Od narození jsem Dědek, staré kolo se ke mně hodí. Netradiční koníček Dalibora Dědka

"Je to kompenzace a únik od složitosti," vysvětluje Dědek. "Na tomto primitivním zařízení si člověk může vyzkoušet, že naši předci nebyli hlupáci a dokázali spoustu věcí, ke kterým my dnes potřebujeme mnoho složitostí. Neumíte si představit, jak některé cyklisty na drahých a moderních kolech dokáže pozlobit, když je předjede vysoké kolo," dodává.

S vysokým kolem se šéf dnešního Jablotronu poprvé setkal již zhruba před 35 lety. Bylo to v dílně Otakara Haška, dědečka jeho manželky, který před druhou světovou válkou kola vyráběl a sbíral historické exempláře. V roce 2000 uspořádala obec Všeň u Turnova memoriál Otakara Haška. Jablonecký podnikatel a jeho syn se rozhodli k účasti, protože z jejich pohledu to byla vlastně rodinná slavnost.

Zbývalo pořídit si kola. Původní vzor se ukrýval v dílně dědečka manželky, neměl však správnou velikost. Velociped Dalibora Dědka tedy není historickým originálem, nýbrž stoprocentní replikou. Pochází ovšem z nejpovolanějších rukou: výrobcem byl Josef Zimovčák, hlavní český propagátor tohoto dopravního prostředku a několikanásobný mistr světa v jízdě na vysokém kole.

Smysl této konstrukce spočíval v tom, že čím vyšší je přední hnané kolo, tím delší dráhu velociped vykoná na jedno šlápnutí (moderní nízké jízdní kolo posléze zvítězilo díky vynálezu řetězového převodu). Zásadní nevýhodou ovšem byla nízká stabilita. Na vysokém kole se zkrátka každý jezdit nenaučí.

Půda byla naštěstí měkká

Také Dědkova první jízda skončila hned po několika vteřinách. A to pádem na hlavu. Naštěstí tam byla měkká hlína, a podnikatel se nevzdal.

"Nejtěžší bylo zvyknout si, že boční tlak nohou do pedálů musejí vyrovnávat ruce. Dalším úskalím byly sjezdy. Na vysokém kole se nedá příliš brzdit. Člověk si musí neustále hlídat, že je zadní kolečko ještě ve styku se zemí. Jinak už nejede, ale padá," líčí Dědek s tím, že jednoduché není ani zvládnout rozjezd. "Kolo má vzadu na rámu něco jako žebříček. Takže ho roztlačíte a pak šplháte do sedla. Musíte to ale stihnout dříve, než se zastaví," vysvětluje.

Samotná účast na memoriálu pak byla radostí a úspěchem. "Vzhledem k tomu, že jsem od narození dědek, myslím, že právě tohle je pro mě ten správný dopravní prostředek. Když si člověk navíc uvědomí, jak je život kolem nás složitý, tak takovéto kolo představuje ideální relaxaci, protože jednodušší už ani být nemůže," svěřil se v cíli.

O opravy a drobná vylepšení se Dědkovi stará lokální propagátor vysokých kol, Bohuslav Polák z Koberov. "Ačkoli je už léta v důchodu, dává si pro udržení kondice každodenní výšlap na Kozákov. Prostě nezmar," říká Dědek s obdivem.

Obdiv na březích Dunaje

"Sám jsem se jednou účastnil mistrovství světa v Belgii, ale dnes už jezdím víceméně z nostalgie," svěřuje se dále Dědek. Jízdě na běžných silnicích se přitom z bezpečnostních důvodů vyhýbá. "Ono je sice krásné, že si člověk vidí s řidičem kamionu z očí do očí, ale je to zcela jiná váhová kategorie," konstatuje. Příjemné naproti tomu je, že jezdci na vysokých kolech tvoří družnou komunitu. "Když potkám kohokoli na vysokém kole, tak vím, že je to vlastně kamarád," líčí.

Dědkovy zahraniční jízdy se odehrávaly v řadě evropských zemí, ale především v Rakousku, kam jezdil se synem. Vůbec nejdelší cesta vedla z Passau do Bratislavy. "Podél Dunaje to bylo bezvadné. Všichni volali - so schön!" vzpomíná.

Bez ochranné přilby by ovšem nevyjel, protože kolo má vysoko uložené těžiště a je natolik vratké, že každý jezdec dříve či později spadne. Přilbu si nicméně pořídil "stylovou" a také má historický oblek, protože ten ke kolu prostě patří.

O stoprocentní návrat do předminulého století by však nestál. Z historických pramenů totiž vyplývá, že vozkové kočárů mlátili cyklisty bičem, protože v nich cítili konkurenci. "V Anglii dokonce museli koncem 19. století přijmout zákon, který kočím výslovně zakazoval, aby bili cyklisty," připomíná Dalibor Dědek.

Podnikatelovou další vášní jsou Jizerské hory, v nichž se nachází spousta silniček s relativně rozumným stoupáním. "Jezdil jsem například na tradiční pouť pořádanou u památníku sklářství na Kristiánově," vzpomíná s tím, že za svůj největší jezdecký úspěch považuje, že se ještě nezmrzačil.

Pro členy rodiny pořídil klasická stará kola ze 30. a 40. let minulého století, se kterými vyrážejí na Haškovu velocipiádu a podobné akce.

Svoje vlastní jízdy na vysokém kole však musel Dalibor Dědek v poslední době poněkud omezit. "Přesedlal jsem na koloběžku, protože kolo nedělá dobře mé stárnoucí páteři," přiznává sedmapadesátiletý podnikatel.

Jaké netradiční koníčky provozuje generální ředitel developerské firmy Ekospol Evžen Korec, headhunter Jakub Kuvik, generální ředitel 2N Telekomunikace Oldřich Stejskal a dalších šest známých českých manažerů?

Odpovědi najdete ve velkém vánočním dvojčísle týdeníku Ekonom. Objednat si jej můžete i přes SMS. V elektronické podobě je k dostání i na iPadu a iPhonu a tabletu Samsung.