Prosebník, nebo stavebník? Aneb překvapení z úředního boje o razítka

O to větší je pak překvapení, když v neděli večer zasednete k počítači a začnete rozesílat žádosti o vyjádření doufaje, že tak do týdne – když to půjde dobře – byste mohli mít odpověď.

Jenže ejhle, soukromé firmy už dávno pochopily, že čas jsou peníze nejen poníženého prosebníka, ale i jejich. A tak nabízejí interaktivní formuláře, počítač i mimo pracovní čas a den hbitě přiděluje identifikační čísla, na vyplněný e-mail posílá sérii informací: registrujeme vaši žádost, vaši žádost jsme přijali ke zpracování, vaše žádost byla vyřízena! A to vše v rychlém sledu několika málo minut.

Na zadané telefonní číslo vám za chvíli pípne SMS s přístupovým kódem a vy si požadovaný dokument během chvilky můžete stáhnout. To vše samozřejmě v případě, že nemáte "v plánu" nikomu během stavby překopnout kabel či prorazit plynové potrubí... Nicméně přiznám se bez mučení – byl jsem mile překvapen.

Zajímalo by mne mimochodem, za kolik peněz si potřebný software dané firmy pořídily a kolikanásobek by za to zaplatil v jistě supertransparentním tendru stát...

Nutno však znovu podtrhnout, šlo o soukromé či polostátní firmy z oboru plynárenství, dodávek elektřiny a telekomunikací. Chtít podobný přístup z 21. století po státní správě (případně v přenesené působnosti po samosprávě)? To byste, milí zlatí, chtěli příliš.

Stát zaměstnává lidi, ti musí mít práci, nedej bože, aby za ně nějakou činnost dělal počítač, sám a třeba o víkendu a ještě mnohem vstřícněji.

Nevěřili byste, kolik času zabere vysvětlit na katastrálním úřadu, že dal-li stavební úřad potvrzení, že nemá žádných námitek, znamená to, že nemá žádných námitek. I když... jen málokdo nemá podobnou zkušenost.

Čest výjimkám. Ale jistě není náhodou, že hodnocení Česka v žebříčcích konkurenceschopnosti pravidelně sráží položky, jako je přebujelá byrokracie a nekvalitní státní správa.