Na mořích něco schází, velké lodě s českou vlajkou

Zánik naší námořní flotily patří k nejsmutnějším privatizačním příběhům. Zároveň ukazuje drsnou pravdu, že nestačí odpovědně pracovat v podniku, který nese zisk.

Československá námořní plavba byla nesmírně zisková, a to i v tržních podmínkách po pádu monopolu zahraničního obchodu. Přesto flotila skončila v rukou privatizačního "pirátského nájezdníka", a už můžeme jen vzpomínat.

Například na to, že lodě a posádky plující pod československou vlajkou mívaly vynikající pověst. Provoz byl nejen vysoce profitabilní, ale také relativně bezpečný, lodě byly nadprůměrně uklizené a v přístavech na ně byla radost pohledět. Což ovšem souvisí s tím, že pro suchozemský národ je moře romantika a sloužit na plavidlech Československé námořní plavby představovalo v dobách socialismu jednu z mála možností, jak se podívat do světa a brát část platu v tvrdé měně.

V tom se poměry v zemích bez vlastního moře budou vždy lišit od těch přímořských. Pokud se někdo narodil v přístavu, jednoho dne mu třeba doma řeknou: "Ve škole to flákáš, fotbal ti taky moc nejde, tak půjdeš na námořníka!" Československá námořní plavba si naproti tomu mohla vybírat.

České a slovenské posádky stále ještě existují, jen slouží jiným. Čeští miliardáři se do obnovy národní flotily asi nepohrnou, protože začínat od nuly je těžké a individuální pokusy za dob první republiky nebyly příliš úspěšné.

Můžeme si tedy alespoň říkat, že vzduch je naše moře. Ovšem i České aerolinie se nám teď nějak ztrácejí před očima a počtem letadel začínají připomínat spíše aeroklub.