Komu se podmínky OSVČ zdají ve srovnání se zaměstnanci příliš výhodné, ten by se mohl vzdát vymožeností jako jsou výpovědní lhůty, odstupné, placená dovolená, nemocenská nebo zastropování úhrady škody způsobené zaměstnavateli při výkonu zaměstnání ve výši 4,5 násobku průměrné mzdy. Tedy, ať ručí jako OSVČ celým svým majetkem za způsobené škody...

 

Zdá se vám to nereálné? Ano, zaměstnanci by na takové sjednocení výchozích podmínek jistě nepřistoupili. Je tedy logické a spravedlivé, že živnostníci jsou částečně kompenzováni zdánlivou výhodou, kterou je nižší úroveň pojistných odvodů. To je ale pouze část zdůvodnění existujících rozdílů. Druhým důvodem je fakt, že na celkové výši odvodů na sociální a zdravotní pojistné, se zaměstnanci podílejí pouze zhruba jednou třetinou!

 

Zbývající dvě třetiny hradí zaměstnavatel ve formě 34% odvodu z hrubé mzdy zaměstnance. Je to v podstatě daň státu za to, že podnikatel zaměstnává občany. Právě zde dochází k největšímu zkreslování podstaty věci, když se neustále tvrdí, že "zaměstnanci odvádějí více ve srovnání s živnostníky." Jenže živnostník prostě nemá zaměstnavatele, který by za něj oněch 34% z hrubé mzdy odváděl! Živnostníci navíc za své zaměstnance tuto položku odvádějí. Ale že by měli takto platit i sami za sebe a trestat se za to, že zvolili svobodné podnikání? To už zavání holým nesmyslem.

 

Volání po zvýšení pojistných odvodů živnostníků postrádá elementární ekonomické znalosti a souvislosti a je de facto vyjádřením třídní nenávisti vůči skupině občanů - živnostníků, kteří nestojí s nataženou rukou vůči státu, ale rozhodli se samostatně postarat o vlastní existenci. A pokud jde o argument, že zaměstnanci doplácejí na zdravotní péči pro živnostníky, kteří do systému zdravotního pojištění odvádějí málo? Podle analýz VZP živnostníci (OSVČ) odvedli do systému zdravotní péče třikrát více než z něj čerpali. Je na tom něco nesolidárního?

 

Nakonec nejdůležitější důvod, proč je volání po větším zdanění OSVČ nesmysl. Porušil by se tím více než dvacet let trvající celospolečenský konsenzus (přijatý v roce 1992 při spuštění daňové reformy), že pojistným odvodům u OSVČ, je podrobena jen ta část hrubého zisku (rozdílu příjmů a výdajů), použitá pro osobní spotřebu. Tato část byla definována jako tzv. vyměřovací základ pro výpočet pojistných odvodů a byla nastavena ve výši 35 % z hrubého zisku. Za vlády ČSSD a premiérů Špidly a Grosse se tato hranice během tří let zvýšila z 35 % na 50 % hrubého zisku.

 

Má se tedy za to, že průměrný živnostník využije polovinu generovaného hrubého zisku na osobní spotřebu! Jenže značné množství živnostníků si luxus spotřebovat tak vysoký podíl hrubého zisku nemůže dovolit. Peníze potřebují na další rozvoj firmy a investice, splácení jistin a úvěrů a další výdaje. Pojistné odvody tedy objektivně jdou z vyšší části vytvořeného hrubého zisku, než skutečně používají pro osobní spotřebu. Od roku 2007 vzrostl maximální vyměřovací základ o 266 %, na 1,242 miliónů pro rok 2013. I takto se dá chápat podpora živnostenského podnikání v Česku.

 

JAROMÍR SCHUBERT
Prezident Unie středního stavu

Související
Zobrazit