Jak Američané vnímají krizi v Evropské unii?

Pro 99,9 procenta americké populace zůstává evropská krize spíše neznámou a ve vnitřním americkém politickém procesu také nehraje vůbec žádnou roli.



Takže naše představa, že se Amerika zajímá, je mylná?

Většina Američanů se bude mnohem více zajímat o Asii a do určité míry Jižní Ameriku než o to, co se děje poli­ticky nebo hospodářsky v Evropě. Evropa je bohužel pro většinu Američanů pouze turistickou destinací. Navíc si ji zpravidla spojují pouze se Spojeným královstvím, kde se rovněž mluví anglicky.



Co Evropě chybí, aby obnovila ekonomický růst?

 Vezměme to zcela obecně: na čem závisí hospodářský růst v moderních zemích?



Na dostatku kapitálu.

Nejenom. Můžete produkovat více aut, víc televizí či více buřtů. To všechno můžete, ale máte tam velké omezení poptávky. Hlavním zdrojem hospodářského růstu, což se jasně ukázalo ve Spojených státech v druhé polovině 80. let a což je základem japonské stagnace, je existence, nebo naopak neexistence procesu inovace a vytváření nových produktů, výrobních procesů, organizací a tak dále.



Mohli bychom dát nějaký příklad? Protože tady v Evropě se o nutnosti inovací mluví už patnáct let, ale už dlouho jsem neslyšel nikoho, kdo by uvedl nějaký pěkný příklad inovace provázaný s hospodářským růstem.

Google, Cisco, letecký průmysl... Letadla zvenku vypadají stejně jako před 25 lety. Uvnitř je ale moderní elektronika a avionika. Většina z nás si také pamatuje staré, široké televizní přijímače místo těch nových, velkých, plochých. To je inovace ve spotřebě, máte tady inovaci v produkci. Podobně máte velké množství nových léků a tak dále.



Jsi dlouholetým kritikem procesu evropské měnové integrace. Má eurozóna po těch pěti letech, ve kterých se potýká s problémy, šanci přežít?

To je v podstatě otázka, na kterou je několik odpovědí. Jednak přežije eurozóna? Samozřejmě přežije. Přežije v současné formě a rozměru? Pravděpodobně ne. Je otázkou, jak vyřešit zhoršující se problém zaměstnanosti ve středomořských zemích. Buď budou akceptovat velice radikální strukturální reformy hlavně na pracovních trzích, penzích a tak dále, anebo budou muset přijít na nějaký způsob, jak znehodnotit svoji měnu. Je možné přijmout režijní či paralelní druhou měnu. To znamená, že jedna země by měla více než jednu měnu v oběhu a příjmy a výdaje by se taky platily ve více než jedné měně.



Jak by se taková měna zavedla do oběhu?

To by bylo celkem jednoduché. Snižujte mzdy a příjmy a kompenzujte to nabídkou nové domácí měny.



Kdo by ji vydával?

Místní centrální banka. To není tak velká věda.

 

Poslechněte si celý rozhovor:

Související
Zobrazit