Zdánlivě nekonečný příběh budování profesionální státní správy v Česku se blíží k další křižovatce. V těchto dnech končí připomínkové řízení ke třetí variantě zákona o státních úřednících. Jde o to, zda se podaří zajistit oddělení úřednických a politických pozic ve státní správě a dosáhnout tak alespoň částečně jejího odpolitizování, zvýšení profesionality a odpovědnosti.

Současná vláda (zejména ODS v čele s premiérem) prosazuje variantu, podle níž budou mít ministr a jeho náměstci i nadále personální pravomoc nad klíčovými úředníky s plným dopadem na jejich jmenování, hodnocení a odměňování. To představuje snadný způsob, jak si vynutit poslušnost a ovlivňovat jejich rozhodování. O zničujících důsledcích takové praxe jsme se v nedávné době mohli několikrát přesvědčit.

Za připomenutí stojí personální kroky ministra školství Josefa Dobeše, který mimo jiné vážně ohrozil čerpání evropských fondů na MŠMT, či rozvrat a miliardové průšvihy, které způsobilo minulé vedení ministerstva práce a sociálních věcí.

Nač ten spěch?

Je však i jiný přístup, který úspěšně funguje ve většině evropských zemí. Ten předpokládá existenci profesionální úřední struktury v čele s úřednickým státním tajemníkem. I v takovém případě úředník naplňuje politické zadání vládnoucí strany, ale garantuje právní konformitu a praktickou realizovatelnost přijatých rozhodnutí. Zároveň se výrazně zvyšuje odolnost státní správy proti nelegitimnímu politickému ovlivňování.

Na to, aby Česko přijalo zákon o úřednících ještě před zahájením nového programovacího období evropských fondů, tlačí Evropská komise. Vládě to dává záminku k prosazení rychlého přijetí normy, která ale dostatečnou depolitizaci nemůže zajistit. Řešení je přitom prosté: "oprášení" platného, leč neúčinného služebního zákona z roku 2004, který všechny výše uvedené požadavky na odpolitizování státní správy splňoval. Je třeba se ptát, co tomu brání?

Radim Bureš
projektový manažer Transparency International

Související