Podle pravidel, která se stále mění, se hrát nedá

Advokát a společník advokátní kanceláře MT Legal David Dvořák se na veřejné zakázky specializuje déle než 10 let. Problematiku mimo jiné postgraduálně studoval na Nottinghamské univerzitě ve Velké Británii. Je i přímým spoluautorem původního zákona o veřejných zakázkách z roku 2006.

"Nápad na 'losovačky' jsme převzali ze zahraničí. V Německu fungoval výborně, protože umožňoval i malým firmám dostat se k zakázkám, které by jinak sbíralo výhradně několik zavedených firem. V Česku se to ovšem poněkud zvrtlo," podotýká k tomu v rozhovoru pro týdeník Ekonom. Ke kritizované stávající podobě zákona má také výhrady, přesto by ji ale raději neměnil.

Zadavatelé i dodavatelé si stěžují, že je nyní prioritou při zadávání zakázek jen co nejnižší cena. Ze zákona ale taková povinnost nijak neplyne. Kde je tedy chyba?

Otázka nejnižší nabídkové ceny se novelou opravdu nijak neřešila a legislativně k žádné změně v této oblasti nedošlo. Ale zadavatelé se v mnoha případech buď bojí, nebo nevědí, jak mají hodnotit jinak než na cenu. Je to pro ně nejjistější a nejjednodušší, ale nevede to obvykle ke správnému ekonomickému nákupu. Sami si přece vždy nekupujeme jen to nejlevnější. Je-li cena nepřiměřeně nízká, kvalita trpí. Asi by nikdo nešel jen k tomu nejlevnějšímu zubaři.

Podstatu problému tedy vidíte kde?

V tom, že zadavatelé mnohdy nevědí, jak by měli zakázku správně vypisovat, a zároveň se bojí kontrolních orgánů. Za jejich přísný přístup si ale někteří zadavatelé mohou sami kvůli tomu, jak se chovali v minulosti. Klidně používali nesmyslná kritéria typu neomezená výše smluvní pokuty s váhou 30 procent, kdy uchazeči pak v nabídce účelově nabízeli milionové sumy za den prodlení. To opravdu není hodnocení dle ekonomické výhodnosti. Jsou ale jistě případy, kde hodnocení dle ceny má smysl. Pokud umí zadavatel dobře definovat parametry zakázky, pak může klidně hodnotit jen podle ceny. Nebo musí vědět, zda má důvod zaplatit více peněz a soustředit se na vyšší kvalitu, podobně jako když si třeba vybíráte, jaký výkon motoru či výbavu auta si pořídíte.

V zákoně byla a zůstala i možnost vyloučit uchazeče s mimořádně nízkou nabídkovou cenou. Proč je takový problém to použít?

V zákoně to bylo vždycky, ale výskyt takových nabídek nebyl dříve tak častý. Dnes se všichni předhánějí, tlačí ceny dolů. Ale úmysl je jasný - pokud je z odborného hlediska zjevné, že za nabídnutou cenu není možné zakázku realizovat, měl by mít zadavatel právo nabídku vyloučit. Problém je v tom, že často sám neví, kolik by plnění mělo stát, kde je ta hranice. A to je i úkol pro profesní sdružení třeba ve stavebnictví, v IT, v právních službách. Nejde o to direktivně určovat ceny, ale najít rozumné rozmezí tak, aby méně docházelo k podání námitek a přezkumům. Pokud uchazeči budou vědět, že taková nabídka jim neprojde, budou se k antimonopolnímu úřadu odvolávat už jen kverulanti.

Jak opravit zákon o veřejných zakázkách?
Jak jsou s jeho dosavadním fungováním spokojeni veřejní zadavatelé a firmy?
Osvědčila se jeho změna v praxi?

VÍCE SE DOČTETE V NOVÉM VYDÁNÍ TÝDENÍKU EKONOM, KTERÝ VYŠEL VE ČTVRTEK 10. LEDNA.