Není nutné složitě analyzovat stav technického školství po 20 letech příklonu k humanitním předmětům. Stav technického školství je tristní, ale nejen jeho. Dochází k celkové devastaci školství, které se pak projevuje ve sníženém respektu vůči učitelům, a pouze vrcholkem ledovce jsou pak excesy typu, co se stalo učitelce matematiky v Rakovníku (student gymnázia ji bodl do zad - pozn. redakce). Vychází to i ze situace, že učitel žáka či studenta nesmí vyhodit, neboť systém financování je vázán na počet studentů.
Kámen úrazu spočívá v tom, že odborné technické vzdělávání není vnímáno jako priorita státu, regionu, zřizovatelů. Všechny předcházející vlády doslova rezignovaly na řešení otázky technického vzdělávání. Chybí koncepce vzdělanostní struktury, takže máme nadbytek vysokoškoláků vůči střednímu a odbornému školství a samotná struktura školství neodpovídá potřebám ekonomiky.
Na celostátní a regionální úrovni bude proto nutné začít uplatňovat systém předvídání kvalifikačních potřeb, který je už dávno na světě. A to už nemluvím o kvalitě absolventů, což vnímají firmy jako nejzávažnější problém zejména středního školství. Uplatňujme tedy mnohem lépe nástroje hodnocení škol a jejich studentů.
Je jasné, že v podpoře technického vzdělávání musí nastat radikální obrat. Znovu proto zaveďme duální technické vzdělávání ve všech odborných a středních školách a také praxe žáků i učitelů v podnikovém pracovním prostředí. Přímo zapojme zaměstnavatele do výuky. Daňově zvýhodněme firmy, které se na vzdělávání budou podílet. Zaveďme i povinné maturity z matematiky a začněme technickými stavebnicemi v mateřských školách a polytechnickou výukou na základních školách.
Toto je jen neúplný výčet nutných změn, které je nezbytné rychle zavést do praxe. Řada dalších konkrétních opatření, která je nutné udělat, je připravena. Tím jsem chtěl naznačit, že víme, co chceme, a nedáme pokoj, dokud to nedostaneme.
Pavel Juříček
viceprezident Svazu průmyslu a šéf firmy Brano