Čeští manažeři při akvizicích nedostatečně prověřují své obchodní partnery a přebírané firmy. Zatímco v celosvětovém měřítku si podezřelé transakce a střety zájmů nechá prověřit 54 procent firem, v Česku je to pouhých devět procent. To nás řadí kamsi na úroveň Nigérie. V Česku se firmy spokojí obvykle jen s prověrkou právní a finanční.

Podvod je přitom významné riziko, které ohrožuje nejen dlouhodobé podnikání, ale také snižuje hodnotu firmy. Zároveň je synonymem ztráty, skrytým nákladem v hospodaření. Nalezení podvodů v kupované firmě tak znamená odhalit nejen aktuální ztráty, ale také zjistit reálnou hodnotu pro nového vlastníka. Proč to tedy kupce v Česku dostatečně nezajímá? Protože se dívají hlavně na schopnost firmy generovat tržby bez ohledu na potenciálně skryté náklady.

Jak to změnit? Jednoduše - vzděláváním. České firmy mají velmi malé povědomí o podvodech, o tom, jaké jsou jejich příznaky a jak se v hospodaření projevují. Proto je nedokážou odhalit. I přes vidinu očekávaného zisku by proto měly být zdravě skeptické a začít si prověřovat takzvaně výhodné transakce. Existují stovky druhů podvodů; a když se na ně nepřijde, kupec na ně může těžce doplatit. A to nejen znehodnocením své investice, ale také budoucími závazky způsobenými ztrátami. Svědčí o tom i nedávný případ prodeje nejmenované strojírenské firmy na Moravě. Zahraniční vlastník prodával svoji dceřinou společnost a těsně před podpisem smlouvy usoudil, že podmínky nejsou tak výhodné, jak by se mohlo zdát. Následným šetřením vyšlo najevo, že management dceřiné firmy tajně spoluvlastnil společnost, která byla jediným vážným zájemcem o koupi, a proto uměle snižoval hodnotu svojí firmy.

Proto má smysl prověřovat například existenci skrytě propojených společností, střety zájmů u dodavatelů a zaměstnanců, nebo dohledávat nestandardní transakce v účetnictví, které fiktivně zvyšují hodnotu společnosti.

Ján Lalka
generální ředitel společnosti Surveilligence

Související