Když jsem v dubnu komentoval plán České advokátní komory zpřísnit požadavky na budoucí advokáty, říkal jsem si, že se jednalo z její strany o žert. Představenstvo komory (zdůrazňuji, nejsem jejím členem) je ale zřejmě - až na čestné výjimky - složeno z řady vtipálků, ve změnách se pokračuje a jím oficiálně uváděné důvody jsou až absurdní. Základní plán je: prodloužit koncipientskou lhůtu ze tří na pět let, zavést pravidlo na zkouškách - "nesloží jeden předmět, nesložil celou zkoušku" - a také třeba zavést limit tří koncipientů na každého z advokátů-školitelů.

Argumentů pro změny bylo více, ale věnujme se třeba tomu od doktora Bohuslava Sedlatého: "Máme více předpisů, je třeba prodloužit přípravu." Český zákonodárce i mezinárodní organizace chrlí nové právo s takovou kadencí, že nedokáži pro tuto rychlost najít přirovnání. Znamená to, že je třeba zavést úměru a za pár let opět lhůtu pro přípravu zvýšit třeba na sedm, deset, nebo ještě více let?

Štěstím je, že spolu s délkou lhůty poroste i průměrná délka života a čas pro odchod do důchodu. Absurdním názorem komory je, že se někdo může naučit desítky tisíc právních předpisů a garantovat u všech stejnou kvalitu znalostí. Poradenství je zkrátka vždy služba o různé kvalitě. Prodlužování délky přípravy na tom nic nezmění. Co by si spíše zasloužilo změnu, je samotná zkouška nebo obsah přípravy. Kdo potřebuje znát právo životního prostředí, když bude celý život dělat rozvody?

Po pročtení zápisu z jednání představenstva jsem získal pocit, že postoje komory nejsou důkladně promyšleny. Tisíce právníků i jejich klientů by spíše ocenily poctivě propracovaný plán než neuvážená tápání. Některé postoje komory mi přijdou mimo realitu běžného života - proč trvá na znalostech něčeho, co bude za rok zcela odlišné? To je ale jiná diskuse. Zápal pro věc se dá využít třeba ke změnám vzdělávání, kterému chybí jasná koncepce.

Tomáš Hülle
redaktor týdeníku Ekonom

"Proč Česká advokátní komora trvá na znalostech něčeho, co bude za rok zcela odlišné?"

Související