Rodinné firmy: Každý Váhala nemusí být řezník a uzenář

Když Robert Váhala starší v roce 1991 restituoval továrnu, kterou v Hustopečích nad Bečvou sám založil, bylo mu přes 80 let. "Týž den rozdělil podíly mezi svých pět dětí a žádný si nenechal," vzpomíná Robert Váhala mladší, dnešní šéf firmy, jež vyrábí masné a lahůdkářské zboží. Zakladateli však ještě dlouho zůstalo hlavní slovo a všichni uznávali jeho neformální autoritu. Byli tak vychováni.

"Otec mi především kladl na srdce, že na fabrice je napsané slovo Váhala, a to jméno zavazuje," vzpomíná jednatel Robert Váhala. Na otcovo přání vystudoval hotelovou školu v Opavě - na potravinářskou průmyslovku by se totiž jako syn někdejšího továrníka ze stejného oboru asi nedostal.

Zakladatel zemřel v roce 2000. Potomci se přesto stále drží jeho zásadní podnikatelské rady: "Budete-li vyrábět kvalitně, nemusíte se o práci obávat." "Naše výrobky jsou z masa a koření, zásadně do nich nepřidáváme žádné náhražky masa, jako jsou separáty, mouka nebo sója," zdůrazňuje čtyřiasedmdesátiletý Vlastislav Váhala, další ze spolumajitelů, který ve firmě donedávna řídil výrobu.

Továrna až po válce

Řezník Váhala začínal ve skromných, pronajatých prostorách. Na sklonku 30. let si ještě postavil rodinný dům s obchodem a malou dílnou. Měl i další plány, které však kvůli nacistické okupaci musel odložit. Po osvobození si splnil sen a v letech 1945 až 1946 vybudoval továrnu na výrobu konzerv a paštik. Před znárodněním v roce 1950 zaměstnával 24 lidí. Dnešní společnost je desetkrát větší. Specializuje se na kvalitní šunky, slaninu, klobásy, salámy, špekáčky a podobné výrobky. Podnik má nyní sedm vlastníků, všechny pojí příbuzenské vztahy. Například Jan Váhala, který dnes řídí provoz, je vnukem zakladatele. Kdyby někdo ze spolumajitelů chtěl svůj podíl prodat, předkupní právo mají ostatní. Přímo ve firmě pracuje 15 rodinných příslušníků, jsou například směnovými mistry. Většinou mají stejné příjmení, což někdy komplikuje telefonní hovory: nestačí požádat o spojení s panem Váhalou.

"Já mám výhodu, protože jsem se přiženil," konstatuje ředitel obchodu a marketingu Ladislav Denk, další ze spoluvlastníků, který si vzal dceru Vlastislava Váhaly. Rodina se podle něho vždy dokáže domluvit. "Nemáme na všechno úplně stejný názor, ale na zásadních věcech se shodneme," dodává.

Příští rok firma oslaví 80. výročí svého založení. "Historie, jméno a tradice nás zavazují," říká Denk. Nebojí se ani dopadů současných hospodářských potíží. "Pravá krize byla v roce 1933, kdy Robert Váhala starší firmu zakládal. Dnes je to pouze morální krize anebo krize z nadbytku," domnívá se. A dodává, že se firma snaží nastavit veškeré své parametry tak, aby mohla na trhu úspěšně působit ještě desítky let.

Nejdříve na zkušenou do světa

Rodu přitom rozhodně nehrozí vyhynutí. Členů rodiny - včetně nejmenších dětí - už je zhruba sedmdesát. Ne každý z příbuzných však chce spojit svůj život s výrobou uzenin. Najdou se mezi nimi například lékař, veterinář, architekt, právník či technik. "Bylo by špatné, kdybychom všem mladším příbuzným řekli, že ať vystudují cokoli, firma je nějak zaměstná a zaplatí," soudí Denk. To by nikoho nemotivovalo. "Mám čtyři děti. Když šly na střední školu, ptaly se, zda trvám na tom, že budou pracovat zde. Má odpověď zněla, že v žádném případě: vystudujte to, co pokládáte za užitečné, běžte do světa, a pokud jednou zjistíte, že máte nějaké myšlenky, které by pro firmu mohly být přínosem, budeme se o nich bavit. Ale všichni mladí členové rodiny dobře vědí, jak to tady funguje, chodí sem na brigády," popisuje.

Změny v nejužším vedení firmy nejsou na pořadu dne. "Podnikatel nechodí do důchodu v šedesáti," říká Vlastislav Váhala, který ve firmě každodenně pracoval do 72 let. Přestože současné majetkové podíly nejsou stejně velké, nikdo nemá majoritu a ani se k ní neblíží. Příslušníci rodiny se tedy o svá budoucí místa budou muset svým způsobem "porvat". Musejí ostatním ukázat, jak přemýšlejí a jak sami dokážou v práci zabrat.

Široká rodina. Ve firmě Váhala & spol. pracuje 15 členů rodiny. Jednatel Robert Váhala (uprostřed se šunkou) dnes řídí podnik, který založil jeho otec. Foto: Jan Rasch

Po restituci firma upevňovala své postavení na trhu. Přestože původně se objemem produkce vůbec nemohla srovnávat s velkými zpracovateli, loni se zařadila na sedmé místo v Česku. "Zaměřujeme se na pracné speciality, které ostatní nenabízejí, a na velmi kvalitní zboží," líčí Robert Váhala. Podnik rovněž vyváží. Hlavně do zemí, kde jsou spotřebitelské zvyklosti a chutě podobné. Tedy na Slovensko, do Německa, Rakouska a Maďarska. Loni Váhalovi zahájili dodávky do Itálie. Podíl exportu na celkové produkci však nechtějí příliš zvyšovat. Bylo by to riskantní: hranice se mohou kvůli veterinárním opatřením pro výrobky z masa uzavřít, což by pro firmu s příliš velkým podílem vývozu mohlo být smrtelné. "Na domácím trhu nám teď pomáhá, že se spotřebitelé začali po nedávných skandálech více zajímat o kvalitu potravin," uzavírá Denk.

Petr Korbel