Společenská odpovědnost už dávno přesáhla pouze snahu firem se mediálně zviditelnit, udělat jednorázový dojem na zákazníky nebo "se vykoupit ze svých hříchů". Stala se součástí firemní strategie. Charita, sponzoring, mecenášství či dobrovolnictví jsou nadále důležitými součástmi společenské odpovědnosti, ale rozhodně ne těmi klíčovými.

Žádná organizace nemůže být považována za společensky odpovědnou, pokud nejedná fér se svými zaměstnanci, pokud šidí zákazníky nebo znečišťuje své okolí. Férové a ekologické jednání by ale mělo být vnímáno jako samozřejmost. Společensky odpovědné chování přitom nemusíme vnímat jako něco, co představuje růst nákladů, ale naopak jako něco, co nám je snižuje.

Průzkum PwC mezi významnými globálními společnostmi ukázal, že to jde. Zhruba třetina respondentů například uvedla, že jim "zelená politika" ve firmě zvýšila zisky. Třeba společnost Nike si stanovila jako jednu z priorit své zelené strategie eliminaci odpadu, který vzniká při výrobě. Po prověrce svého procesu designu odhalila, že může ze stejného množství vstupního materiálu v průměru vyrobit tři páry bot místo dvou, pokud pozmění způsob práce. Tímto způsobem se jí podařilo omezit množství produkovaného odpadu při výrobě, a tím také ušetřit nemalé náklady.

Příklad společnosti Nike naznačuje cestu. Moderní řízení firmy vyžaduje přestat se dívat na společenskou odpovědnost pouze skrze nákladovou položku oddělení marketingu. Koncepce společenské odpovědnosti by měla být součástí každého strategického rozhodnutí firmy. Znamená to i posun v myšlenkovém řetězci z "vydělávám, a proto jsem odpovědný" na "jsem odpovědný, a proto vydělám". Firmy, které si uvědomují potřebu dlouhodobě udržitelného podnikání, již tímto způsobem přemýšlejí.

Jiří Zouhar
partner společnosti PwC Audit

Související