Ekonomické nástrahy letošního roku: Bude ještě hůře než vloni, myslí si Stiglitz

Prezident John F. Kennedy kdysi prohlásil, že stoupající příliv zvedá všechny lodě. Avšak dnes, kdy příliv ustupuje, začínají Američané vidět nejen to, že lodě s vyššími stěžni byly vyzvednuty mnohem výše, ale i to, že se mnoho menších lodí v brázdách za kýlem těch větších rozbilo na kusy.

V onom krátkém okamžiku, kdy stoupající příliv skutečně stoupal, miliony lidí uvěřily, že by snad mohly mít slušnou šanci uskutečnit svůj americký sen. Dnes však ustupují i tyto sny. Do roku 2011 se vyčerpaly úspory těch, kteří přišli v letech 2008 či 2009 o práci. Podpory v nezaměstnanosti došly. Lidé středního věku, kteří si mysleli, že budou bez práce několik měsíců, si nyní uvědomili, že byli ve skutečnosti donuceni k odchodu do důchodu. Mladí absolventi univerzit, kteří mají desetitisícové dluhy za vzdělání, nemohou najít vůbec žádné pracovní místo. Z lidí, kteří se přistěhovali s přáteli a příbuznými, se stali bezdomovci. Domy zakoupené během boomu na trhu nemovitostí jsou stále k mání, nebo se prodaly se ztrátou. O střechu nad hlavou přišlo více než sedm milionů amerických rodin.

Temný podbřišek finančního boomu předešlého desetiletí se v plné nahotě obnažil i v Evropě. Tápání v otázce Řecka a úsporné programy zavedené národními vládami klíčových států si v loňském roce začaly vybírat daň. Nákaza se rozšířila do Itálie. Španělská nezaměstnanost, která se před vypuknutím recese blížila ke 20 procentům, se vyšplhala ještě výše. Konec eura - dříve nemyslitelná věc - se začal jevit jako reálná možnost.

Pesimistické vize

Letošní rok bude zřejmě ještě horší. Samozřejmě nelze vyloučit, že USA vyřeší své politické problémy a konečně přijmou stimulační opatření potřebná ke snížení nezaměstnanosti na šest nebo sedm procent. Je to však stejně nepravděpodobné jako představa, že Evropa zjistí, že samotná úsporná opatření její problémy nevyřeší.

Velké země s rozvíjejícími se ekonomikami, které úspěšně propluly bouřemi v letech 2008 a 2009, se navíc nemusejí stejně dobře vypořádat s problémy rýsujícími se na obzoru nyní. Například hospodářský růst Brazílie se již zadrhl.

Dlouhodobé problémy - včetně klimatických změn a dalších ekologických hrozeb, jakož i rostoucí nerovnosti ve většině zemí světa - přitom nevymizely. Některé dokonce získaly na vážnosti. Vysoká nezaměstnanost například stlačila mzdy a zvýšila chudobu. Řešení těchto dlouhodobých problémů by přispělo k vyřešení i těch krátkodobých. Zvýšení investic do přípravy ekonomiky na globální oteplování by pomohlo stimulovat hospodářskou aktivitu, růst a tvorbu pracovních míst. Progresivnější zdanění, tedy v podstatě přerozdělení příjmů z nejvyšších příjmových pater do pater středních a nižších, by současně snížilo nerovnost a zvýšilo zaměstnanost, poněvadž by podpořilo celkovou poptávku. Vyšší daně na vrcholu by mohly vygenerovat příjmy nutné k financování potřebných veřejných investic a zajistit určitou sociální ochranu lidem u dna včetně nezaměstnaných.

Nová rovnováha

I bez prohloubení fiskálního deficitu by takové "rozpočtově vyvážené" zvýšení daní a výdajů snížilo nezaměstnanost a zvýšilo výkonnost. Panují však obavy, že politika a ideologie na obou stranách Atlantiku, zejména však v USA, tento vývoj nedopustí. Fixace na deficit povede ke škrtání sociálních výdajů a prohloubení nerovnosti. A přetrvávající přitažlivost ekonomie nabídkové strany navzdory všem důkazům hovořícím proti ní (zejména v obdobích s vysokou nezaměstnaností) zabrání zvýšení daní na vrcholu příjmové pyramidy.

K nastavení rovnováhy hospodářské síly - v podstatě jde o nápravu dvousetleté historické anomálie, kdy podíl Asie na globálním HDP klesl z maximální hodnoty bezmála 50 procent pod úroveň 10 procent - docházelo už před krizí. Pragmatická vůle k růstu, jíž jsme dnes svědky v Asii a na dalších rozvíjejících se trzích, kontrastuje s pomýlenou politikou Západu, jejímž motorem je kombinace ideologie a partikulárních zájmů, a proto někdy působí téměř jako projev vůle k nerůstu. V důsledku toho se změny globální hospodářské rovnováhy pravděpodobně budou zrychlovat, což vyvolá politická napětí. Vzhledem k tomu, že se globální ekonomika musí potýkat se všemi těmito problémy, budeme moci hovořit o štěstí, pokud se zmíněná napětí nezačnou v letošním roce projevovat.

© Project Syndicate 2012
www.project-syndicate.org

Loni se konec eura - dříve nemyslitelná věc - začal jevit reálný. Letošní rok bude zřejmě ještě horší.

Řešení dlouhodobých problémů by přispělo k vyřešení těch krátkodobých.

Joseph E. Stiglitz
profesor Kolumbijské univerzity, nositel Nobelovy ceny za ekonomii