Rozhovor týdne: Česko má výhodu, když se velké země perou

Patří mezi pět nejcitovanějších českých ekonomů v zahraničí. Jako bankovní a finanční expert radí firmám i institucím, a v poradním sboru NERV i české vládě. Pro tu pracuje také jako šéf dozorčí rady Českého aeroholdingu, jenž zaštiťuje Letiště Praha i ČSA.

Michal Mejstřík vidí do útrob české i evropské ekonomiky, a právě proto teď nehýří žádným optimismem. Nicméně právě finanční krize eurozóny je podle něho paradoxně šancí pro malou českou ekonomiku, jak nastartovat skutečnou konkurenceschopnost. Pokud si uvědomí, kde dělá chyby, a najde si naopak dobré vzory.

Co dělá Evropa špatně při řešení dluhové krize?

Vrcholné evropské schůzky se nedrží standardů, to je bolestné zjištění. Typickým příkladem je řešení dluhů Řecka. Řeklo se, oddlužme Řecko pomocí dobrovolného "haircutu" - tedy vzdání se části jistiny soukromými věřiteli. Protože však tyto operace byly nadefinovány nešikovně a ne třeba podle pravidel Mezinárodního měnového fondu, došlo ke komplikacím. Soukromí hráči zjistili, že nedostanou vyplaceny pojistky, a to v nich vzbudilo nedůvěru.

Evropské summity nyní řeší dluhy, ty ale nestály za poslední krizí - zbankrotovalo i Irsko, které hospodařilo vzorně. Co je tedy hlavním problémem Evropy?

Problémy jsou v konkurenceschopnosti, a to především celého jižního křídla. Jednou z mála zemí, která si udržela konkurenceschopnost, je Německo.

NEMOCNÉ JIŽNÍ KŘÍDLO

Může Německo samo "utáhnout" zbytek Evropy?

Právě Německo, které přišlo se sociálním modelem státu, se ho snaží kombinovat s ekonomickým pohledem na věc. Co se týče financování evropských problémů - Němci do záchrany investovali hodně. Státy jihu jsou pro Němce důležité, protože to jsou významní odběratelé. Opravdu se nedá říci zcela jednoznačně, že by si Němci měli přát, aby padlo Řecko. Ale otázka stojí, jestli si budou moci dlouhodobě dovolit dále jihu pomáhat. V Německu se oslabuje víra v euro i evropské uspořádání. Existuje také rostoucí problém vztahů mezi severem a jihem Evropy, který se v Německu projevuje. Na druhou stranu by ale Německo vystoupením z eurozóny, které si obyvatelé stále více přejí, také tratilo. Země mimo Evropu nemají při byznysu zájem o malé zemičky, chtějí velký celoevropský trh. Váží si i eura jako jednotné měny. Je tedy otázkou, o kolik trhů by Německo po oddělení nějaké "euromarky" přišlo.

Existují názory, že současná krize je spíše politická. Jinak řečeno, že by se ekonomické problémy daly vyřešit, kdyby se politici rozumně domluvili.

Oba pohledy jsou vzájemně provázané. Vznešené cíle politiků budou nedosažitelné, protože ubývají dárci, kteří by je financovali. Je potřeba je redefinovat. To ale bude bolestné vnitropoliticky - musíte ustoupit od řady věcí, které jste si dali do volebních plánů a programů. A politici nemají tendenci se pochlubit ekonomickými cíli. Mají tendenci slibovat spíše blahobyt než pot a slzy. Ale ekonomové nevyřeší za politiky propouštění ve smyslu omezování státního aparátu. Víme, co pak následuje - masové bouře.

Jaký vliv má politický cyklus na hospodářství státu?

I v tom existují velké rozdíly. Porovnávali jsme v NERV dvě země - Finsko a Maďarsko.

Když se podíváte na politický cyklus, tak zjistíte, že ve Finsku, kvůli obrovskému ohrožení v minulosti především ze strany Ruska, de facto politický cyklus nemá tak velký vliv. Ať už tam byla levicová, nebo pravicová vláda, obě soutěžily o úspory, nezadlužovaly se mimo období krize. Což je mimochodem keynesiánský přístup.

Když se ale podíváte na profil maďarský, tak každá příprava na volby znamenala další propad kvůli podbízení se voličům. Pravicové strany snižovaly daně, levicové zase rozdávaly nové dávky. A to je věc, která se bohužel v řadě demokratických zemí stala normou. Politici si kupují voliče lacinými sliby, za které neumějí zaplatit.

Jak současné potíže ovlivňují postavení starého kontinentu v globální ekonomice?

Význam Evropy klesá. Její problém je v tom, že jsou všichni poznamenáni existencí nějaké G7, kde dominovaly evropské a americké zájmy. Ale realita dnešního světa je jiná. Týká se to i půjčky Mezinárodnímu měnovému fondu. Byl jsem v Číně v okamžiku, kdy tam přijel evropský zástupce "eurovalu" EFSF (Evropský nástroj finanční stability - pozn. red.). Očekával, že Číňané Evropě půjčí. Oni ale řekli: Evropě půjčovat nebudeme, místo toho půjčíme Mezinárodnímu měnovému fondu. Co to znamená pro Evropu? Číňané půjčí MMF, ale budou chtít upravit hlasovací poměry podle reálného významu ekonomiky. Evropa bude postavena před situaci, kdy si musí říci - pokud přijmeme peníze, bude to znamenat oslabení vlivu v globálních institucích jako je MMF.

Podaří se eurozóně letos lépe čelit problémům?

Očekávám bolestné klopýtání. Otázkou také je, jestli mohou některé instituce unie přežívat v současné podobě. Pokud ale politici nebudou krizi řešit profesionálně, skončí to rozpadem.

Možnost, že se eurozóna rozpadne, tedy nevylučujete. Jak by rozpad vypadal?

Už několik významných firem i odborníků se těmto otázkám věnovalo. Zhruba 10 procent pravděpodobnosti, že k tomu dojde, tady existuje. A to je nezanedbatelné. Z technické stránky je řada věcí řešitelných. Některé odhady ale říkají, že by rozpad byl spojen s 20- až 30procentním snížením HDP, což je těžká krize. Pokud by tomu tak opravdu bylo, tak si tuto situaci nepřejme.

Pokračování rozhovoru si můžete přečíst v novém vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 5. ledna, nebo pod odkazem níže: