Hlavním tématem příštího roku bude krize eura, koruna Česko neochrání

Vstup do nového roku a míru nejistoty, která nás v něm čeká, ukazuje premiérová situace odehrávající se ve sněmovně nad diskusí o návrhu rozpočtu: poprvé v historii České republiky se projednává rozpočet, o kterém všichni vědí, že klíčové ukazatele budou ve skutečnosti vypadat úplně jinak. A zároveň nikdo neví, jak. To je situace nová a dříve nepředstavitelná.

Mírně nadhodnotit příjmy, vázat výdaje, alespoň trochu podhodnotit náklady na sociální výdaje či dluhovou službu - to se při sestavování rozpočtu dělo často a nejen v Česku. Ale předkládat rozpočet, který je postaven na předpokladech, které platit určitě nebudou, to tady ještě nebylo.

Jak dopadne euro?

Těžko z toho ovšem vinit současné vedení ministerstva financí - jakkoli se dá diskutovat, zda nebylo možné vzít v úvahu sílící hrozby a nejistoty už v průběhu sestavování rozpočtu, je evidentní, že hlavní zásluhu na situaci má mimořádná nepředvídatelnost a celkový krizový vývoj ekonomik v Evropě. Ten také bude největší měrou určovat směr, jakým se vydá česká ekonomika v příštím roce.

Vraťme se ale ještě k roku 2011. Očekávaný růst 2,5 % je iluzí a jediné, co vládě zbývá, je rychle zahájit krizové kroky, protože každá změna s dopadem na rozpočet a ekonomické chování subjektů má minimálně řadu měsíců zpoždění, než začne působit. Vláda bude nucena zvýšit některé daně a neměla by se přitom omezovat jen na daně ze spotřeby. Horní hranice daně z příjmů fyzických osob je v ČR mimořádně nízká a není nutné se ani domnívat, že zvýšení daně z příjmů právnických osob například o dvě procenta povede k odlivu firem z ČR. Tyto změny sice neznamenají zásadní zvýšení příjmů rozpočtu, byly by ale potřebným signálem, že se dopady krize rozkládají rovnoměrně na různé společenské vrstvy. Navíc by bylo poněkud absurdní zvyšovat výhradně DPH s argumentem, že pokud to pro někoho bude neúnosné, vykompenzují to sociální dávky: jedním z cílů změn systému by především mělo být to, že různé druhy dávek a počet osob, které na ně mají nárok, se bude snižovat.

To jsou podle mého názoru podstatná východiska při přípravě krizových kroků a není cílem tohoto textu přinášet další návrhy do balíku nápadů NERV a dalších, které se objevují. Řada z nich je velmi rozumných a vhodná řešení z nich lze určitě nakombinovat. Nicméně opatření na stabilizaci rozpočtu jsou důležitá zejména kvůli jejich vnitropolitickému dopadu. Na celkový vývoj České republiky a zemí kolem nás bude ale mít vliv především další vývoj situace okolo eura a rychlost a způsob jeho řešení. Klíčové přitom také bude, zda Česká republika ukončí svou strategii vedenou stylem "já nic neříkám, ale na moje slova dojde" nebo zda se bude aktivně podílet na dalším vývoji EU a zůstane součástí jejího hlavního proudu.

Rozpočet z Guinessovy knihy

Vraťme se k vývoji domácí ekonomiky. HDP se ve 3. čtvrtletí zvýšil o 1,2 % oproti předchozímu roku (v Německu o 2,6 %, v Rakousku o 2,8 % a na Slovensku o 3,2 % - takže hmatatelné důkazy o tom, jak je lepší být mimo eurozónu zrovna tady nějak chybějí). Jediným zdrojem růstu na straně poptávky přitom byla bilance zahraničního obchodu, vývoz rostl meziročně o 8,8 %. Podíváme-li se na vyhlídky příštího roku, pak je zřejmé, že zásadní roli opět bude hrát zahraniční obchod: spotřeba vlády bude klesat, domácnosti vnímající další vlnu krize a nejistot se také nestanou tahounem růstu a tvorba kapitálu bude podle všeho přinejlepším stagnovat. Jediná šance na růst nebo alespoň stagnaci vývoje ekonomiky tedy v současné situaci je jen zahraniční obchod.

Pouhou iluzí je také spoléhat na to, že Česko ochrání samostatná měna. Neochránila ji před krizí v roce 2009 (a tehdejší rozdíl mezi schodkem skutečným a plánovaným patří do Guinessovy knihy rekordů) a nic nenasvědčuje tomu, že v současné krizi bude situace jiná. Nelze ani spoléhat na to, že devalvace podpoří vývoz: vývoj kurzu je zjevně závislý spíše na náladách trhů a spíše méně odráží ekonomické fundamenty. Lze proto očekávat, že v příštím roce může být koruna velmi volatilní a její občasný rychlý růst v době, kdy si ji část investorů vybere jako alternativní a krátkodobý cíl, budou střídat období prudšího poklesu. Situace, která reálné ekonomice a vývozcům rozhodně nevyhovuje.

Británie je v odlišné pozici

Z výše řečeného tedy vyplývá, co bude nejdůležitější pro dlouhodobější vývoj české ekonomiky v příštím roce: podílení se na evropských krocích směřujících ke stabilizaci eura a potvrzení dlouhodobého zájmu České republiky na účasti v pevném jádru evropské integrace, ať už její forma bude jakákoli.

Zásadní chybou je zaujmout kritický postoj, od vývoje se distancovat a doufat, že na tom ještě vyděláme. Nevyděláme. Velká Británie je v odlišné pozici: její rozhodnutí vyčlenit se ze současné evropské spolupráce je sice podle mne chybná, možnosti alternativ pro Británii jsou však značné.

Česká republika ale nemá ani nadstandardní hospodářské vazby na Spojené státy americké, ani Commonwealth. Kdo jí tedy v Evropě zbude za partnera? Maďarsko s Orbánovou vládou? Nebo se obrátí k Rusku? Proběhne výstavba železnice na Sibiři výměnou za Temelín?

Nezůstat mimo

Silná slova, že v unii se dělá vše špatně, naši situaci nevyřeší, obzvláště pokud sami žádnou alternativu ani nenavrhujeme. Hlavním tématem příštího roku přitom bude právě vyřešení krize okolo eura a některých jeho členských států a možná také dílčí změny v celkovém systému fungování mezinárodního finančního systému.

Zvažovat se určitě bude nová podoba regulace finančních trhů, možnost zavedení daně na některé finanční operace, role Mezinárodního měnového fondu, kapitálové vybavení bank a finančních společností a další.

Stejně tak se bude pokračovat - na úrovni Evropské unie - v diskusích o fiskální koordinaci, slaďování rozpočtů, omezování státních dluhů a celkové cestě ke stabilizaci veřejných financí v Evropě. Česká republika by měla být součástí těchto rozhodování. Pokud zůstane stát mimo, důsledky vývoje ji stejně neminou. Rozhodování ale bude bez ní.

Ivan Pilip, společník ve firmě Conseille (strategická komunikace a poradenství v oblasti strukturální politiky EU)

Komentáře od dalších bývalých ministrů financí si můžete přečíst v novém vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 22. prosince, nebo pod odkazy níže: