Téměř ve stejné době zemřeli dva lidé. Český dramatik a politik Václav Havel a severokorejský diktátor Kim Čong-il. Těžko si představit větší protiklady. Smrt si vybrala svůj díl na obou koncích pomyslné úsečky mezi Dobrem a Zlem. Zdá se, že vesmírná rovnováha zůstala zachována.

Bohužel pro svět, mezera po tyranovi bude rychle zacelena. S náhradou za Václava Havla to bude o poznání pomalejší. Pro první chvíle nerovnováhu kompenzuje obrovská energie, kterou smrt českého prezidenta uvolnila. Mnozí bezděky poměřujeme své skutky s životem Václava Havla a máme náhlou potřebu na sobě trochu zapracovat. Být slušnější, citlivější, udělat správnou věc.

Václav Havel odešel v nejméně vhodné době, říkají někteří. Velký Čech a Evropan zemřel na prahu krize, která hrozí smést mnohé, čemu on osobně věřil a za co bojoval. Namítám: neexistuje vhodná doba pro smrt člověka typu Václava Havla.

Osobně se mi kombinace Vánoc a smrti českého velikána jeví šťastnou. Jsme vnímavější ke všemu, co přesahuje naše pozemské bytí, náchylnější pomáhat Pravdě a Lásce v jejím nelehkém boji. A mezi těmi tisícovkami mladých tváří, které přišly vyjádřit úctu zemřelému, jsme dost možná mohli zahlédnout budoucí pokračovatele tradice úctyhodných Čechů – Tomáše Garrigua Masaryka, Jana Patočky, Václava Havla.

23. prosinec 2011 se zapíše do historie jako den, kdy se na Česko upínaly pohledy celého svobodného světa. Opět díky Václavu Havlovi, bohužel však také naposledy. Jeho smrtí země ve středu Evropy neztratí pouze na atraktivitě.

Přesto mnohé z Václava Havla již stihlo zapustit v tuzemsku své kořeny. Jeho život a činy jsou nám mimo jiné povzbuzujícím připomenutím, že ve světě nepůsobí pouze zlé síly a že Pravda vítězí.

Děkujeme, pane Václave Havle.

Ondřej Neumann, šéfredaktor

P. S.: Všem čtenářům Ekonomu přeje redakce klidné svátky a úspěšný rok 2012. Děkujeme za přízeň. Velmi si jí vážíme.

Související