V době, kdy protestantská část Evropy, jež sebe sama považuje za ctnostnou a spořivou, bojuje s dluhovými problémy katolických a pravoslavných zemí, nabízí se více než kdy jindy myšlenka, zda náboženské vyznání nemá vliv na to, jak lidé spoří, pracují a utrácejí peníze. Svržení arabských tyranů vybízí k podobným úvahám: umožňuje islám a islamismus vznik právních a společenských podmínek, které jsou předpokladem prosperity?

Je zřejmé, že mnoho moderních náboženských vůdců má na ekonomické otázky jasný názor. V západní Evropě je organizované křesťanství často jakýmsi umírněným hlasem zaznívajícím z řad rovnostářské levice. Aktéři říjnových protestů proti bankéřům, které proběhly v Londýně, nejprve našli přátelskou půdu pro své stanové městečko u katedrály svatého Pavla. Londýnský biskup Richard Chartres je sice minulý týden požádal, aby odešli, ale současně konstatoval, že upozornili na důležité problémy.

V Americe náboženské hlasy kapitalistický řád chválí i odsuzují. Na pomezí mezi ekonomií a etikou se mnoho náboženských vůdců začalo věnovat příčinám klimatických změn a vyzývají k tomu, aby lidé změnili své chování. Je však pravda, že minulý týden se tomuto trendu vzepřel australský kardinál George Pell, který v Londýně promluvil ke skupině klimatických skeptiků.

Proč jsou Němci bohatší?

Nejzajímavější teorie zabývající se náboženstvím a chováním ovšem hovoří o neuvědomovaných vlivech. Autorem nejznámější z nich je otec moderní sociologie Max Weber. Ten poukázal na souvislost mezi protestantskou etikou a duchem kapitalismu. Povšiml si, že v Německu jsou na tom protestantská území (v 19. století) lépe než katolické oblasti. Dospěl k závěru, že protestanti - kteří si nikdy nemohou být jisti, zda budou v očích Boha spaseni - díky své "vnitřní osamělosti" pracují více.

Na rozdíl od mnoha jiných vyznání protestantismus nemá žádný mystický obřad, který by člověka zprošťoval hříchu. Sascha Becker, profesor univerzity v britském Warwicku, který konfrontuje Weberovy teorie s reálným životem, ovšem říká, že německý myslitel měl pravdu a zároveň se mýlil.

Protestantské Německo skutečně prosperovalo, ne však díky teologii ani psychologii. Protestanti chtěli, aby jejich děti uměly číst v Bibli. Vyšší gramotnost následně vedla k rychlejšímu vývoji. Nicméně při stejné úrovni vzdělání si protestanti a katolíci vedli stejně dobře. "Na tom, zda je člověk protestant, nebo katolík, dnes nezáleží," soudí Sascha Becker. Kromě toho jsou v Německu nejbohatší právě katolické oblasti jako například Bavorsko.

Americký sociolog Peter Berger zjistil, že Weberovy teorie jsou do jisté míry přijatelné v Latinské Americe, kde protestanti, a zejména pentekostalistická menšina, dosahují lepších výsledků než katolická většina. Zdá se, že v Latinské Americe a v Africe je individualistické protestantské "evangelium prosperity", které spojuje finanční úspěch s božskou přízní, mezi osobami s potenciálem společenského vzestupu oblíbenější než nedávný důraz katolické církve na "osvobození" chudých jako společenské třídy.

Jihokorejci, kteří žijí ve své domovině, i ti, kteří se přistěhovali do Ameriky, pokud si ekonomicky polepší, často konvertují od buddhismu k protestantství. Toto všechno je možná odrazem skutečnosti, že některé směry protestantismu (podobně jako mnohé větve islámu) zapadají do ukázněného, rozjímavého způsobu života. A bylo by s podivem, kdyby to nemělo žádný ekonomický efekt.

Řekové, úspěch jen v zahraničí

Mnoho pokusů najít vztahy mezi náboženským učením a ekonomií ovšem naráží na výjimky a na lepší vysvětlení. V osmanské říši (a také na některých místech, kde dříve vládla) kvetl obchod a podnikání křesťanských a židovských menšin. To však u muslimů neznačilo fatalismus nebo zaostalost, jež jsou jim stereotypně přisuzovány. Bylo to dáno především tím, že atraktivní místa ve státní správě nebo armádě byla pro nemuslimské obyvatelstvo nepřístupná.

Stejně tak pohled na hospodářské strasti Řecka svádí k vykonstruování teorie, podle níž je pravoslavné křesťanství (se svým poměrně blahosklonným postojem k lidským pokleskům) spjaté s úplatkářstvím nebo protežováním. Pravoslavná církev také nepohlíží na prvotní hřích tak příkře jako západní svět a v modlitbách za zesnulé zdůrazňuje, že "není člověka, který by nehřešil". Znamená to přimhouření oka nad přečiny? Možná. Pak je ale třeba objasnit, jak je možné, že řečtí přistěhovalci ve Spojených státech - kteří jsou přinejmenším stejně zbožní jako jejich krajané doma v Řecku - si vedou zdárně v podnikání, vzdělávání i státní správě. Věrohodným vysvětlením by bylo, že americké státní zřízení umožňuje, aby člověk dosáhl úspěchu poctivým způsobem.

Je velmi zajímavé, že výzkum ohledně zbožného muslimského středního Turecka našel silně přesvědčivé propojení mezi oddaností islámu a kapitalistickým úspěchem. Podnikatelé ze středního Turecka označovaní jako "islámští kalvinisté" využívají náboženské sítě k hromadění kapitálu a rozšiřování svých aktivit.

Nic z výše uvedeného ovšem samozřejmě nedokazuje vůbec nic o způsobu, jakým muslimská víra působí na chování lidí. Islám je stejně jako všechna velká náboženství složitý systém názorů a lidé v něm obvykle zdůrazňují to, co se jim nejvíc hodí. Zbožní turečtí výrobci mají rádi ty pasáže Koránu, které hovoří ve prospěch poctivého obchodování.

Možné příčiny nízké prosperity

Timur Kuran, profesor z americké Dukeovy univerzity, tvrdí, že pravidla pro rozdělování pozůstalosti v rámci islámského rodinného práva možná v minulosti zpomalila rozvoj, protože ztěžují hromadění majetku. Jestliže je to pravda, pak se může světské právo v kombinaci se svědomitostí a střízlivostí (ve vícero smyslech toho slova) muslimských kalvinistů v moderním Turecku stát neopakovatelně příznivou živnou půdou.

Nejnovější výzkum profesora Kurana se zabývá Indií v průběhu posledních dvou staletí. Vyplývá z něj, že proti nízké prosperitě muslimských podnikatelů v Indii stojí hinduistický systém, který umožňuje budovat rodinný majetek, kdežto v rámci islámu se majetek drobí kvůli odkazování dědictví vzdáleným příbuzným. Tato propast se začala rozevírat za dob Britské Indie a zdá se, že v moderní Indii, kde dosud různé náboženské víry uplatňují různé druhy rodinného práva, stále přetrvává.

Profesor Kuran říká, že jeden z problémů spočívá v tom, že se nábožensky založené instituty mění pomaleji než náboženské dogma. Dokonce i vyznání, jejichž základem jsou písemné texty a která vycházejí z jednorázového božského zjevení, umějí reagovat na hospodářské podmínky vcelku flexibilně. Podle jeho názoru však islámský svět brzdí instituty, jako je například wakf, jakýsi islámský milodar, který někdy lidé využívají, aby vytvořili pracovní místa pro své rodiny.

Nakonec se tedy zdá, že šance lidí na pozemský úspěch ovlivňují více zákony a zvyklosti než teologické učení.

© 2011 The Economist Newspaper Limited.
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, překlad týdeník Ekonom.
Článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Biskup Richard Chartres promlouvá v Londýně k lidem protestujícím proti bankéřům. Podle týdeníku The Economist je křesťanství často umírněným hlasem rovnostářské levice. Foto: ČTK/AP

Studie z Indie ukázaly, že zatímco hinduistický systém umožňuje budovat majetek, v islámu se dědictví drobí. Foto: Bloomberg

Související
Zobrazit