Česká televize do svého vysílání od února nasazuje novou vědomostní soutěž Vysoká hra. Na další variaci oblíbených pořadů založených na encyklopedických znalostech není samo o sobě nic špatného. Česká televize tím plní svoji veřejnoprávní roli přece jen o něco více než estrádami s imitátory, které čas od času okupují její hlavní vysílací čas.

Fascinace české společnosti teoretickými znalostmi však bohužel míří do samotného středu prohlubujících se problémů tuzemského vzdělávacího systému.

Hrajeme vyšší hru


Systému, jehož podstatná část i v době Googlu, Wikipedie a rychle se měnícího světa kolem nás stále glorifikuje memorování a bezbřehé teoretické znalosti a zároveň ostrakizuje vlastní názor i diskusi.

Systému, který dlouhá léta prokazuje značnou odolnost vůči všem reformním pokusům a rok od roku sráží Česko na nižší příčky v mezinárodním srovnání.

Zde se hraje mnohem vyšší hra. Hra o konkurenceschopnost České republiky a o schopnost mladé generace uplatnit se na trhu práce.

Většina firem na pracovním trhu nehledá chodící studnice teoretických informací, které jsou v praktickém životě většinou nepoužitelné.

Mnohem důležitější je schopnost zaměstnanců informace vyhledávat, pracovat s nimi a využívat je v praxi. Stejně tak, jako schopnost prezentovat a obhájit svůj názor nebo schopnost průběžně a flexibilně se učit nové věci.

Značná část škol to již naštěstí chápe a vydává se vstříc potřebám reálné ekonomiky. Semestrální stáže ve firmách, stále častější přednášky odborníků z praxe a drobné úpravy studijních osnov na základě konzultací s byznysem jsou sice víceméně pokrokem v mezích zákona, ale mohou připravit půdu pro hlubší reformy. Také úzká spolupráce se zahraničními školami úspěšně nabourává zastaralost českého vzdělávacího systému.

Ušít si lidi na míru


Na druhé straně si stále více firem uvědomuje, že jim bez napojení na školy hrozí nedostatek absolventů v potřebných oborech. Problémy v učňovském školství nebo technických oborech již dospěly tak daleko, že ty největší průmyslové společnosti raději suplují roli státu a provozují vlastní školy, aby zabezpečily své budoucí potřeby.

Dokládá to i vlastní praxe - naše spolupráce s Technickou univerzitou Ostrava nebo Univerzitou Pardubice; řadě odborných škol a učilišť pomáháme vychovávat absolventy »na míru« našim potřebám.

Čím více bude tuzemský vzdělávací systém reflektovat potřeby reálné ekonomiky, tím spíše bude Česká republika schopna obstát v mezinárodní soutěži.

Školy a podnikatelská sféra by proto měly co nejvíce spolupracovat a ne mezi sebou stavět zdi. Za nimi je někdy těžké si připustit, že lpění na starých pořádcích neprodukuje milionáře, ale spíše kandidáty do pořadu »Nejslabší, máte padáka«.

Petr Jonák
ředitel korporátní komunikace logistické společnosti AWT Group

Související