Světu hrozí potravinová krize. Bublinu nejvíc přifukují spekulanti

K devíti stům milionů lidí trpících dnes hladem přibudou další stamiliony. A lidé v bohatých zemích budou muset kvůli jídlu sahat mnohem hlouběji do kapes. Dopad výrazného růstu cen komodit na chudé a bohaté bude sice až fatálně rozdílný, nicméně v obou skupinách citelný. Tedy aspoň pokud se potvrdí katastrofický scénář, podle něhož opět propukne potravinová krize.

Nezpochybnitelným faktem je, že na burzách míří ceny pšenice, sóji nebo kakaa už několik měsíců k výšinám. Jenže na reálné důvody růstu cen (například nižší úrodu) se nabalují vlivy další, spekulativními investicemi počínaje a prvoplánovou "masáží" spotřebitelů o nevyhnutelném zdražení jídla konče. Týdeník Ekonom přitom například zjistil, že v Česku se ceny potravin - v rozporu s titulky řady médií - ještě na rekordní ceny zdaleka nevyšplhaly.

Právě spekulanti ale přifukují potravinovou bublinu nejvíc, přinese jim největší zisk. Na své si díky zdražení zboží přijdou i samotní potravináři. Farmářům ovšem rozkolísání trhu příliš užitku nepřinese, jim vyhovuje trh stabilní. A nejvíc biti budou samozřejmě spotřebitelé. Týdeník Ekonom proto rozebírá skutečné příčiny hrozící krize.

Spekulanti a hladomor

Nejprve se podívejme na hrozbu potravinové krize globálníma očima. Zaznamenáme směsici různých důvodů, proč jdou ceny obilí nebo cukru nahoru. Nejčastějším argumentem jsou poukazy na nízkou úrodu. V uplynulé sezoně především sklidili málo v Rusku, nedávno zase postihly zátopy Austrálii. Při růstu cen kávy se většinou poukazuje na sucha v Brazílii.

Dalším zmiňovaným vlivem, jenž stojí za zdražováním, je růst poptávky v bouřlivě se rozvíjejících zemích, hlavně v Číně a Indii. Část politiků a ekonomů vidí jako příčinu potravinové krize používání biopaliv a nověji i biomasy pro energetické účely. Všechny zmíněné argumenty jistě svoji váhu mají. Ale objektivně posoudit jakou, je prakticky nemožné.

Čína, Indie, ale třeba i Brazílie se nepochybně prudce rozvíjejí, část lidí tam bohatne a jsou stále větším odbytištěm i pro potraviny. Jednak se ale nárůst těchto trhů nedá přesně změřit a jednak rostoucí spotřeba zmíněných zemí je permanentní. Ceny agrárních komodit však přesto během krátké doby kolísají v obrovském, až několikanásobném rozpětí. Takže klíčem k odhalení zákonitostí cenového vývoje nejspíše Čína ani Indie nejsou.

Ještě spornější je vliv biopaliv. Podle zprávy ministerstva zemědělství USA mají vliv na cenu jídla v řádu sotva několika procent. Světová banka zase před časem uveřejnila studii, podle níž mají biopaliva na svědomí zdražování obilí a kukuřice až ze tří čtvrtin. Můžete si vybrat...

Ani neúroda nemusí být jednoznačnou příčinou potíží. Výpadek v jedné části světa se dá nahradit dovozem z jiné a stále existují světové zásoby základních komodit.

Cena na burze

Přece však můžeme najít společného jmenovatele, jenž je pro vznik potravinové krize zásadní. Je to cena základních komodit na burze. A tu mají v rukou investoři spekulující stále častěji nejen s ropou a jinými průmyslovými surovinami, ale také s pšenicí, sušeným mlékem, kakaovými boby nebo kukuřicí.

"Fed udržuje úrokové sazby na nule a pokračuje v extrémně uvolněné měnové politice. Méně riziková aktiva proto ztratila pro investory atraktivitu a ti přesunují kapitál i do potravinářských komodit," vysvětluje analytik společnosti Colosseum Petr Čermák. Investice do potravinářských surovin jsou podle jeho slov nyní lákavé proto, že neúroda v kombinaci s rostoucí poptávkou ceny vyhání nahoru.

Naopak šéf pekáren United Bakeries Marko Pařík viní spekulativní investory právě z toho, že kvůli nim cena roste. A neúroda je jen záminkou, jak svalit vinu ze spekulantů na počasí. "Spekulace se musejí omezit," prohlašuje Pařík. On sám přitom není zastáncem regulace. Jenže upozorňuje, že zdánlivě nevinné tržní hrátky s obilím na burze mají právě v chudém světě smrtící dopady.

Česko a další bohaté země pocítí případnou potravinovou krizi jen jako nemilou epizodu. Lidé si možná zanadávají, ale dál budou chodit do fitcentra, aby zhubli.

Jenže v Africe, velké části Asie nebo Jižní Ameriky, tam všude dávají lidé za jídlo drtivou část příjmů, mají-li vůbec jaké. Jednoduše: jde jim o život.

Více čtěte v aktuálním vydání týdeníku Ekonom.