Tým bez dobrého vedení ztrácí hodnotu i v případě, kdy je složen z odborníků na slovo vzatých. Jak tedy rozpoznat, zda nový vedoucí nezničí dobré vztahy na pracovišti a chuť do práce?
Robert Dilts představil na semináři vydavatelství Economia s názvem Authentic Leadership neurolingvistický program, který tvoří základ jeho pětadvacetileté práce výzkumu v oblasti koučinku a vůdcovství. Metoda se od klasické teorie vůdcovství liší novým přístupem k uvědomění si vlastních vnitřních sil a cílů. Vylučuje nátlakové řízení a vyzdvihuje motivaci.
Dvacítka zaměstnanců s chutí do práce může odolat konkurenci tisícovky lidí, kde každý vykonává jen zadané úkoly. Klíčová je ovšem osoba "skutečného vůdce" (authentic leader), který dodává ono "něco navíc" celé skupině. "Když sloučíte vodík a kyslík, vznikne voda. Nejen vodík a kyslík," vysvětluje Dilts.
Kouč Petr Pražák z Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity v Brně považuje za hlavní Diltsův přínos jeho pragmatičnost.
"Díky ní se manažeři naučí lépe komunikovat a přesvědčovat. Dilts navázal na humanistické metody. Všímá si přesahů a hodnot správného lídra, čímž posunul vůdcovství do psychologické roviny."

Vystupte z krabice
Mezi první Diltsovy zákazníky patřila firma Apple. Ačkoliv nikdo z jejích kreativců zpočátku netušil, jak vytvořit co nejmenší přenosný počítač, nebáli se přejít k "akci" a začít vymýšlet a zkoušet nové nápady.
Jak se tedy naučit postupu, který dodá sebedůvěru k podnikání nových a odvážných kroků? Dilts nabízí následující čtyřbodový scénář:

1. Sepište si všechna "nebezpečí", kterých se obáváte.
2. Uvědomte si, jaké jsou vaše "příležitosti", a také si udělejte jejich seznam.
3. Pojmenujte "překážku", kterou chcete překonat.
4. Ujasněte si, jaké "zdroje" potřebujete k tomu, abyste se zdokonalili, a které z nich máte k dispozici.

Sám lídr navíc potřebuje získat jistotu v jednání. K tomu musí umět odstranit vlastní zábrany.
Diltsem navrhované koučování sebe sama stojí na teorii "vnitřní hry" (inner game), jejímž základem jsou "zóna dokonalosti" a "zóna pohodlí". Naučené chování může pomoci zachovat chladnou hlavu v situaci, kdy jde o všechno.
"Když pilot Chesley Sullenberger nouzově přistál na řece Hudsonu, nebylo to tím, že by měl lepší stroj nebo nalétáno více hodin. Prostě nezpanikařil. Věděl, že má na rozhodnutí tři minuty, ale zachoval vnitřní klid, ačkoliv měl strach," uvádí příklad Dilts.

Diktátor, nebo flegmatik?
Klasická teorie vůdcovství přitom klade důraz spíše na vnější zařazení lídrů podle toho, jak se chovají při řešení úkolů.
Mluví se zpravidla o třech kategoriích leadershipu: autoritativním, demokratickém a "laissez-faire", které nechává událostem volný průběh.
Každá z nich má svá pro i proti. Autoritativní řízení zpočátku přináší výsledky, zaměstnanci se totiž v obavě ze ztráty zaměstnání podřizují, dlouhodobě ale perspektivy dobré nejsou. Způsob "laissez-faire" zase svádí pracovníky ke zneužívání a může tak s sebou nést neefektivitu práce.
Podle Pražáka je nejvhodnější demokratický styl, záleží ovšem na situaci. "Když se loď dostane do bouřky, je jasné, že kapitán si musí vést direktivně. Ovšem z dlouhodobého hlediska se rozhodně vyplatí určovat jen směr, kterým se mají podřízení ubírat, a zbytek iniciativy nechat na nich," popisuje.
Práce na sobě samém ale nestačí. K dobrému vedení patří i starost o rozvoj podřízených.
"Vedení firem k nám často posílají zaměstnance, kteří potřebují získat jistotu v určité oblasti," uvádí lektorka koučinku ze společnosti Brněnská personalistika Zdeňka Hanáková.
"Koučování předchází analýza pro zjištění vstupní úrovně a po absolvování programu konzultujeme celkové výsledky s účastníky a jejich nadřízenými," dodává. Z jejích závěrů tak může těžit i samotný management.

Zdvořilý jestřáb
A jaké vlastnosti tvoří skutečného vůdce? Podle britských odborníků je to především kreativita, představivost, smysl pro fair play, odvaha, otevřenost vůči novým podnětům, schopnost jasně formulovat své cíle a nekompromisně jít tou nejlepší cestou.
Diltsova představa zahrnuje sebevědomého, ne ovšem arogantního lídra, který bude pro ostatní příkladem. Tím, že netřídí lídry do skupin, ale v každém dokáže probudit sílu a energii, dává klasickým teoriím leadershipu nový rozměr.
A kdy na sobě začít pracovat? Nikdy není pozdě. Nedovolte, aby se o vás šířila pověst neurotického šéfa, který se nejistě ptá svých podřízených, co má dělat, ale naslouchejte, když přijdou s vlastním nápadem.
Zajímejte se o jejich názory, ale dejte najevo, že využíváte i jiné zdroje. Správné vedení znamená balancovat mezi přívětivou a autoritativní tváří a nejdůležitější bývá načasování, kdy kterou z taktik použít.
Když osvědčená taktika selže nebo je nutné rychlé rozhodnutí, člověk jedná zkratkovitě. Na nečekanou situaci se sice nelze připravit, ale můžete si natrénovat, jak jednat, když vás okolnosti zaskočí.
Nezabývejte se rovnou tím, jak na problém, když ještě nevíte, jakého bude druhu. Naučte se zvládat tu fázi, ve které vás problém zastihne nepřipravené.
"I v armádě v bojové situaci řídí celou skupinu ten, kdo má v dané chvíli největší přehled," poukazuje Pražák.

Lucie Priknerová

Jak motivovat pracovníky
Leadership není jen umění získat a udržet vedení, ale také zúročit jeho výhody v práci, kterou zrovna děláte. Jak přimět podřízené, aby plnili svoje úkoly?

1. Totožné zájmy
- Přesvědčte zaměstnance, že všechny hodnoty jejich týmu jsou v souladu se zájmy celku.
- Když zaměstnanec vstupuje do vašeho kolektivu, přepokládejte, že souhlasí s jeho základními stanovami a považuje je za vlastní.
- V situaci, kdy tým musí řešit problémy celého podniku, zdůrazněte, že je to v zájmu každého jednotlivce. Tak budou podřízení pracovat lépe, protože získají pocit, že to přináší výhody také jim.

2. Odměna za dobrou práci
- Nejúčinnější bývá pochvala za konkrétní činy. Podřízený tak získá pocit, že se zajímáte a vážíte si jeho práce.

3. Informovanost zaměstnanců
- Izolace a tajnůstkářství je krokem ke vzájemné nedůvěře.

4. Týmová atmosféra
- Do nového prostředí musí být zahrnut každý člen kolektivu. Všichni pracují na jednom cíli, a proto má být jejich pozice rovnocenná.
- Pocit sounáležitosti dokáže vyburcovat méně sebevědomé jedince k vyšším výkonům.

Vůdcovství neznamená prosazování své osoby na úkor ostatních. Dobré vedení se odráží i v psychické pohodě zaměstnanců, což je dlouhodobě mnohdy důležitější.

Související