Lidé, kteří se neumějí chovat, mohou jen těžko vyžadovat slušnost od jiných a komunikace s nimi je nepříjemná. Problém přitom může nastat už při samotném podání ruky na pozdrav.
Za jaké společenské nedostatky jsou naši obchodníci, diplomaté, manažeři a podnikatelé v zahraničí nejčastěji kritizováni?

Co naznačí stisk ruky
Čeští manažeři často váhají: kdo komu podává ruku jako první? Zapomínáme se držet jednoduchého pravidla: společensky mladší si nesmí stisk ruky vynucovat, ale čeká, až mu ji nabídne osoba společensky starší.
Hostitel nebo při pracovním jednání ten, kdo je na "domácí půdě", podává ruku jako první a vítá všechny přicházející.
Podle zemí se liší také to, jak často se tohoto pozdravu využívá. V Německu či Francii by vás nemělo překvapit potřásání rukou při každé příležitosti. Naopak Britové mu příliš neholdují, a dokonce i při představování od tohoto aktu často upouštějí.
V arabských zemích se česká diplomatka či manažerka podání ruky nedočká, považuje se tam za výhradně mužský způsob pozdravu. V Japonsku zase přebírá roli pozdravu lehká úklona.

Tituly na vizitce
Potřesení rukou je pouze prvním krokem představovacího rituálu. Mnohdy je vhodnější nechat se představit třetí osobou.
Žena se v pracovním styku představuje ženám i mužům, ve společnosti potom v mnoha zemích pouze ženám, mužům se vždy nechává představit. V pracovním styku by si měli být všichni představeni na začátku jednání.
K pracovnímu seznamování patří i výměna vizitek. Měly by být k dispozici v různých jazycích. Počítejte ale s tím, že zahraniční partnery akademické tituly neoslní.
Další poměrně častou chybou je překlad jmen, a to především křestních, nebo nevhodný překlad adres či názvů měst.
Vzhled i samo užití vizitek se mohou lišit zemi od země. Manažeři tak často netuší, zda se jako první uvádí příjmení, či jméno, a jak tedy správně svého partnera oslovit.
Na českých vizitkách se uvádí nejprve jméno, poté příjmení. Vizitky se při běžných jednáních vyměňují hned v úvodu jednání, a to předáním z ruky do ruky. Furiantské házení vizitek přes stůl příliš důvěru nebudí.

Inženýři se nenosí
Při oslovení máme na výběr ze čtyř variant: jménem, příjmením, titulem nebo funkcí.
Při oslovení ale pozor: třeba titul inženýr v mnoha zemích světa vůbec neexistuje nebo znamená něco jiného než u nás.
Akcionáře z USA zase neoslovujeme pane prezidente, přestože to mají uvedeno na vizitce. V anglosaských zemích pak neoslovujeme pane doktore ani advokáty.
V některých zemích je zvykem oslovovat vyšší funkcí, než partner ve skutečnosti zastává. Od používání akademických titulů se nyní ustupuje, a tak nevadí, když při oslovení použijete funkci partnera.
Užívání šlechtických titulů je velmi řídké. Pokud jej ale partner má uveden na vizitce, musíme se přizpůsobit. Setkat se s tím můžeme v konstitučních monarchiích, jako je Velká Británie, ale třeba i v Německu nebo ve Francii.

Fascinace mobily
Svá pravidla má i telefonický styk a zkušenosti z praxe ukazují, že naši manažeři často ani nevědí, zda má hovor správně ukončit volaný, či volající. Častá kritika se týká i používání mobilních telefonů třeba v průběhu jednání či společenských akcí.
Pro používání mobilů platí: v průběhu jednání se věnujeme návštěvě, netelefonujeme ani s rodinnými příslušníky, ani nevyřizujeme SMS. Je-li to možné, upozorníme sekretářku, aby hovory nepřepojovala.
Když už hovor přijmout musíme, protože jde třeba o informaci důležitou pro jednání, omezíme délku na minimum a hostům se omluvíme. Mobilní telefony by totiž měly zůstat v průběhu jednání vypnuté.
Totéž platí i pro důležité soukromé návštěvy, u lékaře, v nemocnici, na společenských či kulturních akcích.

Výhoda domácího hřiště
Čeští manažeři občas mívají problémy i se špatnou organizací přípravy jednání.
Patří mezi obchodníky, kteří rádi cestují a dávají přednost jednání v cizině. Nemohou tak zúročit výhody "domácího hřiště" a mnohdy se na schůzku neumějí ani správně připravit.
Tím spíše je poměrně překvapivé, že manažeři mnohdy nevědí, že není vhodné začít jednání hned v den příjezdu, zejména jestliže partneři přijíždějí ze vzdálenější země. Je nutné počítat s odpočinkem a s aklimatizací.
Dobře nepůsobí ani "chytračení" v podobě početní přesily domácího týmu. Počet jednajících osob by měl být pokud možno na obou stranách přibližně stejný. Převaha jedné z nich se považuje za nekalou nátlakovou taktiku.
Také funkční úroveň jednajících by měla být stejná. Snahou vašich partnerů nejspíš bude být přijat na co nejvyšší úrovni. Domácí strana si může dovolit nabídnout přijetí na vyšší úrovni, nikoliv však na nižší. Vyjednávají spolu ale většinou jen osoby na stejné odborné a funkční úrovni.

Sako si řádně zapněte
Oblečení je vizitkou každého člověka ve styku s jinými, odpovídá jeho osobnímu vkusu, účelu, místu a době setkání.
K nejobvyklejším českým "přešlapům" v oblékání patří chození v bačkorách na pracovišti, nošení pánských sandálů bez ponožek k obleku a rozepnutá košile s uvolněnou kravatou.
Ruce nepatří do kapes a žvýkačka na jednání. Smrkat na veřejnosti nepovoluje žádná etiketa, ani ta naše! Místo toho se musíte omluvit a jít se vysmrkat ven.
Obchodníci často podceňují význam vhodného oděvu, a to zejména v rozvojových zemích.
Na schůzku do luxusního hotelu v jedné latinskoamerické zemi přišla česká delegace přímo z pláže: obalená pískem, v krátkých sportovních kalhotách, s kšiltovkami na hlavě. Nažehlení Latinoameričané v oblecích se právem cítili dotčeni.
Manažerům navíc mnohdy schází orientace v pojmech. V hospodářské praxi se setkáte s výrazy casual dress, business dress nebo business casual light, businnes casual či business style, v té diplomatické potom s termíny vycházkový oblek, neformální oblek či neoficiální oblek.
Trika či jiné části oděvu s reklamními slogany patří na firemní akce nebo na pracoviště. Obchodní jednání či večerní akce s člověkem, kterého zdobí na hrudi název jakési firmy nebo produktu, či dokonce fotografie zvířat, solidnost postrádá. Vhodné nejsou ani sportovní košile či košile křiklavých, nápadných vzorů.
Za chůze by mělo být jednořadové sako zapnuté na horní knoflík, dvouřadové by mělo být zapnuté. Při sezení se může rozepnout další knoflík u jednořadového saka, u dvouřadového pouze spodní. Chození v rozepnutém saku je nevhodné.
Českým problémem zůstávají boty. Býváme kritizováni za sešlapané, špinavé boty s vysokou gumovou podrážkou a v nevhodné barvě. Boty k obleku mají být s koženou velmi tenkou podrážkou a jsou vždy tmavší než oblek.

Soňa Gullová
Vysoká škola ekonomická

Nectnosti našich manažerů
- Házení vizitek přes stůl
- Zapnuté mobily při jednáních
- Překotné podávání ruky starším partnerům
- Rozepnutá saka
- Sešlapané boty
- Početní převaha ve vyjednávacím týmu

Ruce nepatří do kapes a žvýkačka na jednání.

V arabských zemích se žena podání ruky nedočká, považuje se za mužský způsob pozdravu.

Zahraniční partnery vaše tituly nejspíš neoslní.

Související