Autor článku si všímal toho, které charakteristiky manažerů vyvolávají u podřízených často posměch, neúctu, pohrdání či nenávist. Jsou to především:

1. Nezastat se podřízených (vedených) - pokud se nadřízený neumí zastat podřízeného, způsobuje tím jemu i sobě problémy. Nevhodné je též kritizovat podřízeného před jeho spolupracovníky a stejně neproduktivní je připojovat se ihned ke kritice nadřízeného na své podřízené, zvláště v situaci jejich přítomnosti.

2. Svalovat vinu na druhé - nadřízený je odměňován za výsledky vedeného pracoviště. Pokud jsou negativní a vznikly za jeho vedení na stejném místě, pak nelze přenést vinu na podřízené. To jde bez nepříjemných následků pouze jednou. Schvalování viny na druhé kvete nejen v managementu, ale také v politice a jen těžko se dá určit, kde bylo dříve a kde je více rozšířeno.

3. Víra v neomylnost, domýšlivost, arogance až narcismus - arogantní jedinci imponují pouze sobě a některým souputníkům, kteří se jim svou vlastní mírou arogance přibližují. Narcisté jsou ještě horší odrůdou, neboť jsou doslova psychopaty v řízení. Narcismus je ve svých projevech neukojitelný a proto se stává překážkou efektivního řízení. Tvořivého řízení je neschopen.

Arogantní jednání manažera je dvojího typu. Jde o narcistické jedince, kteří mají aroganci jako součást své osobnostní výbavy (tzv. pravá arogance). Nebo je arogance příznakem/maskováním neumětelství, nekompetentnosti či defektu sebepojetí (tzv. zástupná arogance).

4. Protěžování jedinců, či úzké skupiny na úkor ostatních - nepotismus (protěžování příbuzných), cronyismus (bratříčkování) jsou každému známé. Protěžováni však mohou být i jiní jednotlivci či skupiny. Protěžování ničí koncept rovnosti. Ten je v podstatě ideou v hlavách jedinců. Tato idea je u každého jinak vystavěna, avšak má i společné rysy. Rozdíly lidé chápou a smíří se s nimi. Nelibost přinášejí rozdíly nezasloužené, nepochopitelné a nespravedlivé.

5. Prokazatelná lež - pokud je manažer přistižen při lži, která se bytostně dotýká jeho podřízených, je ztracen. Taková lež devalvuje vztahy podřízený - nadřízený takovým způsobem, že není obvykle možná budoucí náprava.

6. Nebýt součástí systému (antipříklad) - manažer je vždy součásti systému, který řídí. Nestojí jen nad ním a nikdy nestojí vedle něho. Pokud jeho chování ukazuje, že se necítí být součástí systému, znepokojuje to podřízené (ztráta důvěry) a přináší mu to problémy.

7. Kognitivní trias: nesystémovost, nerozhodnost, nedostatek velkorysosti - šest výše popsaných charakteristik mělo společný znak - interakční komponentu vedoucí - vedený a důsledky z ní plynoucí. Sedmá komponenta je tvořena spíše kognitivní triádou : nesystémovost, nerozhodnost a nedostatek velkorysosti. U manažera vždy překáží převaha analytického myšlení, diskvalifikuje ho neschopnost rozhodovat (rozhodnout) a také detailismus až puntičkářství.

Pokud popsané charakteristiky u manažera dominují - především v oblasti ztráty sebekritického nadhledu, soudnosti, arogance, víry v neomylnost a domýšlivosti - užívají někteří autoři pro jejich označení termín manažerská nemoc.

Je to trochu zavádějící, protože stejný koncept může být užíván i pro zdravotní důsledky stresující práce manažerů.

PhDr. Vladimír Mařádek
Vězeňská služba ČR

Související