Reforma penzijního připojištění



V květnu zveřejnila Asociace penzijních fondů své návrhy na zásadní reformu systému penzijního připojištění. Současné penzijní fondy se mají v podstatě změnit v investiční společnosti. Každá nabídne klientům tři fondy s různě vysokou mírou rizika. Investiční riziko ponesou klienti, stejně jako v investičním životním pojištění; jen fondy mají být pouze tři, aby to bylo jednodušší. Pak se penzijní fondy chtějí zbavit povinnosti poskytovat klientům důchody, to místo nich mají dělat životní pojišťovny, protože jsou na to lépe vybaveny. Nejradši by se zbavily i dosavadního produktu, protože málo nese klientům (a asi i akcionářům). Byla by to doslova revoluce, důvody i navrhovaná řešení chápu. Vše se dá však zvládnout podstatně jednodušeji.

JAKÁ TO BUDE TRANSFORMACE? Dlouhou dobu asociace zdůrazňovala výjimečnost penzijních fondů - ve vztahu k životním pojišťovnám - také tím, že odmítala, že by jejich produkt byl pojištěním. Já jsem označil "penzijní připojištění" za pojištění již před více než 10 lety. Dlouho jsem byl osamocen. V roce 2003 uvedlo KPMG na odborném semináři, že smlouva o penzijním připojištění se státním příspěvkem je smlouvou pojistnou. A že je legislativa k tomuto produktu vlastně v rozporu se směrnicemi EU. Česko nepožádalo při vstupu do EU o výjimku pro svou právní úpravu tohoto produktu a jeho poskytovatelů. A tím pádem o ni nyní již ani nemůže žádat. Ani pro to není žádný věcný důvod - tedy kromě skutečnosti, že jsme neprovedli transformaci zákona o penzijním připojištění podle směrnic EU.

Dnes již asociace přiznává, že produkt má charakter pojištění. Současně však zdůrazňuje, že jde také - a to především - o bankovní produkt. Tím se říká, že v praxi penzijního připojištění dominuje spoření. Z ekonomického hlediska je to správné, protože tento produkt je téměř výhradně využíván jako spoření. O výplatu důchodu žádá jen velmi málo klientů - asi 4 %. Dnes penzijní fondy vyplácejí všeho všudy pouze 5500 důchodů. Ale nicméně jeden produkt může být - z právního hlediska - buď bankovním, nebo pojistným produktem. Nikoli obojím. A v daném případě nemůže jít o bankovní produkt, protože každý klient má nárok na doživotní důchod. A tyto důchody mohou poskytovat pouze pojišťovny; banky nikoliv.

ŠLO BY TO SNADNĚJI. Potřebná transformace zákona o penzijním připojištění je poměrně velmi jednoduchá, alespoň legislativně. Není třeba vymýšlet žádné složité právní konstrukce. Transformaci lze provést jednoduše tak, že se zákon o penzijním připojištění se státním příspěvkem zruší, v podstatě bez náhrady. Jediné, co z něj určitě musí zbýt, jsou přechodná ustanovení, která určí, do kdy se penzijní fondy musejí transformovat na životní pojišťovny. Se vším všudy, co k tomu patří. Včetně uplatnění zákona o pojistné smlouvě a zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích. Dosavadní smlouvy o penzijním připojištění budou samozřejmě platit dál, pro klienty se v tomto směru nemůže nic měnit.

Změnit se může pouze státní příspěvek a i daňové zvýhodnění produktu, ale to je již samostatná problematika. Pokud by státní příspěvek - v dosavadní podobě - měl přežít časový horizont přechodných ustanovení, pak by se zákon o penzijním připojištění se státním příspěvkem musel transformovat na zákon o státním příspěvku k jednomu produktu životního pojištění. Možná, že by se pro takový produkt mohla zavést legislativní zkratka "soukromé důchodové pojištění". Snad by se ale rychle povedlo sjednotit státní podporu tohoto produktu s produkty "soukromého životního pojištění", aby problém byl jednodušší - nehledě již na požadavek rovného zacházení.

ODDĚLENÍ MAJETKU akcionářů a klientů. Již dlouhou dobu se u penzijních fondů připravuje oddělení majetku akcionářů a klientů. Ani zde není nutno vymýšlet žádné zvláštní zacházení s penzijními fondy a jejich produkty. V rámci zmíněné transformace se přejde i na "normální" účetnictví pojišťoven, v němž jsou samozřejmě všechny prostředky a majetky řádně "omašličkovány", odděleny. To, co se výše má na mysli pod majetkem klientů, se v pojištění označuje jako pojistně-technické rezervy pojišťovny. A funguje to. Možná, že se někdy v budoucnu "majetek" bude "oddělovat" jinak, např. v investičním životním pojištění. Ale tím si teď a tady nemusíme lámat hlavu.

České penzijní fondy mají nepochybně charakter životních pojišťoven, specializovaných na jeden produkt. V souladu s tím jsou též akciovými společnostmi. Ve světě však existuje celá řada jiných právních i ekonomických konstrukcí penzijních fondů. Nejvýraznější variantou jsou penzijní fondy bez právní subjektivity: pension fund v tomto pojetí představuje zejména účelově vyčleněné prostředky, balík peněz. V USA jsou tyto "penzijní fondy" na základě smluv předávány investory/klienty, kterými jsou zejména zaměstnavatelé, jednak investičním (asset) manažerům k finančnímu umístění a jednak správcům (kustodům) do "správy" (administrace). Tyto penzijní fondy nemohou být vzorem pro "oddělení majetku" v českých penzijních fondech.

KOMU DÁVAT DOTACE? Lze si samozřejmě představit, že penzijní fondy přestanou poskytovat penze a že budou nabízet více (investičních) fondů. Takovou činnost lze ostatně vykonávat již dnes a na trhu je (nebo alespoň byl) i odpovídající produkt: nejde o nic jiného, než o systematické ukládání prostředků do podílových fondů. Takový produkt se na trhu nemůže pořádně uchytit z toho jednoduchého důvodu, že nemá nárok na žádnou dodatečnou státní podporu - oproti klasickým investicím do podílových fondů. A také oproti investičnímu životnímu pojištění, které státní podporu má - pokud se splní podmínky platné pro "soukromé životní pojištění". Přitom v Česku lze sjednat investiční životní pojištění se samotnou investiční složkou, bez jakýchkoliv (dalších) rizikových pojištění.

Penzijní fondy se složitě dobývají tam, kde dnes již dávno jsou životní pojišťovny se svou nabídkou investičního životního pojištění, které řádně končí jednorázovou výplatou plnění - tedy bez penze. A je pozoruhodné, že investiční životní pojištění se velmi dynamicky rozvíjí - meziroční tempo růstu bývá dvouciferné. Na první pohled je to vše velmi překvapivé. Vysvětlení je však prozaické. Jediné, co si nedovedu vysvětlit, je to, proč si příslušné finanční skupiny "doma" nesjednotí svou obchodní politiku. Dnes již totiž neexistuje žádný penzijní fond, který by nebyl ve finanční skupině, v níž je také životní pojišťovna.

Penzijní fondy přišly se sebekritikou, že jejich produkt přináší klientům nízké reálné výnosy. Nominální výnos v průměru něco přes 3 % je ve srovnání s inflací 2,5 % opravdu trochu málo, ale je to dobrý výsledek oproti termínovaným vkladům a je to skvělý výsledek oproti "penzijnímu" spoření formou investičního životního pojištění, u něhož poplatky v průměru činí 4-5 % p. a. Vysvětlení je jednoduché: provize v investičním životním pojištění jsou několikanásobkem provizí, které poskytují penzijní fondy. A také v tom, že produkt penzijních fondů je v podstatě "unifikovaný", kromě nabízených penzí, které si klienti ovšem téměř neberou.

DEFORMACE FINANČNÍHO TRHU. Současný stav penzijních fondů je neudržitelný - ale jen z legislativních důvodů, jak jsme uvedli výše. S legislativní reformou se některé další problémy vyřeší takříkajíc samy. Stát si musí ujasnit, které penzijní produkty a jak chce podporovat. A státní podpora by samozřejmě měla být jednotná - pro všechny příslušné finanční instituce. Obecně to mohou být jak penzijní fondy a životní pojišťovny, tak i podílové fondy a třeba i banky, včetně dnešních stavebních spořitelen.

Až si stát ozřejmí, co a kolik chce vlastně podporovat, tak si příslušné finanční skupiny velmi rychle ve vlastním zájmu ujasní, které finanční instituce budou dále provozovat - a které sloučí v zájmu snížení nákladů. Dnešní penzijní fondy v Česku existují jen proto, že jejich produkt má vyšší státní podporu, než jakou mají "kvalifikované" produkty životních pojišťoven. Totéž platí i pro stavební spořitelny - ve vztahu k univerzálním bankám. Stát svou dotační politikou deformuje finanční trh, výsledným efektem jsou vyšší než nezbytné náklady, poplatky a provize.

ASPIRACE PENZIJNÍCH FONDŮ. Poučení je možno vyvodit i z kladů, které dnešní penzijní fondy nesporně mají. Jejich výhodou jsou již zmíněné náklady - i když je pravda, že náklady by byly vyšší, kdyby bylo méně klientů. Hodně klientů mají penzijní fondy právě díky štědré státní podpoře. Náklady jsou však nižší také z toho důvodu, že státem podporovaný produkt je výrazně unifikován. A zde je podle mého názoru cesta ke snížení nákladů životních pojišťoven - stát by měl do budoucna podporovat pouze "unifikovaný" produkt.

Úvahy penzijních fondů míří dál (vlastně výš), než to na první pohled může vypadat. Není náhodou, že argumentem pro to, aby penzijní fondy vyplácení doživotních penzí "přenechaly" životním pojišťovnám, je praxe v Polsku. Polské otevřené důchodové fondy totiž obsluhují druhý pilíř důchodového zabezpečení, který vznikl koncem 90. let. Jedná se o povinné důchodové spoření, na které zaměstnanec odvádí 7,3 % mzdy - prostřednictvím Správy sociálního zabezpečení. My u nás druhý pilíř - alespoň zatím - nemáme. Ani nemáme zreformovaný první pilíř, jako třeba v Polsku. A mezi pilíři jsou zcela zásadní rozdíly. Druhý pilíř musí být obsluhován zcela jinými penzijními fondy, než jaké existují u nás. České penzijní fondy rozhodně nelze transformovat na polské penzijní fondy, je však možné a nutné je transformovat na české životní pojišťovny.

JAROSLAV VOSTATEK

Technická univerzita v Liberci

Související