Ropa a žíznivý drak

Je to nejvíce vzrušující okamžik za posledních 40 let! Tak reagoval čínský premiér Wen Jiabao na zprávu o nálezu nového čínského ropného pole. Objev oznámila v květnu společnost PetroChina. Od té doby se v odborném tisku objevují spekulace o výši budoucí produkce a analýzy dopadů nálezu na ropnou politiku největší asijské ekonomiky.
Podle všeho jde o jedno z největších nových nalezišť ropy a zemního plynu na světě. PetroChina odhaduje potvrzené zásoby na 405 milionů tun ropy (tři miliardy barelů) a 111 tun zemního plynu. Odhadované zásoby celého ropného pole nazvaného Jidong Nanpu by mohly činit až 1,02 miliardy tun.
Velikost pole vynikne při srovnání s potvrzenými zásobami ropy, které má Čína k dispozici - díky Jidong Nanpu vzrostly rezervy o celou jednu pětinu.
Příznivá je i poloha ložiska. Pole leží v mělkých vodách v severní části zálivu Bohai, poblíž přístavu Tianjin a blízko hlavního města Pekingu. Snadná dostupnost ložiska sníží budoucí náklady na těžbu i transport ropy.

NEJISTOTA ODBORNÍKŮ. Nález ropného pole oživil debatu o tom, zda produkce ropy dosáhla svého vrcholu a bude mít v budoucnosti jen sestupnou tendenci. S podobnými úvahami přišel už v 70. letech minulého století americký geofyzik M. King Hubbert. Ten předvídal vrchol ropné produkce v roce 1995.
Za pravdu mu dává řada odborníků. Například americký geolog Myron Horn, který tvrdí, že klesá počet nových nalezišť. V 70. letech jich bylo objeveno 220, zatímco v posledních deseti letech se jich podařilo nalézt jen 72. Zdá se, že se snižuje i výtěžnost polí. Podle Centre for Global Energy Studies dosahují pole nalezená v průběhu 90. let minulého století jen poloviny objemu produkce nalezišť objevených o dvacet let dříve.
Počet příznivců Hubbertovy teorie však vyvažují řady jejích odpůrců. Ti tvrdí, že katastrofické scénáře se objevily už v minulosti; zatím se zdá, že je ropy dostatek.
Objev nového čínského ložiska by mohl dát odpůrcům teorie ropného vrcholu za pravdu. Přišel navíc jen krátce po nálezu nového ložiska zemního plynu společnostmi CNPC a Sinopec v provincii Sichuan, jehož kapacita se odhaduje na jeden milion kubických metrů plynu denně. Podle Financial Times zůstává stále mnoho oblastí na Zemi neprozkoumáno - a některá opuštěná naleziště mohou být dále těžena, když se použijí nové technologie.

ČÍNSKÁ STRATEGIE. Přestože se na území Číny nachází velké množství energetických zdrojů, vlastní zásoby nestačí k uspokojení rostoucích energetických nároků, spojených s dynamickým rozvojem čínské ekonomiky. Čína je v současné době druhým největším spotřebitelem energií na světě. Stojí na prvním místě žebříčku spotřeby uhlí, na druhém u ropy a na čtvrtém u zemního plynu. Z domácí produkce je však schopna pokrýt jen 58 % energetické poptávky.
S tím, jak se zvyšují nároky na udržení vysokého tempa růstu ekonomiky, roste zájem po neobnovitelných zdrojích energie, které tvoří naprostou většinu energetické spotřeby. Číně tak hrozí, že se stane už v blízké budoucnosti naprosto závislou na volném přístupu ke světovým zásobám surovin.
Peking si slabinu závislosti na dodávkách ropy uvědomil už před lety. Začal ji považovat za stejný zdroj ohrožení země, jakým byly v minulosti vojenské hrozby. Čína proto už v 90. letech nastoupila kurz maximálního využívání dostupných energetických zdrojů na svém území - a současně začala usilovat o pronikání do zemí bohatých na suroviny.
Navzdory této snaze rostla čínská těžba pomalu. Dnes se těží jen 3,7 milionu barelů za den. Ústřední vláda se proto rozhodla spolupracovat s každým, kdo přijde se stabilní nabídkou dodávek ropy za nízké ceny.
V současnosti dováží země nejvíce ropy z Blízkého východu (37,3 % celkového importu ropy do Číny podle údajů International Energy Agency z roku 2005) a Afriky (21 % celkového importu ropy). Transport probíhá vojensky nedostatečně zajištěnými ropnými tankery přes citlivou Malackou úžinu. Ze strategického úhlu pohledu by se Čína raději orientovala na trhy zemí Střední Asie. Zde však naráží na zájmy Ruska, které střední Asii považuje za blízké pohraničí a oblast svých strategických zájmů.

PANDA A MEDVĚD. Ruský prezident Vladimir Putin loni slíbil svému čínskému protějšku Hu Jintaovi vybudování nového ropovodu ke společné východní hranici. V první fázi by měl být postaven ropovod do Skovorodina, odtud by ve druhé fázi mohl vést nejen do Číny, ale rovněž na pobřeží Pacifiku. O rozdvojení usiluje Japonsko; do rukou by nahrávalo i Rusku, které by tak mohlo mít více východních odběratelů.
Čína se snaží zajistit si dodávky ruské ropy nejen bilaterálním jednáním, ale i přímým odkupem ruských ropných společností. Ruské firmy se pronikání brání tím, že si ponechávají kontrolu nad společnými podniky s čínskými partnery. To je i případ nedávno vytvořeného společného podniku Vostok Energy, vlastněného ruským Rosněftem, který si podržel 51 % akcií, a China National Petroleum Company. Společný podnik se zaměří na průzkum a těžbu ropy v Rusku.
Soupeření s Moskvou vedlo čínské vůdce k tomu, že si hýčkají dodavatele z politicky problematických zemí, jakými jsou Súdán, Irán, Myanmar (Barma) nebo Venezuela. Využívají k tomu unikátní spojení státu s ropnými společnostmi, které jsou - přestože do čínské ekonomiky investovaly v uplynulých 30 letech zahraniční společnosti - stále plně v rukou čínského státu.
Tři největší čínské ropné společnosti China National Petroleum Company (CNPC), Snopec a PetroChina se na domácí půdě chovají jako společnosti státní. V zahraničí jednají jako mnohonárodní korporace. To, že jsou čínské ropné společnosti v majetku státu, tak nemusí nutně znamenat, že sledují výlučně národní zájem. "Na rozdíl od ruského Gazpromu nebo Saudi Aramco, které jsou plně ovládány státem, čínské společnosti hledí spíše na vlastní zisky," tvrdí Xu Xiaojie, analytik společnosti CNPC, která je největším zahraničním investorem do súdánského ropného průmyslu. "Ropné společnosti hledaly v 90. letech zisk, čínský stát požadoval stabilní dodávky energie. Teprve později začal Peking podporovat CNPC politicky," tvrdí Xu.
Příchod říše středu, viděno čínskýma očima, súdánskému průmyslu pomohl. "Málokdo ví, že před námi hledaly ropu v Súdánu i Spojené státy americké, ale nic nenašly, proto nás dnes kritizují," tvrdí Xu.

VÍCE PLYNU I JÁDRA. Úvahy o tom, že nález nového ropného ložiska v Bohaiském zálivu přibrzdí snahu Číny o zajištění ropných dodávek za každou cenu, nejsou s největší pravděpodobností reálné. Po otevření, které se plánuje na příští rok, by naleziště mělo zásobovat Čínu 180 až 220 tisíci barely nezpracované ropy denně. To nemusí stačit. Objem plánované těžby z nového bohatého naleziště "pouze" vyrovná přírůstek dovozu ropy v loňském roce.
Kromě toho čínská ekonomika rostla v prvním čtvrtletí tohoto roku rychleji, než se čekalo: o 11 %. Překonala růst z posledních čtyř let, kdy HDP rostl v průměru o 9,9 %. Podle International Energy Agency ještě stoupne čínská poptávka po ropě o 6,8 %, na 7,6 milionu barelů ropy denně.
Čína musí nalézt nové zdroje energie a efektivněji využívat ty, které má, tvrdí Xu. Budoucnost Číny by podle něj mohla spočívat ve větším využívání zemního plynu, kterého má země jednu z největších zásob na světě. Další možností by mohla být jaderná energie. Kritický nedostatek elektřiny, který se řeší ve čtyřiadvaceti "méně důležitých" provinciích denní několikahodinovou odstávkou proudu, přinutil čínskou vládu k činu. Je jím rozhodnutí, že se v příštích patnácti letech zvýší podíl jaderné energie ze současných 2 % energetické spotřeby na nejméně 5 %. Cesta tímto směrem vede přes vybudování dvaatřiceti jaderných bloků.

Ivana Oklešťková
Peking