Především americké univerzity se pomalu odpoutávají od tradice MBA a volí nový režim. A důvod? Tradiční programy MBA bývají roztříštěné, biflovací a mnohdy neodpovídají podmínkám kladeným na vzdělávání ve znalostní společnosti.

Ke kritikům manažerského vzdělávání typu MBA patří u nás prof. Milan Zelený, přestože je sám jeho absolventem a zároveň pedagogem, který v programech MBA vyučoval v různých částech světa. Podstatu jeho globálního pohledu na výuku a studium MBA objasňuje následující rozhovor.

Pane profesore, na úvod shrňte prosím vaše "MBA CV".

MBA jsem studoval na University of Rochester v roce 1967. Pak jsem MBA sám vyučoval na University of South Carolina, Columbia University, Fordham University, ale také na INSEAD ve Fontainebleau, Peking University, IMI Dublin a nedávno na Fu Jen University v Taipei a Indian Institute of Technology v Kanpuru. Tento výčet je zajímavý tím, jak se původní americký program posouval z tradičních amerických univerzit do univerzit zahraničních a postupně i do rozvojových zemí. Je to vše dokladem, že MBA program byl úspěšný a lze říci, že se rozšířil po celé planetě.

Když jsem začínal studovat MBA v Rochesteru, bylo nás 20 plus 1 žena. Dnes jsou jen na Fordham University tisíce studetů MBA z celého světa a ženy převažují. To je úžasný úspěch a potvrzení kvality a potřeby MBA programu - v uplynulém století. Bylo to krásné - a bylo toho dost.

Proč říkáte, že toho bylo dost?

Ano, bylo toho dost. MBA programy se od druhé světové války rozšířily po celém světě a díky "benchmarkingu" se vzájemně přiblížily obsahem i formou. Globální MBA vzdělávání je založeno na jednom (americkém) modelu a diferenciace se týká pouze kvality, nikoli obsahu či formy. I používané učebnice jsou všude stejné a techniky výuky i struktura programu také. Konkurenční výhoda MBA vyprchala.

Je znakem úspěchu MBA, že se za pouhých 50 let tak globálně rozšířil. Je ovšem i znakem jeho přežití, že již neposkytuje odlišení a diferenciaci, konkurenční výhodu pro absolventa. Z titulu, který potvrzoval vyšší vzdělání v managementu a poskytoval zřetelné výhody pro jedince i podnik, se MBA stal nutnou a minimální podmínkou, jakousi "vstupenkou" k účasti na procesu podnikového řízení. Bez MBA se s vámi dnes již nikdo ani nebaví.

K obdobné situaci došlo i v univerzitním světě, kde se bez amerického PhD nelze o univerzitní pozici ani ucházet: PhD je vlastně "vstupenkou" do akademického světa. Když jsem já studoval, byl PhD znakem konkurenceschopnosti a nabídky se jen hrnuly. Nyní je to pouze vstupenka k pohovoru. Proces vyčerpání konkurenčních výhod je tedy obdobný jak pro MBA, tak pro PhD - a vlastně i pro všechny ostatní úrovně vzdělání.

Před sto lety byla maturita (high school) znakem vzdělance. Dnes ji musí mít i prodavač bot. Pak podobnou roli hrála vysoká škola na bakalářské (Bachelor) úrovni, později na magisterské (Master) úrovni, a spolu s MBA nyní i na PhD úrovni. Procházíme obdobím hledání nových, tj. odlišných a diferencovaných konkurenčních výhod.

Co by mohlo být takovou novou konkurenční výhodou manažerského vzdělávání?

Tradiční model MBA byl velkým pokrokem v 50. letech minulého století. Byl založen na principech vědeckého přístupu, odvozeného od matematiky, ekonomie, fyziky a podobně. Problematiku řízení podniku a soustavy podnikového řízení přímo rozdrtil na izolované a jen chabě komunikující oblasti, jako marketing, finance, výroba, lidské zdroje, strategie, atd. Byl to jistě velký pokrok od předválečného modelu inženýrsko-zkušenostního, který připomínal spíše učňovskou školu než vzdělávání.

Model MBA vznikl v době, kdy globální ekonomika a trhy neexistovaly ani teoreticky. Dnešní doba klade na MBA zcela nové nároky, které se některé školy sice snaží adresovat, ale sama podstata MBA modelu jim to nedovoluje. A tak miliony držitelů MBA jsou dnes vzdělávány ve smyslu potřeb USA let padesátých minulého století. Obzvláště v USA je to stav již neudržitelný - neadekvátní vzdělanost a příprava MBA se stává předmětem anekdot a vtipů, podniky už nechtějí lidi, kteří znají "mnoho o ničem" a hledají ty, kteří znají "něco o všem", anebo, ideálně, "mnoho o všem".

Jaké typy manažerů tedy potřebujeme?

Globální společnost vyžaduje úplně nové typy manažerů: integrující ve svých znalostech a mnohorozměrné ve zkušenostech. Doby úzké specializace jsou dávno pryč. Specializovaní experti ve financích, účetnictví, marketingu, atd. jsou produkováni po milionech a pro podnikovou konkurenceschopnost jsou "daní". Všechny podniky na světě je mají a dlouho mít budou v nadbytku.

Konkurenční výhoda jedinců i podniků v globální éře spočívá ve schopnostech integračních a organizačních. Úzce specializovaných expertů produkuje dnešní svět více než dost. Co však chybí, to jsou integrátoři, koordinátoři, stratégové, organizátoři, podnikatelé a lidé schopní spolupráce sítí, aliancí a vícerozměrné synergie. Chybí podnikatelé typu Jana a Tomáše Bati, lidé, kteří vědí o svém podniku všechno - a dobře. Takové znalosti vám žádný MBA program nevyprodukuje, nikde na světě. Může však obohatit znalostní bázi studentů - manažerů a rozšířit jejich osobní kontakty (v případě EMBA) na celý svět. Nicméně si myslím, že MBA pravděpodobně vyšumí do oblasti běžně a všude dostupných komodit.

V jednom z článků pro MŘ tvrdíte, že jedním z hlavních problémů globální éry je, že ani po padesáti letech MBA programů se management (zatím) nestal profesí. Proč je profese v dnešním managementu tak důležitá?

Podstatu profese management shrnu do čtyř bodů: 1. přijatá a uznávaná soustava ověřených znalostí, 2. certifikace a garance přijatelné kvality praxe, 3. služba veřejnému blahu a potřebám klientů, 4. ověřitelný a prosaditelný kód etického chování. Ani jednu z uvedených čtyř podmínek profese management nesplňuje.

Moderní svět si (konečně) začíná uvědomovat, že i podnikatelé a manažeři (také politici) jsou odpovědní za lidské životy, a často i ve větší míře než tradiční profese, jakými jsou lékaři, právníci, inženýři apod. Zatímco bychom nikdy nesvěřili své zdraví šamanům a kořenářkám, ale jen kvalifikovaným a certifikovaným lékařům, své pracovní zdraví, a tím i své životy a životy našich rodin, svěřujeme podnikům, které jsou řízeny diletanty, samozvanci a samouky. (V českém kontextu tedy lidmi typu Kožený a Krejčíř.) Není nic horšího než "šaman", tedy samouk a polovzdělanec v řízení velkého podniku, ovlivňujícího životy tisíců jedinců a rodin. Tak jako dnešní politika není profesí, tak ani management není profesí.

Výzva pro budoucnost manažerského a podnikatelského vzdělávání proto je jak udělat z managementu (a politiky) profesi. Moderní vzdělání není o tom, jak dělat špatné věci dobře, ale jak dělat dobré věci lépe. Jde o to, abychom konečně byli v rukou lidí vzdělaných, zkušených, plně certifikovaných a eticky spolehlivých - lidí, kteří jsou profesionály a ne pouhými šamany. Globální svět si to uvědomuje, a proto je jeho i moje kritika namířena proti nevzdělaným manažerům, zarytým úplatkářům, profesionálním okrádačům veřejnosti a šiditelům zákazníků.

- em -

Související