Restrukturalizace skupiny společností vyžaduje založení holdingové společnosti, pod kterou se ostatní provozní společnosti (operating companies) "zavěsí". Pokud o založení holdingové společnosti usiluje česká skupina, většinou si holding nezaloží v České republice, ale v zahraničí. Proč?

Jedním z důvodů jsou nevhodné daňové podmínky pro založení holdingu v České republice. Vezmeme-li v úvahu i snahu jiných států přilákat zahraniční investory právě daňovými nástroji, výsledkem je odliv holdingů a tím i kapitálu z České republiky. Je totiž zřejmé, že otázka zdanění holdingové společnosti je možná nejdůležitějším kritériem pro umístění holdingu v konkrétní zemi. Rádi bychom proto upozornili na základní otázky, které si investor a následně daňový poradce mohou klást při rozhodování o umístění holdingu.

Jak vysoká je sazba daně z příjmů holdingové společnosti?

Je pravda, že sazba daně z příjmů právnických osob v České republice ve výši 24 procent patří v Evropské unii k těm nižším. Nicméně existují i členské státy EU, které mají tuto sazbu ještě výrazně nižší, např. Irsko (12,5 procenta), což je také jedním z důvodů, proč si v současné době investoři často vybírají pro umístění svého holdingu Irsko. Na druhou stranu je však třeba zdůraznit, že sazba daně z příjmů není pro umístění holdingu klíčovým kritériem, neboť holding většinou dosahuje svých příjmů prostřednictvím dividend a prodejů majetkových účastí.

Jsou zdaněny dividendové příjmy? Ve kterých případech jsou osvobozeny?

Obecně podléhají v České republice příjmy z dividend patnáctiprocentní srážkové dani. V praxi jsou však dividendy v řadě případů od daně zcela osvobozeny, a to na základě Směrnice o mateřských a dceřiných společnostech (tzv. Parent-Subsidiary Directive), která byla začleněna do českého zákona o daních z příjmů. Osvobození se uplatní, pokud dividendu vyplácí dceřiná společnost své mateřské společnosti, která vlastní více jak desetiprocentní podíl na základním kapitálu po dobu minimálně dvanácti měsíců a je českým rezidentem nebo rezidentem jiného státu Evropské unie nebo Švýcarska. V tomto směru je český daňový zákon ještě benevolentnější než Směrnice o mateřských a dceřiných společnostech (ta vyžaduje dvacetiprocentní podíl na základním kapitálu po dobu minimálně dvaceti čtyř měsíců). V praxi to znamená, že dividendy plynoucí od dceřiných společností budou ve většině případů osvobozeny od srážkové daně při výplatě a navíc nebudou ani zdaňovány na úrovni mateřské společnosti.

Prodeje majetkových účastí jsou zdaněny standardní sazbou? Uplatňují evropské země jiný daňový režim?

Zisky z prodeje majetkových účastí jsou u české holdingové společnosti zdaněny standardní sazbou 24 procent (ztráty z prodejů na druhou stranu nejsou většinou daňově uznatelné). Toto je patrně nejvýznamnější rozdíl oproti zdanění zisků holdingových společností ve většině jiných států EU, ve kterých se na rozdíl od České republiky uplatňuje tzv. participation exemption. Jde o speciální daňový režim umožňující osvobození kapitálových zisků na úrovni holdingové společnosti. Podmínkou pro toto osvobození bývá obvykle určitá procentní účast na kapitálu společnosti, která je předmětem prodeje, a dále minimální doba držby této účasti.
Konkrétní podmínky pro uplatnění osvobození od zdanění příjmů, které vznikají mezi spojenými osobami, se v jednotlivých státech liší. Například Belgie, Německo, Řecko nebo Kypr patří v této otázce mezi země s nejvolnějším režimem - není zde stanoven minimální procentní podíl ani délka jeho držby. V Dánsku či ve Francii sice také není stanovena výše podílu, je ale požadována nepřetržitá držba účasti minimálně tři roky (Dánsko), resp. dva roky (Francie). Vzhledem k tomu, že u nás není koncept participation exemption uplatňován, je Česká republika jako kandidát na umístění holdingové společnosti vyřazena ihned na začátku.
Na obranu českého daňového systému je třeba říci, že české osvobození kapitálových zisků z prodeje cenných papírů fyzickými osobami je v Evropě ojedinělé. Zahraniční institucionální investory však tato daňová pobídka těžko přiláká.

Jak je Česká republika ochráněna před dvojím zdaněním?

Naopak kladný bod by si Česká republika mohla připsat za širokou síť smluv o zamezení dvojího zdanění, což je důležité zejména pro holdingovou společnost, která by měla dceřiné společnosti rozmístěné v různých státech. Mluvíme-li o široké síti smluv, je třeba dodat, že v rámci Evropy se jedná o "standardní pokrytí".

Má financování pořízení investic nebo majetkových účastí nějaké daňové nevýhody?

Pokud holdingová společnost pořídí majetkovou účast, jedním z možných typů financování je financování dluhem. V takovém případě je třeba zjistit, zda úrokový náklad je v plné výši daňově uznatelný. V České republice platí pravidla tzv. nízké kapitalizace, která mohou u holdingové společnosti vyústit v daňovou neuznatelnost části nákladových úroků, což v důsledku vede k vyššímu celkovému daňovému zatížení holdingu. Toto riziko hrozí v případě, že by holdingová společnost byla financována úvěry, půjčkami (případně dluhopisy a dalšími nástroji) od spojených osob a tento dluh by výrazně převyšoval její vlastní kapitál. Pravidlo nízké kapitalizace se v určitých obměnách objevuje v mnoha evropských zemích. Konkrétně v České republice jsou, zjednodušeně řečeno, nedaňovým nákladem úroky z části úvěrů a půjček od spojených osob, o kterou úhrn tohoto dluhu v průběhu zdaňovacího období přesahuje čtyřnásobek výše vlastního kapitálu holdingové společnosti.

Jsou náklady na držbu majetkových účastí daňově uznatelné?

Mezi další úskalí českého daňového systému patří skutečnost, že náklady mateřské společnosti související s držbou podílu v dceřiné společnosti (jde o dceřinou společnost ve smyslu, jak je definována pro účely osvobození dividend, viz výše) jsou nedaňové. V rámci Evropské unie není obdobné omezení zcela obvyklé a také v České republice je toto ustanovení poměrně nové. Není proto dosud zcela jasné, které konkrétní náklady podle tohoto ustanovení bude v praxi nutno považovat za nedaňové. Zákon o daních z příjmů pouze výslovně předpokládá, že za náklad přímo související s držbou podílu v dceřiné společnosti se považují např. úroky z úvěrů a půjček přijatých v období šesti měsíců před nabytím tohoto podílu, pokud není prokázán opak. Tento předpoklad by mohl být nepříjemný zejména pro holdingové společnosti, které by pořízení dceřiných společností financovaly dluhem.

Další přímé náklady na držbu dceřiných společností ale zákon výslovně nevymezuje?

Ne. Je však pravděpodobné, že by jimi byly např. poplatky za správu portfolia, poplatek Střediska cenných papírů (SCP) za evidenci cenných papírů, poplatek depozitáři apod. Klíčové je určení nepřímých nákladů na držbu dceřiných společností (zákon o daních z příjmů používá také pojem "režijní", což však podle našeho názoru nelze považovat za synonymum nepřímých nákladů), kdy v případě neprokázání skutečné výše jsou nepřímé náklady stanoveny v maximální výši pěti procent příjmů z dividend a jiných podílů na zisku vyplácených dceřinou společností. S ohledem na předmět činnosti holdingové společnosti, kterým je v zásadě držba dceřiných společností, je nutné počítat s tím, že podstatná část nákladů holdingové společnosti by byla daňově neuznatelná právě z důvodu, že souvisejí s držbou dceřiných společností, z níž plynou osvobozené dividendy.
Na druhou stranu je možné tyto nedaňové náklady v určité míře uplatnit jako daňové, pokud holding svých zisků dosahuje prodejem účastí, nikoliv jejich držbou za účelem získání dividend.

Nabízí naše legislativa možnost skupinového zdanění?

Zatím ne. Mnozí odborníci tvrdí, že by zavedení skupinového zdanění nepřineslo očekávané výsledky. Je ale nesporné, a příklady zahraničních "fiscal unities" to ukazují, že skupinové zdanění může přilákat zahraniční investory. Domníváme se, že kromě jiného by skupinové zdanění mělo pozitivní vliv na dopady nízké kapitalizace a na tendence některých společností řešit daňovou pozici skupiny prostřednictvím netržních cen (tzv. transfer pricing). Firmy by nemusely vymýšlet komplikované struktury a síly by mohly plně věnovat rozvoji svého podnikání.

S jakými dalšími daňovými nevýhodami se u nás setkají potenciální zahraniční investoři? Nebude mít zatraktivnění daňového zákona negativní dopad na příjmy státního rozpočtu?

K celkovému hodnocení nepřispívá ani fakt, že český daňový systém je nepřehledný a jeho vývoj není příliš předvídatelný, což rovněž může potenciální investory odrazovat od založení české holdingové společnosti. Neexistence stropu na sociální pojištění u zaměstnanců také spíš odrazuje, než láká. Přičteme-li ostatní nevýhody současného českého daňového systému, není divu, když některé společnosti zvažují odchod z České republiky a stěhují se například na Slovensko.
Při lákání zahraničních investorů by se měl stát chovat podobně jako podnikatelský subjekt k zákazníkům, tj. z daňového pohledu jim nabídnout lepší a zajímavější podmínky, než mají u konkurence (v jiných daňových jurisdikcích). Je dobré si i uvědomit, že daň z příjmů právnických osob tvoří pouze přibližně jedenáct procent daňových příjmů státního rozpočtu, takže by případné zatraktivnění daňového zákona pro zahraniční investory nemuselo být nutně spojeno s negativním dopadem do příjmů státního rozpočtu. Naopak, státní rozpočet by získal příjmy z jiných daní, DPH, spotřebních daní a daní z příjmů fyzických osob.

Karel Engliš
Jana Švecová
KPMG

Karel Engliš je Senior Managerem v oddělení Daňového poradenství ve společnosti KPMG Česká republika.
Připomíná: Náklady mateřské společnosti související s držbou podílu v dceřiné společnosti jsou nedaňové.

Jana Švecová pracuje jako Specialist v oddělení Daňového poradenství KPMG ČR. Připomíná: Za náklad související s držbou podílu v dceřince se považují např. úroky z úvěrů přijatých v 6 měsících před nabytím podílu.
Související