Jaké zásoby ropy ještě zbývají?

Pokaždé, když některá země uzavře kohoutky ropovodů, či jistá společnost oznámí pokles výroby, zachvátí odborníky obava: Nenastal právě teď okamžik, kdy těžba dosáhla svého vrcholu, po němž může následovat už jen její útlum? Strach z budoucnosti provází ropný byznys od nepaměti, upozorňuje britský týdeník Nature. Už v roce 1875 předpovídal hlavní geolog státu Ohio John Newberry, že americké ropné zásoby brzy vyschnou. Nestalo se, ropa se v Mexickém zálivu i na Aljašce těží dodnes.
I mnozí uznávaní geologové - pokud jde o ropné předpovědi - odhazují stranou vědecký přístup a podléhají emocím. Obávají se příchodu krize nevídaných rozměrů: toho, že dojde ropa dříve, než najdeme spolehlivý alternativní zdroj. Když lidstvo přešlo ze dřeva na uhlí, nebylo to vinou úbytku lesů. Když začalo používat místo uhlí ropu a zemní plyn, nebylo to kvůli tomu, že by doly byly prázdné.
U ropy jsou však lidé přesvědčeni nejen o tom, že její zdroje vyschnou, ale že se tak stane už brzy.
Proč tedy taková panika? "Černé zlato", jak se ropě přezdívá, představuje pro lidskou kulturu totéž, co diamanty. Je to symbol, mnohem více než pouhá surovina, z níž se vyrábí celá paleta produktů.
Už desetiletí se spolu přou pesimisté, kteří ohlašují nedostatek ropy, s optimisty, kteří tvrdí, že ropa bude proudit ještě mnoho let a obavy jsou přehnané.
Skutečnost je však mnohem komplikovanější, než jak ji vidí oba znepřátelené tábory.

JEN JEDNO NOVÉ LOŽISKO. Jeden z tzv. petropesimistů, texaský investiční bankéř Matthew Simmons, je přesvědčen, že největší ropná pole světa se buď blíží vrcholu své produkce, nebo že už začal její sestupný trend. Argumentuje tím, že v posledních 40 letech bylo nalezeno jen jediné významné ložisko ropy mimo země OPEC, Rusko a Aljašku - a to v Severním moři.
Simmons tvrdí, že blížící se pokles produkce ropy naznačuje několik událostí z poslední doby. Velká Británie například přestala svou ropu vyvážet a znatelně klesla i produkce Norska v Severním moři. Zatímco stará ložiska už dosáhla maxima těžby, nová naleziště nepřibývají tempem, které by udrželo nebo zvýšilo celkový objem těžené ropy.
V této souvislosti se maximální pozornost soustředí na největšího ropného producenta - na Saúdskou Arábii. Země dobývá většinu ropy ze sedmi ropných polí. Tři nejrozsáhlejší však už produkují ropu přes 50 let a dobře informované zdroje tvrdí, že do největšího z nich - Ghawaru - Saúdi pumpují stále více vody, aby vymyli i těžko dostupné zbytky ropy. Státní společnost Saudi Aramco podle Simmonse opakovaně nadhodnocuje své ropné zásoby. Zemi prý dojde ropa mnohem dříve, než se předpokládalo.

NEJDŘÍV VRCHOL, POTÉ PÁD. Podle analytika washingtonské společnosti PFC Energy Michaela Rodgerse je už několik zemí dokonce za ropným zenitem, včetně Spojených států, Mexika, Norska či Argentiny. Část zemí - jako Kanada, Čína nebo Brunej - se tomuto bodu zlomu právě blíží. Nová ropná naleziště v Mexickém zálivu, v Angole či Brazílii sice mohou výstup na špici a následný pád oddálit, ale jen o pár měsíců.
V roce 2005 byla světová produkce o 16 % vyšší než v roce 1990. Jenže nic z toho nepocházelo z nově objeveného ropného naleziště, argumentuje Simmons. Zvýšení se dosáhlo díky nárůstu těžby ze stávajících vrtů.
Jako první předpověděl strmý vrchol a následný propad ropné produkce americký geofyzik M. King Hubbert. Před padesáti lety vyslovil v laboratořích ropné společnosti Shell v Texasu hypotézu, že ropná produkce Spojených států amerických dosáhne horní hranice v 70. letech 20. století. Na základě výpočtů pak vytvořil křivku, která popisuje strmý nárůst a stejně strmý pád ropné produkce hned po dosažení vrcholu.
Ačkoli znal Hubbert jen polovinu dat, která jsou dnes k dispozici, a vytvářel svou teorii v době optimistického ropného boomu, jeho předpovědi se beze zbytku potvrdily. V roce 1970 dosáhla produkce ropy ve Spojených státech amerických maxima.
Příznivci Hubbertovy teorie ropného vrcholu si dodnes říkají "hubbertiáni". Tvrdí, že pomocí stejných metod, kterými analyzoval Hubbert produkci americké ropy, lze i dnes vypočítat, kdy se dá čekat strop světové produkce.
Emeritní profesor geologie na americké Princetonské univerzitě Kenneth Deffeyes pomocí hubbertiánské metody spočítal, že svět dosáhl maxima produkce 24. listopadu 2005. Později své závěry korigoval - vrchol produkce však posunul pouze o několik dní, na 16. prosince 2005.
"Zatím netvrdím, že jsem měl pravdu," připouští Deffeyes. Chce si počkat na chvíli, kdy údaje o světové produkci budou v ročenkách klesat ve třech po sobě jdoucích letech. "Pokud mám pravdu, ukáže se to za pět let," říká Deffeyes.

OPTIMISTÉ SI S ČÍSLY NEHRAJÍ. S Deffeyesovou předpovědí souhlasí jen málokdo. Britský analytik Peter Jackson z Cambridge Energy Research Associates (CERA) uvádí, že technika, kterou Hubbert používal v 50. letech, není použitelná pro situaci, v jaké se dnes svět nachází. Jackson tvrdí, že zastánci teorie vrcholu v minulosti mnohokrát změnili datum, v němž by mělo být dosaženo vrcholu produkce. A nešlo přitom o dny či měsíce, ale o roky nebo spíše celé dekády.
Podle jeho mateřské instituce nenastane vrchol produkce dříve než v roce 2030. A sestup z vrcholu nebude strmý, jak zdůrazňují zastánci teorie ropného vrcholu, ale bude se spíše podobat horském hřebenu se zvlněnou, dolů se pomalu svažující rovinou.
Neznamená to, že by byla těžba ropy zcela bez omezení, nebo že by geologické zdroje nemohly jednou dojít. Dokonce i těžařské společnosti veřejně říkají, že problém může nabýt reálných rozměrů.
Energetický ekonom z univerzity v Bostonu Robert Kaufmann je přesvědčen, že se sice můžeme přít o to, co je to vrchol, nic to ale nemění na faktu, že se blíží.
Vezmeme-li do úvahy dostupné údaje, současná světová spotřeba ropy překračuje 80 milionů barelů ropy denně. Údaje o celkových zásobách na světě se ale liší. Zatímco měsíčník Oil & Gas Journal odhaduje, že celkové světové zásoby ropy v roce 2005 dosahovaly výše 1,28 bilionu barelů, jiný měsíčník World Oil přichází s údajem 1,08 bilionu barelů. Prostým vydělením těchto údajů - budeme-li předpokládat, že spotřeba ropy nevzroste - můžeme odhadnout, že světové zásoby ropy postačí na 44, resp. 37 let.
Ve skutečnosti se však spotřeba zvyšuje v závislosti na rostoucím počtu obyvatel planety. Je zajímavé, že v posledních dvaceti letech neroste ani neklesá spotřeba ropy na jednoho obyvatele.
Tzv. optimisté v ropném sporu však varují, že tyto čistě mechanické počty nekalkulují s cenou ropy na světových trzích. Zásoby ropy podle nich nejsou jenom geologicky daným jevem, ale funkcí současné ceny suroviny a nákladů na těžební technologie.
Nové zásoby ropy se podle nich objeví v okamžiku zvýšené poptávky. Například podle US Geological Survey skutečné zásoby ropy - zatím skryté v zemi a dosud neobjevené - dosahují zhruba tří bilionů barelů, tedy asi trojnásobku současných známých rezerv. Stejný zdroj přitom před pár lety odhadoval jen polovinu.

NOVÉ TECHNOLOGIE, NOVÁ NALEZIŠTĚ. Analytici CERA tvrdí, že i ze stávajících ropných zařízení lze vytěžit další ropu při použití nových technologií. Ropné vrty nejsou opouštěny v okamžiku, kdy je všechna ropa vytěžena, ale tehdy, když náklady na těžbu dosáhnou hranice, při níž už se v daném vrtu nevyplatí těžit. V celosvětovém měřítku je tak obvykle vytěženo jen okolo 35 % ropy, která se na daném ropném poli nachází.
Ne všechny společnosti jsou ochotny poté, co vytěží snadno dostupnou ropu, podstupovat nákladnou sekundární a terciární těžbu. Při nich se do ložiska, kde zůstaly jen zbytky obtížně těžitelné ropy, vhání voda nebo těžká ropa. Vysoce ceněná lehká ropa vystoupá blíže k povrchu, takže je možné ji vytěžit tradičními metodami.
Opuštěná nevyčerpaná ložiska tak opět nahrávají optimistickým předpovědím o tom, že nedostatek ropy je ještě v nedohlednu. Zatím byla tato ropná pole opomíjena, nárůst ceny ropy na světových trzích by - spolu s rostoucí poptávkou - mohl vést k jejich znovuotevření. Podle časopisu Nature čekají ropné společnosti asi u pěti set projektů na okamžik, kdy stoupne cena ropy tak, aby se jim těžba pomocí nových technologií začala vyplácet.
"Na trh se dostávají nové kapacity," uvádí Jackson. "A to je jeden z důvodů, proč se neobávám nějakého vrcholu těžby." Příkladem trendu může být sedm nově otevřených ropných polí v hlubokých vodách Mexického zálivu, která jsou dostupná jen díky modernějším technologiím těžby.

KOMU MÁME VĚŘIT? Zastánci obou názorových táborů, ropné koncerny, národní vlády i nezávislí vědci, ti všichni se ohánějí záplavou zaručeně pravdivých dat. Jak mohou docházet k různým výsledkům? Vše vychází z toho, že ropné společnosti i vlády jen odhadují, jak velké jsou zásoby ropy v oblastech, kde provádějí těžbu. Přesnost údajů záleží na preciznosti výzkumu. Ten je ovšem nesmírně drahý, a proto ho ropné společnosti podstupují jen málokde.
"Když někoho uslyšíte, jak říká, že kuvajtské rezervy dosahují 75 miliard barelů, zeptejte se ho, jak k tomu číslu dospěl. Nebude o tom mít ani ponětí," upozorňuje bývalý pracovník ropného gigantu British Petroleum Jeremy Gilbert.
Ropné společnosti a národní vlády navíc nepoužívají ani stejnou metodiku a stejné výkazy. Některé státy také záměrně nadhodnocují skutečné rezervy, aby posílily svou strategickou pozici. Příkladem může být skokové navýšení odhadů ropných rezerv, které provedly v polovině 80. let země OPEC.

NADĚJE PRO BUDOUCNOST. Ať už mají pravdu optimisté či pesimisté, je skoro jisté, že poptávka po ropě dále poroste, zdůrazňuje Nature. Národní vlády nemusejí věřit pesimistickým odhadům, raději se však podle nich chovají - snaží se diverzifikovat své zdroje a vytvářet strategické rezervy.
Poptávka po ropě mnohem rychleji poroste s tím, jak se budou blížit data vrcholů těžby podle pesimistických předpovědí. Část by snad mohla být uspokojena pomocí alternativních přístupů k těžbě, třeba dobýváním ropy z roponosné břidlice nebo zkapalňováním zemního plynu či hnědého uhlí na palivo.
V kanadské provincii Alberta se geologové zaměřili na extrakci ropy z roponosných písků, což by mohlo - alespoň teoreticky - zabezpečit světovou poptávku po ropě na desítky let. Procesy získávání paliva z alternativních zdrojů jsou však finančně i ekologicky náročné. Při extrakci z roponosných písků padnou na jeden barel ropy tři barely vody a navíc se do vzduchu uvolňuje velké množství skleníkových plynů.
O tom, zda skutečně ropa jednou dojde, se pravděpodobně svět dozví až v okamžiku, kdy začnou růst ceny na světových trzích s komoditami. Otázkou však zůstává, jestli varování, které vyplyne z náhlého vzestupu ceny na trhu, přijde ještě v době, kdy bude čas na změnu.

MARTIN PETŘÍČEK
IVANA OKLEŠŤKOVÁ




_________________________________________________________

"Budeme mít ropu ještě za miliony let," tvrdí kanadský geolog David Hughes.
       x
Emeritní profesor geologie na americké Princetonské univerzitě Kenneth Deffeyes pomocí hubbertiánské metody spočítal, že svět dosáhl maxima produkce 24. listopadu 2005. Později své závěry korigoval - vrchol produkce posunul pouze o několik dní, na 16. prosince 2005.  

__________________________________________________________