Jednou ze stinných stránek špatného daňového plánování nebo neuplatňování daňových předpisů je možnost daňové správy nesprávně přiznanou daň doměřit a následně vymáhat. Jak dlouho takové riziko trvá?

Jednoduše lze odpovědět: Tři roky. Bohužel, jako většina zjednodušených odpovědí, ani tato nemusí být správná. Je třeba si ujasnit, odkdy tříletá lhůta běží, kdy se její běh obnovuje a zda existují nějaké výjimky - a to za každou daň jednotlivě. Mezi jednotlivými daněmi dochází k rozdílům z povahy jejich způsobu spravování.

Tříletá lhůta vychází ze zákona o správě daní a poplatků, který stanoví, že ...nelze daň vyměřit ani doměřit či přiznat nárok na daňový odpočet po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání...". Pokud s daňovou povinností není spojena nutnost podávat daňové přiznání, začíná běh lhůty se vznikem daňové povinnosti.

Tříletá lhůta běží znovu, pokud byl v jejím průběhu učiněn krok (úkon) směřující k dodatečnému stanovení daně. A to od konce roku, kdy byl o takovém úkonu daňový subjekt zpraven. Toto se může dít opakovaně. Naštěstí pro daňové subjekty je obnovování lhůty omezeno deseti lety následujícími po období, kdy mělo být původní daňové přiznání podáno nebo vznikla daňová povinnost, pokud se přiznání nepodává.

Příklad: Daň (z příjmů) za zdaňovací období roku 2000 může být doměřena do konce roku 2004 (povinnost podat přiznání vnikla v roce 2001 plus tři roky). Pokud však byl v roce 2004 daňový subjekt vyzván k prokázání určitých skutečností týkajících se zdaňovacího období roku 2000, tříletá lhůta běží znovu a daň může být doměřena do konce roku 2007 a to opakovaně, nejpozději do konce roku 2011.

Existují výjimky?

Ano. Výše uvedený příklad může být u daně z příjmů komplikován situací, kdy za dané období byla vyměřena ztráta. V takovém případě může být lhůta pro vyměření prodloužena do konce běhu lhůty posledního zdaňovací období, za které lze ztrátu uplatnit. Nejvyšší správní soud omezil prodloužení lhůt za "ztrátová" zdaňovací období jen na subjekty, kterým byly dané investiční pobídky uděleny. Pozitiva tohoto rozsudku jsou ovšem snížena skutečností, že podle neoficiálních vyjádření Ministerstva financí ČR se jím daňová správa, potažmo pracovníci správce daně, neřídí.

Příklad: Za zdaňovací období roku 2000 byla vyměřena daňová ztráta subjektu, kterému nebyly uděleny investiční pobídky. Stejně jako v příkladu 1, daň/ztráta může být doměřena do konce roku 2004 (povinnost podat přiznání vznikla v roce 2001 plus tři roky).

Příklad: Pokud by se však jednalo o subjekt, kterému byly uděleny investiční pobídky, daň/ztráta za rok 2000 by mohla být doměřena až do konce roku 2011 (ztrátu lze uplatnit v následujících sedmi zdaňovacích obdobích, tj. naposledy v roce 2007, za které se podává přiznání v roce 2008 a tříletá lhůta uběhne v roce 2011) v souladu s § 38r zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

Dosud jsme se zabývali pouze daní z příjmů, poukažte nyní na odlišnosti u daně z přidané hodnoty.

I daň z přidané hodnoty lze doměřit ve tříleté lhůtě po podání přiznání, která může být prodlužována na maximálních deset let. Odlišnost spočívá v počátku běhu lhůt z důvodu měsíčního nebo čtvrtletního zdaňovacího období.

Příklad: Daň vyměřenou na základě přiznání k dani z přidané hodnoty za listopad 2005, lze doměřit do konce roku 2008 (povinnost podat daňové přiznání vznikla 25. prosince 2005, resp. následující pracovní den plus tři roky). Ale daň vyměřenou na základě přiznání k dani z přidané hodnoty za prosinec 2005, lze doměřit do konce roku 2009 (povinnost podat daňové přiznání vznikla 25. ledna 2006 plus tři roky).

K dalším odlišnostem dochází z důvodu jiného režimu daně z přidané hodnoty. Například i při zachování lhůty pro podání dodatečného přiznání (§ 103), potažmo lhůty doměření daně, může být plátce již omezen při dodatečném uplatnění nároku na odpočet, a to třemi roky od konce zdaňovacího období, ve kterém mohl být nárok nejdříve uplatněn (§ 73 odst. 11). K obdobným odlišnostem může docházet i u spotřební daně.

Jaký postup je nutné respektovat v případě daně silniční, z nemovitostí a daně dědické, darovací a z převodu nemovitosti?

V případě daně silniční bude počítání stejné jako u daní z příjmů. Lhůta pro podání přiznání je 31. ledna kalendářního roku následujícího po zdaňovacím období.

Příklad: Daň silniční za zdaňovací období roku 2000 může být doměřena do konce roku 2004 (povinnost podat přiznání vnikla v roce 2001 plus tři roky). Pokud však byl v roce 2004 daňový subjekt vyzván k prokázání určitých skutečností týkajících se zdaňovacího období roku 2000, tříletá lhůta běží znovu a daň může být doměřena do konce roku 2007, a to opakovaně, nejpozději do konce roku 2011.

U daně z nemovitostí bude počítání stejné jako u daně silniční, ale lhůta pro podání přiznání je 31. ledna kalendářního roku běžného zdaňovacího období, lhůta pro doměření tedy uběhne o rok dříve.

Příklad: Daň z nemovitostí za zdaňovací období roku 2000 může být doměřena do konce roku 2003 (povinnost podat přiznání vznikla v roce 2000 plus tři roky). Pokud však byl v roce 2003 daňový subjekt vyzván k prokázání určitých skutečností týkajících se zdaňovacího období roku 2000, tříletá lhůta běží znovu a daň může být doměřena do konce roku 2006, a to opakovaně, nejpozději do konce roku 2010.

Ani u tzv. trojdaně, jak se zkráceně označuje daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí nenajdeme podstatná odchýlení. Zákon upravuje lhůty pro doměření totožně jako obecná úprava v zákoně o správě daní a poplatků. Závěrem shrnuji: tříletá lhůta může být prodlužována až na deset let. Odchylky se nejvýrazněji dotýkají daně z příjmů u subjektů, jimž byly uděleny investiční pobídky. Avšak k nejasnostem může docházet i v případě subjektů, kterým vznikla daňová ztráta.

RICHARD STRNAD
Deloitte

Richard Strnad se v rámci Deloitte zabývá především problematikou přímých daní.
Připomíná: Tříletá lhůta pro doměření daně může být prodlužována až na dobu deseti let i déle.

Související