Aktuální číslo časopisu Ekonom
Celosvětovým trendem v oblasti daňového plánování je přechod od jednodušších struktur k sofistikovanějším a lépe promyšleným mechanismům. Při optimalizaci daňové zátěže využívají nadnárodní skupiny čím dál častěji i transferových (převodních) cen, tedy cen sjednávaných při transakcích uvnitř skupiny podniků. Ne že by snad dosahovaly daňové výhody porušováním tzv. zásady tržního odstupu, podle které musejí tyto vnitroskupinové ceny odpovídat úrovni obvyklých tržních cen sjednávaných mezi nezávislými subjekty. Naopak zásada tržního odstupu je dnes nadnárodními skupinami zpravidla přísně dodržována, a to mj. díky velkému zájmu o transferové ceny ze strany daňových správ vyspělejších zemí. Analýza transferových cen pomáhá nadnárodním skupinám určit příležitosti k daňové optimalizaci uvnitř skupiny hlavně tím, že definuje funkce jednotlivých společností působících v rámci skupiny a kvantifikuje rizika, která tyto společnosti podstupují. Toto je důležitým krokem ke správnému rozdělení výnosů uvnitř skupiny a správnému stanovení vnitroskupinových cen. Ucelenou reorganizací tzv. hodnotového řetězce, především změnou funkcí i rizikového profilu jednotlivých podniků působících v rámci skupiny, lze pak alokovat výnosy do zemí s nižší daňovou zátěží.
KTERÉ ZEMĚ VOLÍ ČEŠTÍ PODNIKATELÉ NEJČASTĚJI? Společnosti působící v České republice začaly o mezinárodní daňové plánování v poslední době projevovat enormní zájem, a to i přes snahy státu o zlepšení podnikatelského prostředí, jichž jsme byli v posledních letech svědky. Teritoriální strukturu přímých investic realizovaných českými podniky v zahraničí přibližují statistiky o vývoji platební bilance, které pravidelně zveřejňuje Česká národní banka. Vyplývá z nich, že objem přímých zahraničních investic proudících do vybraných jurisdikcí s nízkým zdaněním v roce 2005 oproti roku 2000 několikanásobně vzrostl. Žebříček nejatraktivnějších zemí vedou Mauritius, Kypr, Lichtenštejnsko a britské Panenské ostrovy. Je sice pravda, že Česká republika neomezuje využití účelově založených společností v daňových rájích speciální právní úpravou (tzv. pravidla CFC - controlled foreign company rules), jak je to běžné v mnoha vyspělých zemích. Není však tajemstvím, že jakékoliv neobvyklé transakce se společnostmi založenými v daňových rájích se často dostávají pod drobnohled správce daně. Výsledkem pak jsou zdlouhavá jednání mající za cíl prokázat, že se nejedná jen o účelové či fiktivní obchody realizované s cílem snížení základu daně, a potažmo i daňové povinnosti. Ne vždy se to podaří.
Při zakládání holdingových struktur čeští podnikatelé v posledních letech rovněž často využívají zemí, jako je Nizozemsko, Lucembursko, Švýcarsko nebo Irsko. Na rozdíl od daňových rájů uzavřela Česká republika s těmito zeměmi smlouvy o zamezení dvojího zdanění, navíc se na ně vztahují i evropské daňové směrnice. Obliba evropských jurisdikcí stoupá i s probíhajícími integračními procesy, kdy se národní hranice - alespoň z pohledu společností s celoevropskou působností postupně stírají, což otvírá nové dimenze v oblasti daňového plánování.
Nicméně i sebelepší struktura daňové optimalizace se může zbortit jako domeček z karet, nebude-li podložena skutečnými obchodními záměry. Příkladem může být situace, kdy český subjekt sice založí holdingovou společnost v zahraničí, ale o veškerých obchodních záležitostech tohoto holdingu bude stále rozhodováno v České republice, kde se bude nacházet tzv. místo vedení holdingu. Takovému "holdingu" pak nezbude nic jiného, než zdanit převážnou část svých výnosů v ČR.
JAKÉ KONKRÉTNÍ STRUKTURY OPTIMALIZACE SE V PRAXI POUŽÍVAJÍ? Jde například o již zmíněné holdingové struktury. Nadnárodní firmy obvykle zakládají holdingovou společnost v zemích, které nabízejí nejatraktivnější podmínky, přičemž takřka všechny evropské země si dnes silně konkurují. Holdingová společnost pak drží majetkové účasti ve společnostech působících v jednotlivých státech.
VÝBĚR NEJVHODNĚJŠÍ JURISDIKCE pro založení holdingové společnosti se musí vždy řídit konkrétními požadavky skupiny. Je však třeba si klást alespoň následující otázky:
Uzavřela příslušná země smlouvy o zamezení dvojího zdanění se státy, které jsou pro skupinu klíčové z hlediska jejích obchodních aktivit? Jaké jsou základní rysy těchto smluv?
Podléhají zdanění dividendy a kapitálové zisky, případně v jaké výši?
Je umožněno skupinové zdanění (daňová konsolidace)? Skupinové zdanění spočívá především v možnosti uplatnění daňových ztrát realizovaných některými společnostmi (pobočkami) působícími v rámci skupiny oproti ziskům jiných společností, a to ve stejném zdaňovacím období.
Jaké jsou podmínky daňové uznatelnosti nákladů na financování činnosti skupiny?
Jakým způsobem byly příslušnou zemí implementovány evropské daňové směrnice?
V důsledku prohlubující se evropské integrace není již pro nadnárodní skupiny podstatné, do kterého členského státu Evropské unie bude např. umístěno středisko sdílených služeb nebo která ze společností, působících v rámci skupiny, bude vlastnit nehmotný majetek (např. obchodní značky skupiny). Daňové aspekty jsou proto v rozhodování nadnárodních společností často oním pomyslným jazýčkem na vahách.
NA CO SI DÁT POZOR? Při úvahách o jakékoliv optimalizační strategii je nutno mít stále na paměti jednu ze základních zásad daňového řízení - zásadu přednosti obsahu nad formou. Podle této zásady se v daňovém řízení bere v úvahu to, co účastníci řízení skutečně chtěli a případně zastírali, nikoliv to, co nechtěli a případně předstírali. S ohledem na rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu je nutno také zkoumat, zda by jednání poplatníka nemohlo být považováno za zneužití práva za účelem získání daňové výhody.
V konkrétní rovině musí být společnosti zapojené do mezinárodního daňového plánování vždy schopny rozlišovat a spolehlivě prokázat, které příjmy mají zdroj v České republice, a tedy mohou být zde zdaněny, a které mají zdroj v zahraničí, a tudíž nepodléhají zdanění v ČR.
Tigran Mkrtchyan
Baker & McKenzie
KTERÉ ZEMĚ VOLÍ ČEŠTÍ PODNIKATELÉ NEJČASTĚJI? Společnosti působící v České republice začaly o mezinárodní daňové plánování v poslední době projevovat enormní zájem, a to i přes snahy státu o zlepšení podnikatelského prostředí, jichž jsme byli v posledních letech svědky. Teritoriální strukturu přímých investic realizovaných českými podniky v zahraničí přibližují statistiky o vývoji platební bilance, které pravidelně zveřejňuje Česká národní banka. Vyplývá z nich, že objem přímých zahraničních investic proudících do vybraných jurisdikcí s nízkým zdaněním v roce 2005 oproti roku 2000 několikanásobně vzrostl. Žebříček nejatraktivnějších zemí vedou Mauritius, Kypr, Lichtenštejnsko a britské Panenské ostrovy. Je sice pravda, že Česká republika neomezuje využití účelově založených společností v daňových rájích speciální právní úpravou (tzv. pravidla CFC - controlled foreign company rules), jak je to běžné v mnoha vyspělých zemích. Není však tajemstvím, že jakékoliv neobvyklé transakce se společnostmi založenými v daňových rájích se často dostávají pod drobnohled správce daně. Výsledkem pak jsou zdlouhavá jednání mající za cíl prokázat, že se nejedná jen o účelové či fiktivní obchody realizované s cílem snížení základu daně, a potažmo i daňové povinnosti. Ne vždy se to podaří.
Při zakládání holdingových struktur čeští podnikatelé v posledních letech rovněž často využívají zemí, jako je Nizozemsko, Lucembursko, Švýcarsko nebo Irsko. Na rozdíl od daňových rájů uzavřela Česká republika s těmito zeměmi smlouvy o zamezení dvojího zdanění, navíc se na ně vztahují i evropské daňové směrnice. Obliba evropských jurisdikcí stoupá i s probíhajícími integračními procesy, kdy se národní hranice - alespoň z pohledu společností s celoevropskou působností postupně stírají, což otvírá nové dimenze v oblasti daňového plánování.
Nicméně i sebelepší struktura daňové optimalizace se může zbortit jako domeček z karet, nebude-li podložena skutečnými obchodními záměry. Příkladem může být situace, kdy český subjekt sice založí holdingovou společnost v zahraničí, ale o veškerých obchodních záležitostech tohoto holdingu bude stále rozhodováno v České republice, kde se bude nacházet tzv. místo vedení holdingu. Takovému "holdingu" pak nezbude nic jiného, než zdanit převážnou část svých výnosů v ČR.
JAKÉ KONKRÉTNÍ STRUKTURY OPTIMALIZACE SE V PRAXI POUŽÍVAJÍ? Jde například o již zmíněné holdingové struktury. Nadnárodní firmy obvykle zakládají holdingovou společnost v zemích, které nabízejí nejatraktivnější podmínky, přičemž takřka všechny evropské země si dnes silně konkurují. Holdingová společnost pak drží majetkové účasti ve společnostech působících v jednotlivých státech.
VÝBĚR NEJVHODNĚJŠÍ JURISDIKCE pro založení holdingové společnosti se musí vždy řídit konkrétními požadavky skupiny. Je však třeba si klást alespoň následující otázky:
Uzavřela příslušná země smlouvy o zamezení dvojího zdanění se státy, které jsou pro skupinu klíčové z hlediska jejích obchodních aktivit? Jaké jsou základní rysy těchto smluv?
Podléhají zdanění dividendy a kapitálové zisky, případně v jaké výši?
Je umožněno skupinové zdanění (daňová konsolidace)? Skupinové zdanění spočívá především v možnosti uplatnění daňových ztrát realizovaných některými společnostmi (pobočkami) působícími v rámci skupiny oproti ziskům jiných společností, a to ve stejném zdaňovacím období.
Jaké jsou podmínky daňové uznatelnosti nákladů na financování činnosti skupiny?
Jakým způsobem byly příslušnou zemí implementovány evropské daňové směrnice?
V důsledku prohlubující se evropské integrace není již pro nadnárodní skupiny podstatné, do kterého členského státu Evropské unie bude např. umístěno středisko sdílených služeb nebo která ze společností, působících v rámci skupiny, bude vlastnit nehmotný majetek (např. obchodní značky skupiny). Daňové aspekty jsou proto v rozhodování nadnárodních společností často oním pomyslným jazýčkem na vahách.
NA CO SI DÁT POZOR? Při úvahách o jakékoliv optimalizační strategii je nutno mít stále na paměti jednu ze základních zásad daňového řízení - zásadu přednosti obsahu nad formou. Podle této zásady se v daňovém řízení bere v úvahu to, co účastníci řízení skutečně chtěli a případně zastírali, nikoliv to, co nechtěli a případně předstírali. S ohledem na rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu je nutno také zkoumat, zda by jednání poplatníka nemohlo být považováno za zneužití práva za účelem získání daňové výhody.
V konkrétní rovině musí být společnosti zapojené do mezinárodního daňového plánování vždy schopny rozlišovat a spolehlivě prokázat, které příjmy mají zdroj v České republice, a tedy mohou být zde zdaněny, a které mají zdroj v zahraničí, a tudíž nepodléhají zdanění v ČR.
Tigran Mkrtchyan
Baker & McKenzie
Související
Newsletter týdeníku Ekonom.
Každou středu vám představíme nejzajímavější texty aktuálního vydání, které si můžete přečíst na webu ekonom.cz. Týdeník Ekonom vám už 33 let přináší zajímavý obsah, bez kterého nemůžete být, který vás rozvíjí a baví!
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
