Nárok na odpočet DPH: Spor o benzin

Kromě leasingu vozidel nabízela nizozemská společnost zákazníkům i možnost uzavřít provozní smlouvu o financování pohonných hmot, která opravňovala leasingové nájemce k tomu, aby čerpali pohonné hmoty jménem a na náklady této společnosti. V praxi smlouva fungovala tak, že nájemníci obdrželi kreditní kartu na čerpání pohonných hmot, která byla vystavena na jméno společnosti Auto Lease Holland BV a touto kartou financovali pohonné hmoty do vozů, které byly předmětem leasingu. Nájemníci zároveň každý měsíc platili leasingové společnosti zálohově jednu dvanáctinu pravděpodobné spotřeby pohonných hmot. Na konci roku bylo provedeno vyúčtování podle aktuální spotřeby, přičemž společnost Auto Lease Holland BV leasingovým nájemcům poskytovala určitý příplatek na pohonné hmoty.

Uvedená společnost odváděla v Nizozemsku DPH za všechny leasingové dodávky včetně dodávek pohonných hmot. Do sporu se Spolkovým finančním úřadem se dostala, když požádala německé úřady o vrácení DPH za dodávky pohonných hmot uskutečněných během let 1989 až 1993, které dodávali do vozidel leasingových nájemců němečtí podnikatelé.

Spolkový finanční úřad nejprve žádosti částečně vyhověl, ale poté své rozhodnutí změnil a požadoval opětovné zaplacení původně vrácených peněz, protože náklady vztahující se k dani z přidané hodnoty odvedené na vstupech nepříslušely společnosti Auto Lease Holland BV, ale přímo leasingovým nájemcům.

ROZHODNUTÍ SOUDNÍHO DVORA. Nakonec se spor dostal až k Soudnímu dvoru v rámci řízení o předběžné otázce: Když leasingový nájemce do vozu, který je v majetku leasingové společnosti, čerpá pohonné hmoty jménem a na náklady leasingové společnosti u čerpacích stanic, jde o dodávku " pohonných hmot leasingovým pronajímatelem nájemci a daň musí být placena v místě dodávky tak, jak to vymezuje článek 8 (1b) Šesté směrnice? Nebo se jedná o dodávku služeb a zdanění se následně řídí článkem 9 Šesté směrnice? Články 8 a 9 vymezují místo zdanitelného plnění tak, že v případě zboží neodeslaného nebo nepřepravovaného se za místo dodání považuje prostor, ve kterém se zboží nachází při uskutečnění dodávky (tedy Německo). Místem, kde je poskytnuta služba, se rozumí místo, kde má poskytovatel sídlo nebo stálou provozovnu, ve které služby poskytuje (tedy Nizozemsko).

Soudní dvůr dal v podstatě německé vládě za pravdu. Rozhodl, že leasingový nájemce má právo disponovat s benzinem jako vlastník, a to vzhledem k tomu, že ho získá u čerpací stanice, a Auto Lease Holland BV nemá vůbec právo rozhodnout, jak a kdy bude benzin použit. Výše zmíněná provozní smlouva není smlouvou o dodávce pohonných hmot, ale pouze o financování jejich koupě. Podle Soudního dvora nejde v tomto případě ze strany leasingové společnosti vůči leasingovému nájemci o dodávku zboží, byť je auto plněno jménem a na náklady pronajímatele. Protože Soudní dvůr rozhodl, že němečtí podnikatelé dodávají pohonné hmoty přímo leasingovým nájemcům, nikoli společnosti Auto Lease Holland BV, je již bezpředmětné rozhodovat o tom, zdali by se jednalo o dodávku zboží či služby, a tedy kde by bylo místo zdanitelného plnění. Společnost Auto Lease Holland BV tedy v případě pohonných hmot dodávaných do vozidel leasingových nájemců neměla nárok na odpočet. V Česku je nárok na odpočet DPH upraven v paragrafu 72 a násl. zákona o dani z přidané hodnoty. Tato ustanovení jsou v souladu s článkem 17 Šesté směrnice. Vracení daně osobám registrovaným k dani v jiných členských státech je upraveno v paragrafu 82 zákona o dani z přidané hodnoty a odráží Osmou směrnici. Uvedené závěry jsou tedy aplikovatelné i v ČR.

Hana Schödlbauerová
PricewaterhouseCoopers


CO ŘÍKÁ LEGISLATIVA EU

Nárok na odpočet upravuje Šestá směrnice o DPH v článku 17, přičemž článek 17 odst. 1-3 stanoví mj. následující:

(1) Nárok na odpočet daně vzniká okamžikem vzniku daňové povinnosti z odpočitatelné daně.

(2) Jsou-li zboží a služby použity pro účely jejich zdanitelných plnění, je osoba podléhající dani oprávněna odečíst od daně, kterou je povinna zaplatit, DPH. Ta je splatná nebo byla zaplacena s ohledem na zboží nebo služby, jež byly nebo mají být dodány v tuzemsku...

(3) Členské státy mohou přiznat každé osobě podléhající dani nárok na odpočet nebo vrácení DPH uvedený v odstavci 2, jsou-li zboží a služby použity za účelem: plnění související s ekonomickými činnostmi, které byly uskutečněny v jiné zemi, a na které by se vztahoval nárok na odpočet daně, kdyby byly uskutečněny v tuzemsku...

Článek 17 (3) Šesté směrnice je ovlivněn Osmou směrnicí o DPH. Ta stanoví, že každý členský stát vrátí osobě povinné k dani neusazené v tuzemsku, avšak usazené v jiném členském státě, daň z přidané hodnoty, která byla vybrána buď u služeb poskytnutých, nebo movitých věcí dodaných jinými osobami povinnými k dani v tuzemsku, pokud jsou tyto služby a zboží použity pro plnění uvedená v článku 17 (3) Šesté směrnice.