Většina podnikatelů již na konci loňského roku využila velmi zajímavou novelu zákona o daních z příjmů, která byla v listopadu uveřejněna ve Sbírce zákonů jako součást novely zákona o zemědělství. V rámci této novely došlo i k rozšíření definice reklamního a propagačního předmětu, který je možno zahrnout do daňových výdajů, o tzv. tiché víno (jedná se o všechny druhy vín s výjimkou šumivých vín a meziproduktů ve smyslu zákona o spotřebních daních, viz článek Tiché víno pro partnery ).

V podobném duchu byl, i když až k 1. lednu 2006, novelizován zákon o dani z přidané hodnoty. Počínaje tímto datem si plátce daně může i u tichého vína, které splňuje známou definici reklamního předmětu a které je plátcem bezúplatně poskytováno, uplatnit nárok na odpočet daně. Není povinen odvést daň.

Význam této novely nicméně klesá ve světle posledního oficiálního stanoviska Ministerstva financí k daňovému režimu vzorků a dárků přijatého na základě zasedání Koordinačního výboru Ministerstva financí a Komory daňových poradců. Zástupci Ministerstva financí připustili rozpor mezi ustanoveními českého zákona o DPH na jedné straně a ustanoveními Šesté směrnice na straně druhé. Šestá směrnice totiž při vymezení vzorků a darů, resp. reklamních předmětů, používá jinou terminologii než naše daňové předpisy. Ministerstvo financí potvrdilo názor odborné veřejnosti, že jsou splněny podmínky pro uplatnění přímé účinnosti směrnice.

DÁRKY: PŘEDMĚT SPOTŘEBNÍ DANĚ? V českém zákoně o dani z přidané hodnoty je tím "důležitým" ustanovením paragraf 13 odst. 10 písm. c): Za dodání zboží se nepovažuje poskytnutí reklamního nebo propagačního předmětu bez úplaty, který je označen obchodní firmou nebo ochrannou známkou poskytovatele tohoto předmětu nebo názvem propagovaného zboží nebo služby. Pořizovací cena tohoto předmětu (bez DPH) nepřesahuje 500 Kč a není s výjimkou tichého vína předmětem spotřební daně.

V Šesté směrnici je nutno hledat relevantní ustanovení v šestém odstavci článku 5: Za dodání zboží za protiplnění se nepovažuje bezúplatné poskytnutí zboží jako vzorku nebo jako dárku malé hodnoty pro potřeby podniku osoby povinné k dani. Jestliže porovnáme definici darů podle uvedeného ustanovení českého zákona o DPH a citované ustanovení Šesté směrnice, je obsah a možná aplikovatelnost daného článku Šesté směrnice mnohem širší než rozsah zákona o DPH.

Šestá směrnice neobsahuje žádná další omezení typu, že zboží nesmí být předmětem spotřební daně, či "hodnotový" limit dárků. Zákon o DPH hranici pořizovací ceny bez DPH stanovuje v České republice na 500 Kč za jeden poskytovaný předmět (dárek), což je však možné interpretovat jako naplnění pojmu "malá hodnota"

Ustanovení Šesté směrnice dále obsahuje podmínku poskytnutí dárku pro potřeby podniku osoby povinné k dani. Lze dovozovat, že tato podmínka je splněna, pokud je dárek označen obchodní firmou, ochrannou známkou nebo názvem propagovaného zboží nebo služby tak, jak je to požadováno zákonem o DPH. Tato podmínka však může být naplněna i v jiných případech, kdy souvislost s potřebami podniku bude muset plátce prokázat i jiným způsobem v závislosti na konkrétní situaci.

Výše uvedené ustanovení Šesté směrnice však nepodmiňuje vynětí poskytovaných dárků malé hodnoty z předmětu DPH požadavkem, aby poskytovaný dárek nebyl předmětem spotřební daně. Tento požadavek českého zákona o DPH je tedy v rozporu se Šestou směrnicí.

CHYBÍ DEFINICE. Vzorky nejsou definovány ani v zákoně o DPH, ani v Šesté směrnici. Šestá směrnice nepodmiňuje vynětí poskytovaných vzorků z kategorie dodání zboží požadavkem, aby poskytovaný vzorek byl malé hodnoty, byl označen obchodní firmou, ochrannou známkou nebo názvem propagovaného zboží nebo služby a zároveň nebyl předmětem spotřební daně.

Na výše zmíněném zasedání Koordinačního výboru Ministerstva financí a Komory daňových poradců se obě strany shodly na tom, že vzorek by mohl být chápán jako předmět nesoucí následující atributy:

jde o zboží, které poskytovatel vyrábí nebo nakupuje a hodlá je nabízet k prodeji,

důvodem poskytnutí vzorku je snaha vyvolat (případně zvýšit) budoucí poptávku zákazníka po zboží,

vyzkoušením vzorku může být uspokojena potřeba tohoto zboží (např. potenciální zákazník použije vzorek pracího prášku pro praní),

vzorek může být poskytnut v běžném balení, ve kterém je zboží nabízeno k prodeji, nebo ve speciálním (např. menším) balení,

vzorek sám nemusí být označen obchodní firmou, ochrannou známkou nebo názvem propagovaného zboží nebo služby (např. kousek sušenky předaný při ochutnávkové akci),

o vzorek půjde i v případě, kdy plátce předává větší počet vzorků svým obchodním partnerům (distributorům), aby je použili výše uvedeným způsobem.

DOPADY PRO ČESKÉ PLÁTCE DANĚ. Předmětné ustanovení Šesté směrnice je nepodmíněné a dostatečně určité, Ministerstvo financí má za to, že jsou splněny podmínky pro uplatnění přímé účinnosti Šesté směrnice v této oblasti pro účely aplikace DPH v České republice.V případech, kdy znění národní legislativy neumožňuje výklad, který by vedl k výsledku předpokládanému směrnicí, tedy v případě, kdy národní legislativa je v rozporu se směrnicí, je v tomto případě možné postupovat přímo podle směrnice, respektive podle konkrétních ustanovení této směrnice.

Na základě výše uvedeného bylo na Koordinačním výboru Ministerstva financí ČR a Komory daňových poradců ČR odsouhlaseno, že ustanovení zákona o DPH, definující poskytnutí reklamních a propagačních předmětů, není v souladu s článkem 5 odst. 6 Šesté směrnice. S ohledem na přímou účinnost Šesté směrnice byl přijat sjednocující závěr, že za dodání zboží se nepovažuje ani bezúplatné poskytnutí vzorků splňujících výše uvedené podmínky, a to bez ohledu na jejich hodnotu a bez ohledu na fakt, zda podléhají spotřební dani či nikoliv. Otázkou samozřejmě je, co všechno je možno zahrnout do kategorie "vzorků". Jak je již uvedeno výše, mělo by se především jednat o zboží, které poskytovatel vyrábí nebo nakupuje a hodlá je nabízet k prodeji, přičemž cílem poskytnutí vzorků je podnícení či zvýšení poptávky po daném zboží. Na překážku by neměl být fakt, že ze samotného vyzkoušení vzorku může mít potenciální zákazník užitek (vzorek potravin), či fakt, že se jedná o běžné balení, ve kterém je dané zboží nabízeno k prodeji.

V případě dárků se za dodání zboží nepovažuje bezúplatné poskytnutí předmětu, jehož pořizovací cena bez DPH nepřesahuje 500 Kč, pokud poskytnutí dárku souvisí s potřebami podniku plátce, a to bez ohledu na to, zda je označen obchodní firmou nebo ochrannou známkou poskytovatele tohoto předmětu nebo názvem propagovaného zboží nebo služby a bez ohledu na to, zda podléhá spotřební dani či nikoliv. Jestliže dárek není označen uvedeným způsobem, plátce, který daný předmět poskytl, musí být schopen souvislost s potřebami podniku prokázat.

Českým plátcům daně se tak otvírá zcela nová možnost uplatnit si nad rámec českého zákona o DPH nárok na odpočet jak u všech dárků v pořizovací ceně bez DPH do 500 Kč poskytnutých v souvislosti s potřebami ekonomických aktivit tohoto plátce, tak i vzorků bez ohledu na to, zda podléhají spotřební dani či nikoliv. Protože tento posun byl způsoben změnou výkladu zákona o DPH schváleného Ministerstvem financí, je možné uvažovat i o zpětném uplatnění nároku na odpočet daně za minulá zdaňovací období formou dodatečného daňového přiznání za obecných podmínek stanovených zákonem o DPH.

Milan Tomíček
Konečná, Šafář, Staněk & Tomíček

Milan Tomíček
Související