Při stanovení minimálního základu daně pro rok 2005 se vychází z poloviny průměrné mzdy za rok 2003 upravené koeficientem podle vývoje mezd v polovině roku 2004 a násobené počtem kalendářních měsíců, v jejichž průběhu poplatník provozoval podnikatelskou činnost podle zákona o daních z příjmů. Pokud bude poplatník provozovat tuto činnost po celý rok 2005, musí jeho celkový základ daně činit alespoň 107 300 Kč.

Nezapomeňte však, že se ustanovení o minimálním základu daně (podle paragrafu 7c odst. 3 zákona o daních z příjmů) nevztahuje na poplatníka ve zdaňovacím období, ve kterém zahájil nebo ukončil podnikatelskou činnost a bezprostředně následujícím po zdaňovacím období, ve kterém zahájil podnikatelskou činnost. Minimální základ daně se také (podle paragrafu 7c odst. 4) nevztahuje na poplatníka,

kterému byla stanovena daň paušální částkou podle paragrafu 7a zákona o daních z příjmů,

kterému náležel rodičovský příspěvek,

kterému náležel příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu,

který byl poživatelem starobního důchodu, plného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu,

který na počátku zdaňovacího období nedovršil věk 26 let a který se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem,

který ve zdaňovacím období podá daňové přiznání při prohlášení nebo zrušení konkurzu a který do konce téhož zdaňovacího období neukončil podnikatelskou činnost,

který má ve zdaňovacím období nárok na slevu na dani podle paragrafu 35, 35a a 35b,

který uplatnil ve zdaňovacím období nárok na osvobození od daně na příjmy z provozu malých vodních elektráren a dalších zařízení, nemá-li jiné příjmy uvedené v paragrafu 7,

který nemá příjmy z podnikání ve zdaňovacím období víc než 15 tisíc Kč.

V této souvislosti je zajímavé, že na slevu na dani podle paragrafu 35a a 35b dosáhne jen málo podnikatelů z řad fyzických osob. Základní podmínkou pro její uplatnění totiž je, aby poplatníkovi byl poskytnut příslib investiční pobídky podle zákona o investičních pobídkách. Oproti tomu slevu na dani podle paragrafu 35 může získat každý poplatník. Stačí na několik hodin v roce zaměstnat zaměstnance se zdravotním postižením. Zákon o daních z příjmů v tomto směru totiž vůbec nestanoví, jak dlouho musí být osoba se zdravotním postižením minimálně zaměstnána, respektive jaká musí být minimální výše slevy, aby se na poplatníka ustanovení o minimálním základu daně nevztahovalo.

AŽ 20 TISÍC BEZ DANĚ PRO KAŽDÉHO. Podle paragrafu 10 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů se za "ostatní příjmy" považují také příjmy z příležitostných činností nebo z příležitostného pronájmu movitých věcí včetně příjmů ze zemědělské výroby, která není provozována podnikatelem (samostatně hospodařícím rolníkem). Jde o velmi zajímavé ustanovení pro daňové poplatníky z řad fyzických osob, protože podle paragrafu 10 odst. 3 písm. a) platí, že tyto příjmy jsou od daně z příjmů v roce 2005 osvobozeny, pokud jejich úhrn u poplatníka nepřesáhne ve zdaňovacím období 20 tisíc Kč. Jde také samozřejmě o zajímavé ustanovení pro toho, kdo částku vyplácí. Pokud byl výdaj vynaložen na dosažení, zajištění a udržení příjmů, což bude při eventuální kontrole finančního úřadu tento poplatník schopen i prokázat, bude daňově uznán. Spokojeny budou obě strany: ten, kdo příjem vyplácí, má daňově uznatelný výdaj, a ten, kdo jej obdrží, má příjem osvobozený od daně.

Když poplatník ve zdaňovacím období příjmy z příležitostného pronájmu movitých věcí a příjmy ze zemědělské výroby, která není provozována podnikatelem, mít nebude (v této části textu z tohoto faktu dále vycházím), bude se posuzovat hranice pro osvobození pouze pro jeho příjmy z příležitostných činností. Je třeba zdůraznit, že zákon o daních z příjmů osvobozuje za stanovených podmínek u poplatníka příjmy z příležitostných činností, nikoliv příjmy z příležitostné činnosti. To znamená, že poplatník může mít za zdaňovací období i více příležitostných činností.

Pokud bude mít poplatník za zdaňovací období příjmy z příležitostných činností v úhrnu vyšší než 20 tisíc Kč, budou zdaňovány všechny. Zákon říká, že příjmy jsou osvobozeny tehdy, "pokud jejich úhrn u poplatníka nepřesáhne ve zdaňovacím období 20 tisíc Kč" a nikoliv, že "příjmy jsou osvobozeny do výše 20 tisíc Kč jejich úhrnu u poplatníka ve zdaňovacím období".

CO JE A CO NENÍ PŘÍLEŽITOSTNÁ ČINNOST. Zákon o daních z příjmů pojem příležitostná činnost nespecifikuje. Z úvodní věty paragrafu 10 odst. 1 pouze vyplývá, že nesmí jít o činnost, při které jsou dosažené příjmy posuzovány podle paragrafu 6 až 9, a zároveň jde o činnost příležitostnou, přičemž není definováno, co se onou příležitostností rozumí. Následující příklady naznačí, jak postupovat v mezích uvedených paragrafů:

Poplatník uzavřel v roce 2005 jedinou dohodu o provedení práce a dostal odměnu ve výši 5 tisíc Kč. I když šlo v jeho případě v roce 2005 o příležitostný příjem, nešlo o příjem z příležitostné činnosti podle paragrafu 10, ale o příjem ze závislé činnosti podle paragrafu 6, protože se sem příjmy z dohody o provedení práce zahrnují.

Pokud má poplatník vystaven živnostenský list na řemeslnou činnost, kterou vykonává v omezeném rozsahu vedle svého zaměstnání, a příjmy z ní letos nepřekročí 20 tisíc Kč, nejde o příjem z příležitostné činnosti podle paragrafu 10, ale o příjem ze živnosti podle paragrafu 7. Jinými slovy, když bude poplatník vykonávat pouze příležitostně činnost odpovídající činnosti, na kterou má vystaven živnostenský list, půjde vždy o příjmy podle paragrafu 7.

Poplatník napsal ve svém volné čase zajímavý článek, za který obdržel honorář ve výši 5 tisíc Kč. Nejde o příjem z příležitostné činnosti podle paragrafu 10, ale o příjem z poskytnutí autorských práv. Ten je vždy považován za příjmy z jiné samostatné výdělečné činnosti podle paragrafu 7 odst. 2 písm. a), pokud nepatří do příjmů uvedených v paragrafu 6 (např. v případě, že by psaní článků bylo předmětem pracovního poměru poplatníka).

Pokud poplatník jednorázově půjčí známému určitou peněžní částku, přijatý úrok nebude považován za příjem z příležitostné činnosti podle paragrafu 10, ale za příjem z kapitálového majetku podle paragrafu 8, protože takový příjem je zde jmenovitě uveden.

Pokud poplatník pronajme svou chatu na měsíc cestovní kanceláři, nejde o příležitostnou činnost podle paragrafu 10, ale o pronájem nemovitosti, i když jenom příležitostný, kde budou dosažené příjmy posuzovány podle paragrafu 9 (příjmy z pronájmu nemovitostí se považují za příjmy z pronájmu podle paragrafu 9).

Poplatník je zaměstnán jako automechanik a byl sousedem požádán, jestli by mu ve svém volném čase neopravil jeho automobil. V takovém případě je obdržený příjem považován za příjem z příležitostné činnosti podle paragrafu 10.

Poplatník sehnal pro firmu zakázku a na základě vzájemné dohody obdržel provizi ve výši 10 tisíc Kč. Nebyl uzavřen žádný pracovněprávní poměr, kde by jeho předmětem byla zprostředkovatelská činnost a ani nešlo o obdobný poměr (s předmětem činnosti zprostředkování), kde by při výkonu práce pro plátce příjmu byl poplatník povinen dbát příkazů plátce. Poplatník nemá také živnostenské oprávnění na zprostředkovatelskou činnost, protože tuto činnost nevykonával soustavně. Jde tak o příjem z příležitostné činnosti podle paragrafu 10.

Poplatník je zaměstnán jako dělník ve strojírenském podniku. Protože si potřeboval přivydělat, dohodl se s majitelem prodejny nábytku, že během jednoho týdne vloží do poštovních schránek ve městě několik tisíc propagačních letáků podnikatele. Za to obdržel odměnu ve výši 5 tisíc Kč. Dohoda o provedení práce a ani jiný pracovně právní vztah v této souvislosti uzavřeny nebyly a dohoda mezi poplatníkem a podnikatelem nenese ani znaky jiného obdobného poměru. Při výkonu práce (tedy v době, kdy poplatník letáky roznášel) nebyl poplatník povinen dbát příkazů plátce. Bylo tak jeho věcí, kdy během dohodnuté týdenní lhůty letáky roznese a do kterých poštovních schránek ve městě je ten či onen den roznese. Navíc k roznosu letáků použil poplatník prostředky v jeho vlastnictví (např. kolo). Jedná se tak o příjem z příležitostné činnosti podle paragrafu 10.

ZDROJE POTÍŽÍ S BERŇÁKEM. Příjmy z příležitostných činností jsou za výše uvedených podmínek od daně z příjmů osvobozeny. Takové příjmy poplatník ve svém daňovém přiznání neuvádí. Ke kontrole oprávněnosti jejich zdanění tak v podstatě dojde pouze při eventuální daňové kontrole poplatníka, který takové příjmy vyplácí. Správce daně může například zkoumat, zda nešlo ve skutečnosti o příjmy ze závislé činnosti podle paragrafu 6, kde je povinností plátce příjmu postarat se, v souladu s příslušnými ustanovení zákona o daních z příjmů, o jejich zdanění. Pokud pomineme příjmy ze služebního nebo členského poměru, půjde o posuzování toho, jestli nejde o příjmy ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního poměru nebo o příjmy z obdobného poměru, v nichž poplatník při výkonu práce pro plátce příjmu je povinen dbát příkazů plátce. Na úvod je třeba konstatovat, že pojem "pracovněprávní poměr" zákoník práce nezná. Mezi zaměstnanci a zaměstnavateli totiž podle zákoníku práce nevznikají pracovněprávní poměry, ale pracovněprávní vztahy. Půjde tedy o příjmy z pracovněprávního vztahu, nikoliv pracovněprávního poměru.

Vzhledem k charakteru vykonávaných příležitostných činností bude zřejmě nejčastějším případem situace, kdy správce daně zkoumá, jestli ve skutečnosti nebyla uzavřena mezi oběma stranami dohoda o provedení práce a nikoliv příležitostná činnost podle paragrafu 10 zákona o daních z příjmů (posuzováním příjmů na základě uzavřené pracovní smlouvy a posuzováním příjmů na základě dohody o pracovní činnosti se v tomto článku z důvodu jejich jednoduché identifikace nezabývám). Dohoda o provedení práce je upravena v paragrafu 236 zákoníku práce. Nezapomeňte ale také na ustanovení paragrafů 233 až 235 zákoníku práce, která se také na dohodu o provedení práce (a také na dohodu o pracovní činnosti) vztahují.

Společnost si například sjednala s poplatníkem písemně Dohodu o příležitostné činnosti. Obsahuje vymezení toho, co má poplatník udělat, v jakém termínu, a výši odměny, kterou za to dostane. Další ujednání ve smlouvě nejsou. Z těchto pouhých tří znaků nemůže podle mého názoru správce daně posuzovat vzniklý vztah jako dohodu o provedení práce. Vůlí obou stran bylo uzavření Dohody o příležitostné činnosti, nikoli dohody o provedení práce. Například proto, že je to daňově výhodnější pro příjemce odměny, z administrativních důvodů jednodušší pro společnost jako plátce příjmu a obě strany se chtějí vyhnout odpovědnosti za škodu, která by u dohody o provedení práce nastala podle paragrafu 234 zákoníku práce.

Navíc je třeba zdůraznit, že podle paragrafu 7 odst. 1 zákoníku práce mohou pracovněprávní vztahy, a tedy i dohoda o provedení práce, podle tohoto zákoníku vzniknout jen se souhlasem fyzické osoby a zaměstnavatele.

Protože z výše uvedených důvodů nebude ve většině případů moci správce daně posuzovat příjmy z příležitostné činnosti jako příjmy z dohody o provedení práce, může ještě zkoumat, jestli nejde o příjmy z obdobného poměru, v nichž je poplatník při výkonu práce pro plátce příjmu povinen dbát příkazů plátce. Při posuzování by však musel správce daně vycházet z toho, že splněny musí být obě podmínky. Musí proto zkoumat, zda uzavřený poměr obsahuje většinu znaků charakteristických podle zákoníku práce pro dohodu o provedení práce. Pokud plátce nedával poplatníkovi při výkonu práce příkazy, tak není splněna ani druhá podmínka (viz výše uvedené příklady na příležitostnou činnost, jejímž předmětem je zprostředkování zakázky nebo roznášení propagačních materiálů).

Miloš Hovorka, daňový poradce

Související