Vláda schválila návrh novely zákona o daních z příjmů předložený Ministerstvem financí, která si klade velmi ambiciózní cíle - konkurovat opozičním návrhům reforem daňové soustavy. Přestože vládní návrh novely přináší jisté zjednodušení a zprůhlednění daňové soustavy, nejde o zásadní reformu. Po té ostatně již dlouho volají nejen daňoví specialisté, ale především daňoví poplatníci, kteří se v bludišti již téměř sedmdesátkrát novelizovaného zákona o daních z příjmů jen ztěží dokážou orientovat. K systémovým změnám v daňové sféře však může dojít jedině po přijetí nového zákona o daních z příjmů a dalších souvisejících předpisů.

SNÍŽENÍ DAŇOVÝCH SAZEB U FYZICKÝCH OSOB. S účinností od 1. ledna 2006 by mělo podle představ Ministerstva financí dojít ke snížení sazeb daně z příjmů fyzických osob v prvním a druhém daňovém pásmu, a to v prvním pásmu z 15 % na 12 % a ve druhém pásmu z 20 % na 19 %. Současně se navrhuje valorizace prvního pásma o zhruba 11 %.

Nejvýrazněji se v důsledku úpravy daňových sazeb a valorizace pásem sníží daňové zatížení nízko a středně příjmových skupin. Podle propočtů Ministerstva financí tak poplatníci s příjmy do 20 tisíc korun mohou ušetřit až 4500 korun ročně. Daňové úspory poplatníků s příjmy nad 35 tisíc korun se však budou pohybovat v řádu několika set korun. Převedeno do jiné dimenze: jak tyto změny ovlivní motivaci lidí k práci, vzdělávání, a tudíž i k vyšším výdělkům?

NEPŘÍMÁ PODPORA PODNIKÁNÍ. Zákon o daních z příjmů umožňuje fyzickým osobám s příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti a s příjmy z pronájmu uplatňovat pro účely stanovení daně z příjmů fyzických osob výdaje v paušální výši, pokud je neuplatňují ve skutečné výši. Připomeňme, že v současnosti mají poplatníci možnost uplatnit výdajový paušál ve výši 25 % u příjmů z podnikání a ve výši 20 % u příjmů z pronájmu. S cílem nepřímé podpory malého a středního podnikání se navrhuje zvýšení výdajového paušálu u příjmů z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti a u příjmů z pronájmu obytných budov a bytů na 50 % příslušných příjmů.

Konkrétní dopady zvýšení výdajových paušálů si lze nejlépe přiblížit na jednoduchém příkladu. Pan Jan M. je zedníkem a má roční příjem z podnikání ve výši 180 tisíc korun. Skutečné náklady, které pan Jan M. vynakládá na dosažení, zajištění a udržení tohoto příjmu, činí 62 tisíc korun. Podle současného znění zákona o daních z příjmů by pan Jan M. mohl uplatnit výdajový paušál ve výši 25 % ze svých příjmů, tj. 45 tisíc korun. Tato varianta však pro Jana není v současné době výhodná, neboť jeho skutečné náklady jsou o 17 tisíc vyšší. Tak mu nezbývá nic jiného než pečlivě schovávat všechny daňové doklady a pak pracně počítat svou daňovou povinnost. Schválení vládního návrhu panu J. M. značně usnadní život. Bude totiž moci uplatnit výdajový paušál ve výši 90 tisíc korun, tedy o 28 tisíc více, než jsou jeho skutečné výdaje. Zároveň se výrazně sníží administrativní i časová náročnost plnění daňových povinností.

Nutno zdůraznit, že na rozdíl od snížení sazeb daně z příjmů fyzických osob a valorizace příjmových pásem, nesleduje tato úprava selektivní podporu určitých příjmových skupin. Výhod spojených se zvýšením výdajových paušálů mohou využívat jak drobní živnostníci, tak i podnikatelé s několikamilionovými ročními příjmy.

S podporou rozvoje podnikatelských aktivit souvisí také navrhované zvýšení limitů pro možnost stanovení daně paušální částkou z 1 na 5 milionů korun. Paušální částku daně stanoví příslušný finanční úřad na počátku zdaňovacího období, a to mj. v závislosti na výši předpokládaných příjmů a výdajů. Této alternativy, která je nepochybně administrativně méně nákladná, mohou za určitých podmínek využít opět podnikatelé-fyzické osoby.

NOVÁ SLEVA NA DANI PRO FYZICKÉ OSOBY. Současný systém nezdanitelných částí základů daně (např. univerzální odpočet od základu daně ve výši 38 040 Kč, odpočty na vyživovanou manželku nebo manžela, pro studenty apod.) ovlivňuje výši konečné daňové povinnosti fyzických osob v závislosti na klouzavě progresivní sazbě daně z příjmů. Podle návrhu novely by mělo dojít k nahrazení nezdanitelných částí základu daně (tzv. odpočtů) novou slevou na dani. Výše zmíněný univerzální odpočet ve výši 38 040 Kč například vystřídá sleva na dani ve výši 7200 Kč. Toto by mělo zajistit uplatnění nominálně stejné výhody všemi daňovými poplatníky, a to bez ohledu na výši jejich příjmů a tudíž i progresivní sazbu daně.

Význam navrhované úpravy si můžeme opět přiblížit na hypotetickém příkladu poplatníka se základem daně ve výši 350 000 Kč (před případným uplatněním odpočtů) - viz tabulku 1. V následujícím příkladě předpokládáme, že poplatník může uplatnit odpočet ve výši 38 040 Kč, resp. navrhovanou slevu ve výši 7200 Kč, a abstrahujeme od dalších skutečností, které mohou mít vliv na výši konečné daňové povinnosti.

Jak patrno z tabulky 1, v důsledku nemožnosti uplatnění odpočtu a jeho nahrazení novou slevou na dani je poplatník v uvažovaném příkladě přeřazen ze třetího do čtvrtého daňového pásma, což zákonitě vede ke zvýšení jeho konečné daňové povinnosti, a to i přes následné uplatnění nové slevy na dani.

DRAŽŠÍ HYPOTÉKY? Úrokové výnosy z hypotečních zástavních listů, tedy dluhopisů využívaných bankami převážně k získání prostředků pro poskytování hypoték, jsou v současnosti osvobozeny od daně z příjmů fyzických i právnických osob. Daňové zvýhodnění tohoto produktu bylo v minulosti koncipováno jako určitá forma podpory bytové výstavby. Nicméně nový zákon o dluhopisech s sebou přinesl mj. změnu definice hypoték, které již nejsou určeny výhradně k financování nemovitostí. Jako příklad lze uvést tzv. americké hypotéky, které jsou využívány čím dál hojněji. S ohledem na zrušení účelovosti prostředků získaných emisí hypotečních zástavních listů se navrhuje zrušit i osvobození úrokových příjmů plynoucích z tohoto finančního instrumentu od daně z příjmů fyzických i právnických osob, neboť daňové zvýhodnění tohoto produktu již postrádá podle předkladatelů novely opodstatnění.

V případě fyzických osob by tak úrokové výnosy z hypotečních zástavních listů byly od 1. ledna 2006 zdaňovány 15 %, zatímco právnické osoby by je musely zahrnout do obecného základu daně a zdanit sazbou daně ve výši 24 %.

Každému musí tak vytanout na mysli otázka: budou hypotéky dražší? Odpověď na tuto otázku není jednoduchá. Na jednu stranu každá racionálně jednající banka musí promítnout případné zvýšení nákladů (lze předpokládat, že při zrušení osvobození budou investoři požadovat vyšší úrokový výnos) do ceny hypoték. Na druhou stranu banky mohou najít výhodnější zdroje k poskytování hypoték nebo vyšší náklady mohou být zcela či částečně vykompenzovány poklesem úrokových měr.

PŘEVODNÍ CENY. Obdobně jako v případě daňových ztrát se navrhuje zavést možnost závazného posouzení (editační povinnosti) správcem daně způsobu stanovení cen u transakcí se spřízněnými osobami (tzv. převodní ceny). Jak je známo, převodní ceny musejí být obecně určeny na bázi tržního odstupu, tj. musejí odpovídat výši obvyklých tržních cen sjednávaných za stejných či obdobných podmínek mezi nezávislými subjekty. Návrh novely dále uvádí seznam dokumentů, které je daňový poplatník povinen předložit správci daně společně se žádostí o závazné posouzení.

Zavedení editační povinnosti ve vztahu k převodním cenám, jakožto prostředku zvýšení právní jistoty daňových poplatníků, je nutno hodnotit vcelku kladně. Ve snaze přiblížit se potřebám praxe však šli předkladatelé ještě dál: žádosti poplatníků o závazné posouzení nebudou zpoplatňovány, na oplátku však navrhovaná úprava ani nestanovuje lhůty pro jejich vyřízení. A právě toto je největším kamenem úrazu. Lze totiž předpokládat, že správce daně bude doslova zavalen nejrůznějšími žádostmi, čímž se může neúměrně prodloužit doba jejich vyřizování.

NÍZKÁ KAPITALIZACE. Pravidla nízké kapitalizace stanoví určité limity pro daňovou uznatelnost úroků z úvěrů a půjček poskytnutých spřízněnými osobami v relaci k vlastnímu kapitálu a mají tak za cíl zabránit erozi daňového základu. Od 1. ledna 2005 platí nová pravidla nízké kapitalizace (ustanovení paragrafu 25 odst. 1 písm. w) zákona o daních z příjmů ve znění zákona č. 438/2003 Sb.), která významně rozšířila okruh spřízněných osob. Nicméně tato nová pravidla se v současnosti nevztahují na úroky z půjček a úvěrů hrazené na základě smluv uzavřených před 1. lednem 2004.

Poklidnou hladinu však pravděpodobně rozčeří přechodné ustanovení obsažené v návrhu novely. Podle něj by se nová pravidla nízké kapitalizace měla počínaje zdaňovacím obdobím započatým v roce 2005 vztahovat i na úroky z půjček a úroky z úvěrů hrazené na základě smluv uzavřených před 1. lednem 2004, a to v případě, že tyto smlouvy byly doplněny dodatkem účinným po 1. lednu 2004.

Doplatí na to především poplatníci, jejichž staré smlouvy byly po 1. lednu 2004 jakkoliv změněny, tedy nikoliv pouze dodatkem upravujícím výši úvěru či půjčky nebo úrokovou míru, jak by se dalo logicky předpokládat. Přičemž je nutno zdůraznit, že se nová pravidla nízké kapitalizace budou na tyto poplatníky vztahovat již od zdaňovacího období započatého v roce 2005, zatímco účinnost novely se navrhuje od 1. ledna 2006.

NOVELY EVROPSKÝCH SMĚRNIC. Implementace novel evropských směrnic do zákona o daních z příjmů je kontinuálním procesem. Předložený návrh novely proto implementuje do zákona o daních z příjmů ustanovení novely směrnice o společném systému zdanění při fúzích, rozděleních, převodech majetku a výměnách podílů týkající se mj. přemístění sídla evropské společnosti a evropského družstva.

Další opatření má za cíl zvýšit atraktivitu České republiky pro investory z EU. Jak známo, daňové aspekty repatriace zisků patří mezi klíčové faktory ovlivňující rozhodování zahraničních investorů o umístění svých investic. V souvislosti se vstupem do EU byla do zákona o daních z příjmů implementována Směrnice ES o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností. Tato směrnice, jejímž cílem je zefektivnění fungování vnitřního trhu EU, obecně stanoví, že zisky, které dceřiná společnost rozdělila své mateřské společnosti, nebudou za určitých okolností podléhat srážkové dani. Základními podmínkami aplikace směrnice jsou kvalifikovaná účast na základním kapitálu dceřiné společnosti (viz níže) a minimální doba držby podílu na základním kapitálu dceřiné společnosti (v současnosti 24 měsíců). Novela zákona o daních z příjmů č. 669/2004 Sb. již implementovala do zákona o daních z příjmů novelu této směrnice, podle níž by mělo v období 2005-2009 dojít k postupnému snižování hranice kvalifikované účasti mateřské společnosti na základním kapitálu dceřiné společnosti (od 1. ledna 2005 na 20 %, od 1. ledna 2007 na 15 % a od 1. ledna 2009 na 10 %).

Vládní návrh novely však urychluje snížení podmínky kvalifikované účasti mateřské společnosti na základním kapitálu dceřiné společnosti. V souladu s navrhovanou úpravou by tak mělo dojít ke snížení onoho podílu na 10 % již od 1. ledna 2006. Současně se navrhuje snížit minimální dobu držby podílu na základním kapitálu z 24 na 12 měsíců.

CENNÉ PAPÍRY A DERIVÁTY. Odlišné daňové a účetní zacházení s cennými papíry a deriváty způsobuje v praxi značné výkladové problémy a je administrativně velmi nákladné. Změny obsažené v návrhu novely zákona o daních z příjmů lze proto jedině uvítat. Navrhuje se, aby se při zdaňování cenných papírů a derivátů vycházelo výlučně z jejich zaúčtování, tj. bez dalších úprav pro účely zákona o daních z příjmů jako doposud. Lze předpokládat, že se tak výrazně zjednoduší postup při stanovení základu daně. Klíčovou roli bude hrát správné účetní zachycení operací s cennými papíry a deriváty.

SPRÁVA DANÍ A POPLATKŮ. Mezi nejvýznamnější navrhované změny v oblasti správy daní a poplatků patří nová úprava penále a úroku z prodlení. Podle navrhované úpravy vznikne daňovému subjektu povinnost uhradit penále z částky dodatečně vyměřené daně nebo daňové ztráty ve výši 20 %, je-li daň zvyšována nebo je-li snižován odpočet daně, popř. ve výši 5 %, je-li snižována daňová ztráta. Připomeňme, že v současnosti je sankce stanovena sazbou 0,2 % denně z doměřené částky.

Je-li daňový poplatník v prodlení se zaplacením splatné daně, bude mít dále v souladu s návrhem novely povinnost uhradit úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z daňového nedoplatku, nejvýše však do 75 % stanovené daně. Implikace navrhované úpravy si opět přiblížíme na příkladu. Předpokládejme, že daňovému poplatníkovi byla správcem daně doměřena daň ve výši 100 tisíc korun, a to 10, resp. 365 dnů po jejím vyměření.

Jak je zřejmé z tabulky 2, návrh novely snižuje závislost penále na době od okamžiku vyměření daně do okamžiku doměření daně v důsledku daňové kontroly. Je-li tedy poplatník v uvažovaném příkladě pouze 10 dní v prodlení, je pro něj výhodnější platný systém, což ovšem neplatí pro poplatníka, který je v prodlení 365 dnů.

E05_2650.gif ()

Deloitte

Související