Jaké jsou rozdíly v produktivitě práce v různě velkých průmyslových podnicích, zkusme posoudit podle přidané hodnoty na zaměstnance. Zdrojem dat jsou analýzy Ministerstva průmyslu a obchodu ČR za 1. čtvrtletí 2004. Podniky jsou rozděleny do čtyř skupin na velké (250 a více zaměstnanců), střední (100 až 249), malé (20 až 99) a mikro (0 až 19). (Produktivita je na grafu 1.)

Podívejme se na jednotlivé agregace průmyslu (graf 2). V agregaci výroby a zpracování elektřiny, plynu a vody je větší rozdíl mezi velkými podniky a těmi středními a malými. Je to pochopitelné, protože základ odvětví tvoří velké firmy, což je dáno technologií. Elektrárna nebo rozvodný podnik jsou přirozeně velké. Střední a malé podniky jsou spíše servisní a patří sem také místní rozvodné podniky, malé vodní elektrárny atd. V malých podnicích produktivita dokonce meziročně klesla.
V dobývání mají nejvyšší produktivitu střední podniky. Velké energetické podniky nevyužívají dobře svou kapacitu (mají velké fixní náklady) a promítá se sem také např. útlum těžby uranu (prakticky pouze velké náklady). Také zde v malých podnicích produktivita poklesla.
Zpracovatelský průmysl si prohlédneme detailněji (graf 3). V potravinářském průmyslu mají velké podniky skoro dvojnásobnou produktivitu práce oproti těm středním a malým. Pravděpodobně se jedná o podniky zpracovávající tabák (málo lidí a vysoká automatizace) a podniky vyrábějící nápoje. Vesměs jde o podniky pod zahraniční kontrolou.
V textilním a oděvním průmyslu je produktivita velkých a středních podniků shodná, jen ty malé ji mají nižší. Chybějící rozdíl mezi velkými a středními podniky je dán nižší náročností technologie na pracovní sílu a specializací podniků.
V kožedělném průmyslu mají velké podniky nejnižší produktivitu, což je důsledek předchozího vývoje, kdy giganty (Svit, BOPO atd.) odumřely a další velké podniky se ještě nestačily zrestrukturalizovat. Díry na trhu částečně zaplňují dynamické menší podniky.
V dřevozpracujícím průmyslu najdeme překvapivě velké rozdíly. Do velkých podniků pravděpodobně přicházejí nové technologie a výrazně zvyšují produktivitu práce.
V papírenském průmyslu lze předpokládat vysokou produktivitu práce ve velkých podnicích - výroba papíru je vysoce automatizovaná. Rovněž ve výrobě koksu a petrochemii nás nepřekvapuje, že jsou zde pouze velké podniky.
V chemickém a farmaceutickém průmyslu bychom očekávali větší rozdíl mezi velkými podniky na jedné straně a středními a malými podniky na straně druhé. Také bychom předpokládali nižší produktivitu práce v malých podnicích. Odpověď bychom našli v podrobnějším členění odvětví, ale to bohužel nelze provést, protože by mohlo prolomit ochranu individuálních dat, ze kterých jsou statistiky složeny.
Situace v gumárenském a plastikářském průmyslu je podle očekávání. Velké podniky jsou ve výrobě pneumatik - a mají vyšší produktivitu. Naproti tomu malé podniky - převážně výroba plastů - mají produktivitu nižší.
Průmysl skla a stavebních hmot je překvapením. Velké podniky - výroba cementu, velkovýroba cihel a plochého skla, mají produktivitu srovnatelnou se středními podniky. U velkých výrazně automatizovaných podniků bychom očekávali produktivitu vyšší.
Výroba kovů a kovodělných výrobků vykazuje malý rozdíl v produktivitě velkých oproti středním a malým podnikům, přestože lze předpokládat značný rozdíl v technologiích. Jenže mnoho velkých podniků z odvětví se potýká s problémy a produktivita trpí.
Největším překvapením je výroba strojů a zařízení. Gigantické podniky (ČKD, Škoda Plzeň) výrazně zeštíhlely, plno velkých podniků prakticky zmizelo a ostatní se potýkají s nedokončenou restrukturalizací - výsledkem je nižší produktivita práce ve velkých podnicích. Tahounem strojírenství se postupně stávají střední podniky.
Výroba elektrických a optických přístrojů prošla největší restrukturalizací a je zde nejvyšší podíl podniků pod zahraniční kontrolou. Jedná se většinou o velké a střední montážní podniky, které si mohou dovolit potřebné investice. Vysvětlení lepší produktivity práce u malých podniků oproti středním by opět vyžadovalo podrobnější členění odvětví (je tam mnoho zajímavých výrob nenáročných na lidi).
Ve výrobě dopravních prostředků se projevuje převaha produktivity v montáži aut, komponentů pro auta atd. ve velkých podnicích. A to z průměru ubírají velké podniky z leteckého průmyslu a výroby kolejových vozidel.
Odhad produktivit ve zpracovatelském průmyslu jinde neuvedeném je problematický. Sériová výroba houslí je něco jiného než kusová výroba mistrovských houslí.
Závěrem je možno říci, že malé a střední podniky nejsou lídry v produktivitě práce v průmyslu celkem. Ovšem v některých odvětvích, jako např. ve výrobě strojů, jsou v produktivitě srovnatelní s velkými podniky. Z hlediska postavení na globálním trhu to není dobrý trend, protože tam bude rozhodující velikost. Velké podniky určují trh. Šance středních a malých je v úzké specializaci, ale protože nejsou velcí, nemají k dispozici tolik zdrojů na vývoj.
Nemusíme se však znepokojovat. Čas vše napraví. Malí budou pohlceni většími a větší největšími. Změní se struktura průmyslu a celého národního hospodářství. A to vše podle pravidel, která určí ty největší podniky.
V této souvislosti jsme porovnávali české textilní a oděvní podniky s předními evropskými a zjistili jsme, že západní konkurence má přibližně desetkrát vyšší produktivitu práce z přidané hodnoty. Čím to je? Přední evropské podniky vlastní oděvní značky, zabývají se designem, ale samu výrobu zadávají jinam. Práci ve mzdě pro ně dělá také mnoho našich podniků. I kdyby měly shodnou technologii a intenzitu práce ve výrobě, celková produktivita musí být výrazně odlišná.

Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom



