Aktuální číslo časopisu Ekonom
Washingtonský Institute of International Economy (IIE) uspořádal konferenci k 5. výročí zavedení eura za účasti předních amerických a evropských ekonomů, představitelů Evropské komise, Evropské centrální banky a americké centrální banky, Fed. Hodnocení se věnovalo třem rovinám zavedení eura a dospělo k následujícím zavěrům:
Za prvé, v úzce technické rovině bylo zavedení eura jako oběživa provedeno hladce a bez výraznějších problémů. V tomto směru je projekt euro hodnocen jednoznačně pozitivně.
Za druhé, v širší rovině, z hlediska dopadu na fungování panevropského finančního trhu, také převládalo vesměs pozitivní hodnocení. Euro se od svého zavedení stalo jednoznačně druhou nejvýznamnější měnou v mezinárodním finančním systému a došlo k výraznému prohloubení a zvýšení likvidity finančního trhu v Evropě.
Podíl eura v globálních devizových rezervách se v roce 2002 zvýšil oproti roku 1999 z 15 na 19 procent a nadále roste, ale podíl dolaru stále přesahuje 60 procent. Po zavedení eura se prudce zvýšil objem dluhopisů emitovaných v eurech: v roce 2003 se podíl emisí v eurech přiblížil podílu emisí v dolarech - okolo 40 procent, přičemž v roce 1998 dosahoval podíl emisí v původních měnách zemí měnové unie necelých 30 procent. Tyto ukazatele potvrzují rostoucí důvěru v euro.
Finanční integrace v Evropě však zdaleka není u konce. Evropský finanční trh postrádá uniformní pravidla pro emisi akcií a obligací, veřejných i soukromých. Místo jediného likvidního trhu vládních dluhopisů existuje 12 malých národních trhů, s odlišnými podmínkami a regulací. Evropský finanční trh je stále dominován bankami, ale chybí celoevropská regulace bankovního systému. Bankovní dohled je decentralizovaný, v pravomoci jednotlivých zemí.
Nejasná jsou pravidla řešení případných finančních potíží systémově důležité evropské finanční instituce: jaká bude zodpovědnost Evropské centrální banky, jaká bude zodpovědnost národních centrálních bank?
Evropská unie se zavázala dokončit v roce 2005 jednotný trh finančních služeb, ale do cíle je ještě daleko. Nicméně vývoj jde správným směrem, a proto i v oblasti finanční integrace převládalo pozitivní hodnocení. Podle některých odhadů by mohlo dokončení integrace evropského finančního trhu zvýšit růst HDP Unie o jedno procento ročně.
Za třetí, z nejširšího pohledu celkové ekonomické výkonnosti zemí měnové unie převládalo hodnocení negativní. Skutečností je, že země eurozóny jako celek již čtvrtý rok po sobě vykazují téměř nulový růst, především v důsledku pomalého růstu Německa. Mnozí očekávali od zavedení eura výrazné urychlení strukturálních reforem, což spolu s makroekonomickou disciplínou zajištěnou Evropskou centrální bankou a Dohodou o stabilitě a růstu mělo povzbudit hospodářský růst v Unii. Tato optimistická očekávání se ale nenaplnila, růst zůstal daleko za očekáváním, a problémy nakonec vyvrcholily koncem roku 2003 rozepřemi o výkladu fiskálních pravidel.
Na příčiny neuspokojivého růstu v měnové unii existují rozdílné názory, a dá se říci, že tento stav zůstává do jisté míry záhadou.
Někteří argumentují, že pravidla omezující fiskální politiku, spolu s výraznými strukturálními rozdíly v zemích měnové unie ztěžujícími provádění jednotné měnové politiky, fungují jako brzda rychlejšího růstu. Jako další příčina pomalého růstu jsou často uváděny tradiční strukturální problémy v podobě nedostatečně pružně fungujícího trhu práce, drahé pracovní síly, nadměrné regulace podnikatelské aktivity a vysokých daní. Jiní ale upozorňuji, že do konce 80. let, před zahájením projektu společného trhu, byla Evropa mnohem více regulovaná, a přesto rostla rychleji.
Evropští představitelé poukazují na negativní šoky, kterým byla Evropa po zavedení eura vystavena, včetně kolapsu cen akcií, teroristického útoku na USA a následných válek v Afghánistánu a Iráku, které negativně ovlivnily důvěru spotřebitelů a investorů. Tyto šoky ale zasáhly Spojené státy více, a přesto rostou rychleji.
Jiní zase poukazují na skutečnost, že špatná výkonnost ekonomik měnové unie je především odrazem pomalého růstu Německa, zatímco řada ostatních zemí měnové unie roste poměrně rychle. A problémy Německa souvisí spíše s náklady sjednocení a dotací do bývalého NDR, a nikoli se zavedením měnové unie.
Navzdory rozdílným vysvětlením pomalého růstu panovala na konferenci shoda v tom, že význam eura v budoucnu poroste především v té míře, v jaké poroste ekonomická síla měnové unie, a ta bude naopak záviset na tom, v jaké míře a jak rychle se podaří dokončit finanční integraci v Evropě, zlepšit pravidla pro fungování fiskální politiky a pokročit v realizaci tzv. lisabonské agendy, která měla učinit z Evropy nejdynamičtější a nejvíce konkurenceschopnou ekonomickou oblast.
Za prvé, v úzce technické rovině bylo zavedení eura jako oběživa provedeno hladce a bez výraznějších problémů. V tomto směru je projekt euro hodnocen jednoznačně pozitivně.
Za druhé, v širší rovině, z hlediska dopadu na fungování panevropského finančního trhu, také převládalo vesměs pozitivní hodnocení. Euro se od svého zavedení stalo jednoznačně druhou nejvýznamnější měnou v mezinárodním finančním systému a došlo k výraznému prohloubení a zvýšení likvidity finančního trhu v Evropě.
Podíl eura v globálních devizových rezervách se v roce 2002 zvýšil oproti roku 1999 z 15 na 19 procent a nadále roste, ale podíl dolaru stále přesahuje 60 procent. Po zavedení eura se prudce zvýšil objem dluhopisů emitovaných v eurech: v roce 2003 se podíl emisí v eurech přiblížil podílu emisí v dolarech - okolo 40 procent, přičemž v roce 1998 dosahoval podíl emisí v původních měnách zemí měnové unie necelých 30 procent. Tyto ukazatele potvrzují rostoucí důvěru v euro.
Finanční integrace v Evropě však zdaleka není u konce. Evropský finanční trh postrádá uniformní pravidla pro emisi akcií a obligací, veřejných i soukromých. Místo jediného likvidního trhu vládních dluhopisů existuje 12 malých národních trhů, s odlišnými podmínkami a regulací. Evropský finanční trh je stále dominován bankami, ale chybí celoevropská regulace bankovního systému. Bankovní dohled je decentralizovaný, v pravomoci jednotlivých zemí.
Nejasná jsou pravidla řešení případných finančních potíží systémově důležité evropské finanční instituce: jaká bude zodpovědnost Evropské centrální banky, jaká bude zodpovědnost národních centrálních bank?
Evropská unie se zavázala dokončit v roce 2005 jednotný trh finančních služeb, ale do cíle je ještě daleko. Nicméně vývoj jde správným směrem, a proto i v oblasti finanční integrace převládalo pozitivní hodnocení. Podle některých odhadů by mohlo dokončení integrace evropského finančního trhu zvýšit růst HDP Unie o jedno procento ročně.
Za třetí, z nejširšího pohledu celkové ekonomické výkonnosti zemí měnové unie převládalo hodnocení negativní. Skutečností je, že země eurozóny jako celek již čtvrtý rok po sobě vykazují téměř nulový růst, především v důsledku pomalého růstu Německa. Mnozí očekávali od zavedení eura výrazné urychlení strukturálních reforem, což spolu s makroekonomickou disciplínou zajištěnou Evropskou centrální bankou a Dohodou o stabilitě a růstu mělo povzbudit hospodářský růst v Unii. Tato optimistická očekávání se ale nenaplnila, růst zůstal daleko za očekáváním, a problémy nakonec vyvrcholily koncem roku 2003 rozepřemi o výkladu fiskálních pravidel.
Na příčiny neuspokojivého růstu v měnové unii existují rozdílné názory, a dá se říci, že tento stav zůstává do jisté míry záhadou.
Někteří argumentují, že pravidla omezující fiskální politiku, spolu s výraznými strukturálními rozdíly v zemích měnové unie ztěžujícími provádění jednotné měnové politiky, fungují jako brzda rychlejšího růstu. Jako další příčina pomalého růstu jsou často uváděny tradiční strukturální problémy v podobě nedostatečně pružně fungujícího trhu práce, drahé pracovní síly, nadměrné regulace podnikatelské aktivity a vysokých daní. Jiní ale upozorňuji, že do konce 80. let, před zahájením projektu společného trhu, byla Evropa mnohem více regulovaná, a přesto rostla rychleji.
Evropští představitelé poukazují na negativní šoky, kterým byla Evropa po zavedení eura vystavena, včetně kolapsu cen akcií, teroristického útoku na USA a následných válek v Afghánistánu a Iráku, které negativně ovlivnily důvěru spotřebitelů a investorů. Tyto šoky ale zasáhly Spojené státy více, a přesto rostou rychleji.
Jiní zase poukazují na skutečnost, že špatná výkonnost ekonomik měnové unie je především odrazem pomalého růstu Německa, zatímco řada ostatních zemí měnové unie roste poměrně rychle. A problémy Německa souvisí spíše s náklady sjednocení a dotací do bývalého NDR, a nikoli se zavedením měnové unie.
Navzdory rozdílným vysvětlením pomalého růstu panovala na konferenci shoda v tom, že význam eura v budoucnu poroste především v té míře, v jaké poroste ekonomická síla měnové unie, a ta bude naopak záviset na tom, v jaké míře a jak rychle se podaří dokončit finanční integraci v Evropě, zlepšit pravidla pro fungování fiskální politiky a pokročit v realizaci tzv. lisabonské agendy, která měla učinit z Evropy nejdynamičtější a nejvíce konkurenceschopnou ekonomickou oblast.
Související
Newsletter týdeníku Ekonom.
Každou středu vám představíme nejzajímavější texty aktuálního vydání, které si můžete přečíst na webu ekonom.cz. Týdeník Ekonom vám už 33 let přináší zajímavý obsah, bez kterého nemůžete být, který vás rozvíjí a baví!
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
