Úprava nemocenského a podpory při ošetřování člena rodiny dozná v důsledku novely zákona č. 54/1956 Sb. od ledna příštího roku několika změn, včetně snížení úrovně těchto dávek.

Systém nemocenského pojištění je určen pro výdělečně činné osoby, které pro případ krátkodobých sociálních událostí zabezpečuje peněžitými dávkami nemocenského pojištění. Tyto dávky jsou hrazeny z pojistného, které hradí povinně zaměstnavatelé a zaměstnanci a dobrovolně osoby samostatně výdělečně činné. Z (povinného) nemocenského pojištění zaměstnanců se poskytují čtyři dávky: nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny, peněžitá pomoc v mateřství a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Z (dobrovolného) nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných se poskytují jen dvě dávky: nemocenské a peněžitá pomoc v mateřství.

Nemocenské je sociální dávka, která nahrazuje ucházející příjem (mzdu, plat, odměnu) účastníkům nemocenského pojištění, kteří byli uznáni dočasně práce neschopnými z důvodu nemoci či úrazu nebo jimž byla nařízena karanténa; dále v době ústavní péče nebo komplexní (zdravotní pojišťovnou plně hrazené) péče lázeňské apod. Nemocenské se stanoví z denního vyměřovacího základu (DVZ), kterým je vlastně hrubý příjem připadající na jeden kalendářní den. Denní vyměřovací základ se spočítá tak, že započitatelný příjem (tj. veškerý hrubý příjem podléhající odvodu na sociální pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti) zúčtovaný zaměstnanci v rozhodném období se vydělí počtem kalendářních dnů připadajících na toto rozhodné období.

Rozhodným obdobím nově bude zásadně období dvanácti kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, ve kterém vznikla pracovní neschopnost. Dosud bylo rozhodným obdobím kalendářní čtvrtletí předcházející kalendářnímu čtvrtletí, v němž vznikla pracovní neschopnost. Prodloužením rozhodného období ze tří měsíců na rok dojde k odstranění neodůvodněných rozdílů ve výši nemocenského způsobených zúčtováním příjmů náležejících za delší než čtvrtletní období nebo přechodným zvýšením či snížením započitatelných příjmů.

U osob samostatně výdělečně činných se denní vyměřovací základ zjišťuje obdobným způsobem jako u zaměstnanců s tím, že rozhodným obdobím je zásadně kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikla pracovní neschopnost (karanténa). Denním vyměřovacím základem dobrovolně nemocensky pojištěné osoby samostatně výdělečně činné je úhrn měsíčních vyměřovacích základů pro stanovení záloh na pojistné na důchodové pojištění vydělený počtem kalendářních dnů připadajících na rozhodné období.

Výše DVZ není neomezená; denní vyměřovací základ (čili hrubý příjem připadající na jeden kalendářní den) redukuje tak, že plně se započte příjem do 480 Kč (I. neboli dolní redukční hranice) a z částky 480 Kč až 690 Kč (II. čili horní redukční hranice) 60 % (tedy nejvýše 126 Kč). K částce denního vyměřovacího základu nad 690 Kč se nepřihlíží. Nejvyšší denní vyměřovací základ tak představuje 606 Kč. A proto od zhruba 21 160 Kč průměrného měsíčního příjmu dochází k nivelizaci; nemocenské dávky se již se vzrůstajícím příjmem nezvyšují, nýbrž stagnují na maximální úrovni zachycené v tabulce. Nově se bude započítávat z DVZ pro stanovení nemocenského za prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti do částky 480 Kč jen 90 % (nejvýše tedy 432 Kč) a maximální DVZ pro toto období pracovní neschopnosti se tak sníží na 558 Kč.

V letech 2000 až 2002 byly pravidelně s účinností od počátku kalendářního roku redukční hranice denního vyměřovacího základu, z něhož se nemocenské stanovuje, valorizovány, a to v závislosti na nárůstu průměrné mzdy. Pro rok 2003 redukční hranice mimořádně valorizovány nebyly. Toto opatření se dotklo pouze pojištěnců, jejichž DVZ převyšuje I. redukční hranici (480 Kč), tedy osob dosahujících průměrného měsíčního výdělku okolo 15 tisíc Kč a výše. Redukční hranice však v rámci úspor při reformě veřejných financí nejsou, respektive nebudou valorizovány ani pro rok 2004 a 2005. Nemocenské se proto opět nezvýší, ba právě naopak. Současně dojde i k dalším změnám, které povedou ke snížení nemocenských dávek a které by měly působit proti jejich zneužívání, zvláště pak v případě krátkodobých pracovních neschopností. Opatření tentokrát dopadnou na všechny příjmové kategorie pojištěnců.

Nemocenské činí po dobu prvních tří kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti 50 % denního vyměřovacího základu a od 4. dne pak 69 %. Nově bude procentní sazba nemocenského za prvé tři dny pracovní neschopnosti činit jen 25 % DVZ. Maximální (denní) nemocenská dávka za prvé tři dny pracovní neschopnosti poklesne v důsledku redukce DVZ a současného snížení procentní sazby ze 303 Kč na 140 Kč; maximální dávka za 4. až 14. den pracovní neschopnosti v důsledku nové redukce DVZ ze 419 Kč na 386 Kč; maximální dávka od 15. dne pracovní neschopnosti zůstane na dosavadní úrovni 419 Kč. Maximální nemocenské za (prvních) 31 dnů pracovní neschopnosti se sníží ze současných 12 641 Kč na 11789 Kč. Pokud však nárok na nemocenské vznikne před 1. lednem 2004, zůstane výše dávek zachována na úrovni platné pro rok 2003, i když nárok na ně bude trvat po 31. prosinci 2003.

Nemocenské se poskytuje za kalendářní dny (tedy nejen za dny pracovní, nýbrž i za sobotu, neděli a svátky), po stanovenou tzv. podpůrčí dobu. Podpůrčí doba činí zásadně nejvýše 1 rok, přičemž se do ní v některých případech započítávají také předchozí období pracovní neschopnosti. Kratší podpůrčí doba platí pro výdělečně činné poživatele starobního důchodu a plného invalidního důchodu. Nemocenské se jim poskytuje nejdéle po dobu 84 kalendářních dnů a při více pracovních neschopnostech po dobu 84 kalendářních dnů v jednom kalendářním roce. Zmíněná omezení neplatí, jestliže pracovní neschopnost vznikla pracovním úrazem (nemocí z povolání).


Výše nemocenského v současnosti a v r. 2004

Související