Současná doba se vyznačuje turbulencí, nejistotou a politickou i ekonomickou nestabilitou. Světová ekonomika začíná přijímat nejistotu a riziko jako stálé činitele vedení podniků. Logistika představuje opak turbulence a nejistoty. Jejím úkolem je plánovat a bezpečně utvářet materiálové a informační toky, tedy učinit je vypočitatelnými.

Logistické požadavky globálně operujících podniků jsou ještě složitější a citlivější. Například v nákladní dopravě se žádají celosvětové dopravní sítě s jednotnými standardy jakosti. Konkurenční schopnost podniků bude stále závislejší na tom, zda jejich produkty dorazí do cílového místa s přesností na hodiny a bez poškození.

Tyto výzvy se dají zvládnout jen pomocí vyspělých logistických systémů na bázi kompatibilních komunikačních a dopravních standardů. Vývoj takových systémů vyžaduje vysoké technologické know-how, finanční sílu a manažerské schopnosti.

Logistika se stává strategickým činitelem vedení podniku. Aktuální mezinárodní studie zkoumající určující trendy logistiky pro příštích pět až deset let ukázala čtyři trendy:

1. Logistické náklady jsou pro podniky významným nákladovým činitelem. Vrcholový management se stále více zajímá o možnosti tvorby hodnoty u zlepšených logistických systémů. Prosazuje se poznatek, že ekonomické ztráty z nedostatečné disponibility nebo z nevyužitých zdrojů daleko převyšují investice do účinné logistiky.

2. Dnešnímu logistickému řízení mnoha podniků chybí přesahující ekonomický pohled. Logistické úkoly řeší často izolovaně jednotlivé úseky. Například nákup jedná nezávisle na prodeji, každý úsek se soustřeďuje výhradně na zlepšování své části logistického řetězce.

3. Fragmentární logistické řízení v podniku vede k nadměrným kapacitám a ke zbytečným skladovacím, manipulačním a dopravním nákladům. Optimalizace zde nejen poskytuje značné ekonomické možnosti jednotlivým podnikům, ale je i podstatnou základnou pro alespoň částečné zvládnutí problémů mobility a zahlcení dopravních cest v řadě zemí.

4. Způsob a úroveň outsourcingu logistických úkolů výrazně kolísají mezi obory a podniky. Někteří využívají logistické podniky pouze ke snižování fixních nákladů. Jiní svěřují externím podnikům služeb zodpovědnost za značné části své logistické sítě. Ukazuje se, že při outsourcingu logistických služeb získávají na významu rozsáhlé strategické kooperační formy (viz tabulku).

Studie zjistila tři nadoborové podstatné priority, které jsou z pohledu podniku nutné pro utváření efektivních dodavatelských řetězců: transparentnost, konektivitu a agilnost.

Transparentnost (průhlednost) dodávkové a odbytové situace má největší význam prakticky pro všechny podniky. Ty očekávají diferencovanější, přesnější a aktuálnější informace o stavu materiálů, dílů či hotových výrobků. Cílem podniků je využívat tyto informace ke kvalitativnímu a kvantitativnímu monitorování poptávky a k patřičnému řízení výroby a prodeje.

Pod konektivitou (propojitelností) se rozumí schopnost vyměňovat si, interpretovat a používat závažné informace s přesahováním úseků a funkcí. Rozsáhle automatizované řízení informací přes hranice organizací a systémů s podstatně nižší potřebou ručního zpracování je předpokladem pro hladkou integraci a vzájemné spojování rostoucího počtu procesů do dodavatelského řetězce.

Agilnost směřuje k rychlému a cílevědomému dosažení praktických změn na základě získaných informací. Aktuální a diferencované údaje jsou pro podniky málo užitečné, brání-li patřičně pružné odezvě existující opatřovací, výrobní a prodejní struktury. Proto požadavek agilnosti s sebou nevyhnutelně nese i přizpůsobení podnikových procesů.

Podstatným zdrojem nejistoty pro logistické podniky je budoucnost mobility (pohyblivosti). Dopravní toky mobilitu stále více omezují. Na mnoha silnicích jsou často zácpy. Podobná je situace v letecké nákladní dopravě: kapacita některých letišť je téměř vyčerpána.

Vzhledem k uvedeným rámcovým podmínkám stojí před logistickými podniky velké úkoly. Mohou je zvládnout, jen budou-li respektovat potřeby zákazníků patřičnými inovačními řešeními. Aby byl obor logistiky plně akceptován jako rovnocenný partner podnikového vedení na strategické úrovni, bude se muset trvale změnit ve dvou oblastech.

Za prvé je nevyhnutelná další konsolidace podniků logistických služeb. Zejména oblast dopravy je silně fragmentována s množstvím středních a menších podniků. Mnohé z nich se sice označují za "logistiky", ale často se opírají především o kompetenci v dopravě; otázky plánování a řízení složitých materiálových a informačních toků zůstávají bez povšimnutí.

Za druhé je třeba využívat moderní informační a komunikační technologie. U řady spedic je stále běžné vyřizovat zakázky faxem a telefonem.

Budoucnost mají jen takové logistické podniky, které jsou schopny sledovat naznačené trendy při spolupráci se zákazníky. K tomu je zapotřebí:

* nejen nabízet určitou službu, nýbrž být součástí rozvinuté logistické sítě, která poskytuje zákazníkům strategickou přidanou hodnotu;

* vyšší kompetence v řízení složitých materiálových toků;

* důsledné používání nejmodernější informační a komunikační technologie.

Logistika zasahuje do celého podnikového procesu

Mnoho výrobních pochodů je dnes dobře zorganizováno; dají se zde zvládnout i složité procesy. Avšak u celého dodavatelského řetězce, od dodávek surovin až k distribuci zboží, bývá situace odlišná. Při nedostatku peněz v podniku se nákladový controlling soustřeďuje zejména na distribuci zboží a vnitropodnikovou logistiku. I střední podniky stále více dodávají do celého světa. Logistika přitom jako síť obepíná celý podnikový proces.

V mnoha podnicích se zvýšilo pochopení významu logistických procesů od efektivního řízení materiálového toku až k obsáhlému procesnímu řízení podél celého řetězce tvorby hodnoty. Trh nabídky logistických řešení je velmi rozdrobený. Například existují specialisté pro nejrůznější druhy skladové techniky. Existuje také nepřehledné množství rozmanitých softwarových domů, které se zabývají informačním řízením dodavatelského řetězce, jakož i mnoho plánovacích a inženýrských kanceláří.

U automatizace logistiky existuje trend konsolidace směrem k dodavatelům s kompletní nabídkou. Jsou to dodavatelé, kteří zvládají všechny požadavky technologie a jsou schopni zajistit rozsáhlé dodávky. Avšak to samo o sobě zdaleka nestačí. Dodat pokaždé individuální řešení pro zákazníka je pro obě strany finančně sotva únosné. Proto ještě více než dnes přichází ke slovu standardizace a modularizace.

Každý zákazník chce stejně jako dříve mít řešení na míru, které se hodí do jeho logistické sítě a přinese mu specifickou konkurenční výhodu. Na druhé straně se ani v budoucnu nezmírní tlak na růst produktivity řešení logistiky u nabízejícího. Standardy směřují ke standardizovaným systémovým řešením s vysokým stupněm inovace. Jde například o špičkové výkony u čtení ručně psaných adres při třídění balíků, o pružné indikační systémy pro obsluhu při kompletaci zboží nebo o zařízení pro vysokorychlostní třídění zboží v těsném prostoru.

Zdánlivý rozpor mezi individualitou a standardem se dá řešit jen kompletním ovládnutím a pochopením celkového procesu. K tomu patří zvládnutí mechaniky a elektroniky i jejich souhry (tzv. mechatroniky), jakož i analýza a optimalizace informačního a materiálového toku, a to uvnitř jednotlivého podniku i v kompletní síti podniků, tedy hladká integrace celkové logistiky. Celosvětové podnikové sítě potřebují spolehlivou techniku.

O zvýšení tržního podílu bude rozhodovat soutěžení. Protože ani v budoucnu se nezmenší nákladový tlak na nabízející, ukazuje se jako rozumný jen kombinovaný přístup k řešení. Za prvé jen dodavatel s kompletní nabídkou může nabízet zákazníkům zařízení na míru a trvale nákladově výhodná. Za druhé trend směřuje ke světovým standardům na hardwarové a softwarové úrovni. Toto sdružování celkových schopností dává zákazníkům jistotu, že budou moci efektivně fungovat i při neustálých změnách svých požadavků.

Služby s přidanou hodnotou

Zákazník vždy hledá přidanou hodnotu. Proto by i logistické podniky měly využít všech příležitostí odlišit se rozšířenou nabídkou služeb od potenciálních konkurentů.

Aby mohl logistický podnik obstát na trhu se silnou konkurencí a s rostoucími požadavky zákazníků, mnohdy už nestačí soustředit se čistě na operativní klíčové činnosti. Cílevědomé strategické zaměření podniku musí zajistit přiměřené respektování požadavků daného segmentu trhu.

Podniky služeb působící v celém oboru či specializující se na jeden segment stále více poznávají možnosti obohacení nabídky svých služeb. Právě v systémové oblasti, tj. při externím zadávání rozsáhlých logistických úseků, existuje řada možností pro služby s přidanou hodnotou.

Strategické výhody

U přídavných výkonů může jít také o nelogistické činnosti; charakteristické je, že doplňují nabídku výkonů podniku logistických služeb. Zvláště efektivní je ovšem poskytovat služby s přidanou hodnotou ve věcném vztahu k těžištím logistického výkonu. Rozmanitost možných služeb je velmi značná. Několik příkladů: doplňkové činnosti při zabezpečování jakosti, montážní práce ve skladu, příjem objednávek v telefonním centru, podpora přípravy expedice, akce stimulování prodeje.

Rozšíření nabídky výkonů přináší podniku logistických služeb řadu příležitostí, jejichž důsledné využití může znamenat cenné strategické výhody. Jde o záměr širokým souborem výkonů zajistit existující a otevřít nové obchodní oblasti a vztahy.

Služby s přidanou hodnotou mohou přinášet užitek například tím, že externím zadáním dosavadních úkolů se u zadavatele uvolní pracovní kapacity, které mohou být efektivněji nasazeny v jeho klíčové kompetenci. Služby s přidanou hodnotou však mohou obsahovat také doplňkové výkony, které zákazníkovi nabízejí dosud neuvažované možnosti, které rozhodnou o udělení zakázky.

Doplněním logistických klíčových aktivit o služby s přidanou hodnotou se mohou začleněné klíčové výkony, jako jsou doprava nebo skladování, stát konkurenceschopnější; pak lze u nich docílit vyšší ceny. Rozhodující pro udělení zakázky je zde individualita nabídky.

Předpokládá se, že podíl služeb s přidanou hodnotou na celkovém objemu výkonů se bude zvyšovat; jde o tržní segment s největšími tempy růstu. Doplňkovými výkony lze dosáhnout vyšších výnosů, protože na rozdíl od tradičních kmenových výkonů jsou utvářeny individuálněji, a proto jsou vystaveny daleko menší konkurenci. Lze očekávat, že kombinace rostoucího objemu a vysoké schopnosti docílit výnosu povede ke značnému podílu služeb s přidanou hodnotou na celkovém obratu a zisku v oboru. Nabídku výkonů lze dlouhodobě rozšiřovat postupnou integrací doplňkových služeb.

Rizika

Rozšiřování nabídky výkonů představuje stěžejní rozhodnutí produktové politiky. Vedle uvedených příležitostí ovšem obsahuje i rizika a překážky, které se musí v konkrétních rozhodovacích situacích vzít v úvahu a prověřit.

Právě u systémového výkonu může vést propočet služeb s přidanou hodnotou k potížím, jestliže zadavatel nepozná či pokládá za samozřejmý užitek z integrovaných služeb s přidanou hodnotou. Přídavný užitek se tu dá těžko měřit, protože hodnota systémového výkonu spočívá v individuálním sestavení činností a v jejich komplexnosti, takže ocenění jednotlivých složek výkonu je sotva možné. Ochabne-li zájem zadavatele o doplňkové služby, přídavný užitek už nemůže ospravedlnit cenový rozdíl oproti čisté klíčové aktivitě.

Kromě toho se může narazit na problém, že zákazník nechce externě zadávat určité výkony, které logistický podnik nabízí jako služby s přidanou hodnotou, protože je například považuje za prostředek k odlišení od konkurence.

Konkurenti mohou konkurenční výhodu vyrovnávat napodobením. Pro zákazníka se zmenšuje rozpoznatelnost diferenciace, dokáže-li napodobitel nabízet podobný soubor výkonů. Je proto zapotřebí stále zlepšovat vlastní nabídku produktů a výkony strukturovat tak, aby vyhovovaly zákazníkům.

V logistickém podniku se musí promyslet potenciální nevýhody a rizika převzetí doplňkových výkonů. Mnohé služby s přidanou hodnotou vyžadují nejprve investici. Může jít o školení pracovníků, ale i o pořízení speciálních vozidel či strojů, například čisticího zařízení pro vratné přepravní bedny nebo kontejnery.

Existuje značné riziko, že logistický podnik službami s přidanou hodnotou příliš zvětší šíři výkonů, a proto zanedbá vlastní klíčovou kompetenci. V konkrétní situaci je třeba najít správnou střední cestu. Modely optimalizace šíře výkonů zde mohou poskytnout první východiska k dosažení adekvátního rozsahu výkonů.

Příklad logistického podniku

Příkladem rozšiřování nabídky o služby s přidanou hodnotou je německá společnost Rhenus. V automobilovém průmyslu je řetězec tvorby hodnoty optimalizován těsnou spoluprací dodavatelů, kteří vyrábějí či skladují jednotlivé díly v dodavatelských logistických centrech v bezprostřední blízkosti automobilky. K omezení počtu dodavatelů dílů využívají výrobci především systémové dodavatele, kteří dodávají kompletní moduly synchronně s výrobou.

Úsek Logistics Automotive firmy Rhenus jako systémový dodavatel přebírá zřizování dodavatelských logistických center, řídí a koordinuje zásobovací řetězec od zúčastněných dodavatelů až k přísunu do závodu a vykonává i úkoly vnitropodnikové logistiky výrobce, například přepravu, meziskladování a řízení zásob.

Vedle těchto úkolů zabezpečuje tento úsek různé služby s přidanou hodnotou. Službou důležitou pro dodavatelský řetězec jsou montážní činnosti. Potřebné součástky poskytují dodavatelé dílů a v dodavatelském logistickém centru z nich montují moduly pracovníci Rhenusu.

Také řízení prázdných obalů lze považovat za doplňkovou službu. V daném případě jde o vracení prázdných přepravních prostředků z automobilky k dodavatelům. Jako další služby s přidanou hodnotou zabezpečuje Rhenus konečnou kontrolu nového vozu před expedicí a zásobování obchodníků potřebnými náhradními díly.

Trend

Je jisté, že služby s přidanou hodnotou poskytují logistickým podnikům zajímavé perspektivy, dokáží-li z nich odvodit strategickou konkurenční výhodu a současně realisticky odhadnou a omezí případná rizika.

Řetězce tvorby hodnoty poskytují jak ve složitých logistických sítích, tak v rámci jednoduchých přepravních nebo skladovacích zakázek řadu možností pro účelné přenášení jednotlivých výkonů na podniky logistických služeb. Nepřekvapuje proto, že služby s přidanou hodnotou dnes patří mezi nejvýznamnější trendy logistiky a uvádějí se na úrovni pojmů outsourcing, centralizace skladování či decentralizace zásilek při elektronickém obchodování.

Z cílevědomého zavádění služeb s přidanou hodnotou mohou mít prospěch všechny zúčastněné podniky. Využívání optimalizačních možností je krok směrem k efektivnímu utváření dodavatelského řetězce.

(kbt)

Podle zahraničních pramenů

Motivace pro outsourcing logistiky
Související