Každý, kdo dováží zahraniční zboží do České republiky a deklaruje ho zejména do celních režimů Volný oběh a Dočasné použití s částečným osvobozením od cla, jistě ví, jak důležité je správné zatřídění zboží do podpoložky celního sazebníku. V případě uvedených celních režimů vzniká propuštěním dovezeného zboží celní dluh, tedy částka dovozního cla, spotřební daně a daně z přidané hodnoty, podle § 238 odst. 1 písm. a) a b) celního zákona č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dlužníkem je deklarant zboží, česká fyzická nebo právnická osoba, která činí celní prohlášení vlastním jménem nebo prostřednictvím zástupce v celním řízení.

Zatřídění dováženého zboží do podpoložek celního sazebníku se řídí kombinovanou nomenklaturou uvedenou v celním sazebníku (viz § 58 celního zákona) a je jednou z důležitých informací pro celní úřad o dováženém zboží použitou v rámci celního řízení. V rámci této klasifikace obsahuje každá položka celního sazebníku kódy čtyřmístných čísel, šestimístných položek nebo osmimístných podpoložek, do kterých je zboží zatříďováno.

Klasifikace zboží je doplněna dvojmístným národním rozšířením kombinované nomenklatury, tzv. doplňkovými kódy. Ty jsou uvedeny v příloze č. 17 prováděcí vyhlášky Ministerstva financí k celnímu zákonu.

Podle celního zákona je sazební zařazení zboží "dostatečně" určeno podpoložkou kombinované nomenklatury (tedy osmimístným kódem) nebo podpoložkou jiné nomenklatury, která k ní přidává další třídění stanovené zvláštními předpisy. Pro správné zatřídění zboží uvedené v příloze č. 17 vyhlášky MF, jde například o alkoholické nápoje, ropné produkty, výrobky z papíru, zdravotnické výrobky, je ale rozhodující osmimístný kód podpoložky celního sazebníku včetně příslušného doplňkového kódu kombinované nomeklatury.

Generální ředitelství cel vydává na základě písemné žádosti deklaranta rozhodnutí o sazebním zařazení zboží. Platnost tohoto rozhodnutí je pro účely zařazení zboží pro celní úřady závazná po dobu šesti let ode dne jejího vydání. Použijeme-li ale uvedené rozhodnutí vydané o sazebním zařazení zboží také pro komodity uvedené ve vyhlášce MF, zjistíme podle mých zkušeností, že v praxi nefunguje. Příslušná závazná informace totiž potvrdí zatřídění daného zboží pouze na osm míst podpoložky kombinované nomenklatury bez uvedení příslušného doplňkového kódu. Podle vyhlášky je ale zmíněné dovezené zboží dostatečně identifikováno až osmimístnou podpoložkou celního sazebníku s příslušným doplňkovým kódem. Znění vyhlášky u některých případů však podrobně nespecifikuje, co lze za takové zboží považovat a co nikoliv. U doplňkových kódů je totiž možné tuto specifikaci pouze chápat jako dvojmístné rozšíření kombinované nomenklatury, které se řídí "národní legislativou" náležející příslušné komoditě uvedené ve vyhlášce MF.

Podáním celního prohlášení JCD v rámci celního řízení, jehož nedílnou součástí také je zatřídění zboží do podpoložky celního sazebníku, potvrzuje deklarant správnost údajů v něm obsažených. Aby deklarant mohl správně zatřídit dovezené zboží uvedené ve vyhlášce MF do příslušné podpoložky a nevystavoval se tak možnému riziku celního deliktu a uvalení sankce, je nutné prokázat celnímu úřadu povahu deklarovaného zboží v souladu s příslušnou národní legislativou.

Otázkou ale zůstává, co lze považovat za příslušnou národní legislativu, na jejímž základě je správnost doplňkového kódu celnímu úřadu prokázána. Pokud ale dojde k zahájení řízení celním úřadem, pak by i celní orgány měly znát příslušnou národní legislativu, protože jinak těžko v průběhu celního řízení dojdou k jednoznačnému závěru, že se jedná právě o dovezenou komoditu s příslušným doplňkovým kódem. Celní řízení je vždy zakončeno rozhodnutím, jehož náležitostí je kód podpoložky celního sazebníku. Nepřítomnost tzv. převodních můstků mezi doplňkovými kódy a příslušnou národní legislativou, stejně jako vystavení závazné informace o zatřídění zboží pouze na prvních osm míst podpoložky celního sazebníku, může být příčinou sporů mezi celním úřadem a deklarantem o správném zatřídění dovezeného zboží.

Jedno je jisté: Veškerá zodpovědnost za správnost zatřídění dováženého zboží včetně doplňkového kódu leží plně na deklarantovi. Deklarant by v souladu se všeobecnými pravidly pro interpretaci Harmonizovaného systému a s příslušnou národní legislativou měl dokázat celnímu úřadu správnost použití doplňkového kódu. Celní úřad by si ale správnost tohoto zatřídění měl v průběhu celního řízení, než vystaví rozhodnutí, také ověřit.

Petr Symanek, Ernst & Young

Související