Česku jsou desítky, možná stovky manažerů, kteří se po revoluci, když se v Česku usazovaly a formovaly pobočky největších amerických bank a dalších korporací, dostali rychle k velkým řídícím funkcím. Od té doby byli zvyklí i dvacet let pouze šéfovat.
Jenže dnes jsou z nich jen částice takzvaného maticového systému, který korporátní svět vystavěl. "Začne to tím, že vám seberou marketing. Reklamy a kampaně se dělají jinde. Pak máte reportovat čísla, podle nichž jste sice hodnocený vy i celá česká pobočka, ale v reálu už se ani rozpočet nevytváříte tady v Česku," říká jeden z bývalých šéfů velké firmy.
Ne každý to ustojí. V Čechách proto v posledních letech přibývá nejvyšších manažerů, kteří to ve firmách "balí". Odcházejí alespoň na čas. Začínají koučovat, podnikat, investovat, nebo čekají, až přijde skutečně "top" práce.
Šéfovali dlouho, ale teď ve středních letech se cítí na to, že by mohli ještě něco sami vybudovat. "Tím, jak v Česku probíhala privatizace, je vše vlastněné ze zahraničí. Zajímavé pozice jsou venku. Ale ještě je prostor, aby to bylo jiné. Ta místa mohou vyrůst také z Česka. Předpokladem je, že z Česka vyroste také co nejvíc zajímavých firem. Proto chceme dávat lidem k dispozici to, co jsme se naučili," říká Lubor Žalman, bývalý šéf Raiffeisenbank. Ten se s bankou rozešel na konci roku 2012 a rozjel své poradenské sesupení EnCor a zainvestoval do společnosti Fincentrum.
Čím teď on a další manažeři, kteří ho následovali teprve nedávno, procházejí a jak se jim v jejich počínání daří, budeme sledovat následujících 11 týdnů na stránkách HN.cz.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
