Aktuální číslo časopisu Ekonom
Jan NěmecVe kterém byznysu jsme jako země úspěšní, má vysokou přidanou hodnotu a stát na jeho podporu doteď kašlal? Jasně, gaming! Těmito slovy představil na konci června ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš další z vládních nápadů na nové dotace. Tentokrát zacílil na vývojáře počítačových her. Že nedává smysl podporovat něco, co funguje i bez injekcí státního dotačního dopingu? Že Bartoše s tímto návrhem obratem poslali k šípku dva patrně nejúspěšnější herní vývojáři v Česku – Daniel Vávra a Marek Španěl?
Nevadí, Bartoš se nenechal zviklat, a tak se jeho nápad na dotování programátorů počítačových her stal součástí novely zákona o audiovizi, který minulý týden schválila v prvním čtení Poslanecká sněmovna.
Jen o týden později přišel Bartošův stranický kolega, náměstek pražského primátora pro dopravu Zdeněk Hřib s dalším nápadem. Nechal si udělat anketu, v níž se lidí ptal na zájem o nákladní elektrická kola. Výsledek? Lidé by si je prý rádi koupili, ovšem odrazuje je cena. A řešení? Dotace pokrývající část pořizovacích nákladů.
V případě dotací pro herní studia nebo příspěvků na cargo kola nejde o problém, který by nějak zásadněji ublížil veřejným financím. Zároveň ale návrhy obou pirátů dokonale ilustrují, jak hluboko je mezi českými politiky zakořeněná „dotační mentalita“. A to navzdory slibům, že právě tato vláda se závislostí českých firem, veřejných institucí a státu obecně na dotacích zatočí.
Hlavně čerpat
Systémem dotací se u nás dlouhodobě zabývá například Národní kontrolní úřad. Ten v pravidelných zprávách hodnotí celý systém a kontroluje nejrůznější dotační tituly, jejich využívání a konečné ekonomické efekty.
Stalo se už nepsaným pravidlem, že si politici každý rok při zveřejnění zprávy o dotacích v Česku od zástupců NKÚ vyslechnou velmi nelichotivé hodnocení. Ve stručnosti by se dalo shrnout asi takto: způsob rozdělování dotací z fondů EU i národních zdrojů je přebujelý, extrémně nepřehledný a nikdo příliš nekontroluje, za co a jak efektivně se rozdané peníze utrácejí.
Stát na podporu bydlení za sedm let vyplatil přes 14 miliard korun. Bytovou krizi ovšem tyto peníze nezmírnily.
Nejinak zněly výsledky zatím poslední zprávy úřadu za minulý rok. „Systém dotací je komplikovaný, zbytnělý a v důsledku toho jen obtížně řiditelný. Čím složitější je systém dotací, tím těžší je zabezpečit smysluplnost a také vzájemnou synergii poskytovaných podpor a snížit administrativní náročnost dotačního byznysu, kterou příjemci dotací často přenášejí na firmy,“ shrnul závěry analýzy šéf NKÚ Miloslav Kala. V kritice pak šel ještě dál, když hovořil o tom, že se Česko pomalu, ale jistě mění na dotační ekonomiku, která je na „dopingu“ peněz z bruselských fondů stále více závislá.
V čem komplikovanost spočívá? Jen za programové období 2014 až 2020 napočítali kontroloři celkem 188 dotačních titulů, v případě aktuálního období pak počet nepatrně klesl – na 176. Když se k nim připočtou národní dotační tituly, tedy ty bez spolufinancování z Evropské unie, vystoupá výsledné číslo na více než 750 programů.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
