Ač není příští rok rokem „velkých“ voleb, mohl by být na české politické scéně rokem zásadních změn. Lze to vyvozovat ze dvou indicií. Tou první je nespokojenost vládních voličů s výkonem Fialovy sestavy, druhou pak snaha stran, které zatím podle průzkumů zůstávají mimo sněmovnu, více promlouvat do velké politiky. Co se tedy může v roce 2024 přihodit?

Jako rozcvičku si dejme předpověď výsledků voleb. V průběhu roku nás čekají troje volby „druhého řádu“. V květnu půjdeme vybrat zástupce do Evropského parlamentu, v říjnu pak do krajských zastupitelstev a do třetiny Senátu. Ve všech těchto kláních lze očekávat posílení hnutí ANO. Důvod je prostý. ANO je nyní nejsilnější v historii. Jak to může vypadat v číslech? Pokud se podíváme na minulé výsledky, vidíme, že ANO evropské volby v roce 2019 i krajské v roce 2020 vyhrálo s celkovým ziskem 21 procent hlasů. Zdánlivě nízký zisk jde na vrub volební účasti, která bývá v těchto volbách výrazně nižší než ve sněmovních, přičemž právě voliči populistů jsou v účasti nedisciplinovaní. Podstatné ale je, že teď jsou celostátní preference hnutí ANO zhruba o pět procentních bodů výše než v letech 2019 a 2020. Tehdy se pohybovaly pod 30 procenty, nyní jsou kolem 35 procent. Takže pokud se nestane něco zlomového, připíše si ANO výraznější volební vítězství než posledně. V eurovolbách i v krajských volbách může získat i přes 25 procent hlasů. A patrně vylepší také svou pozici v Senátu, kde má teď kvůli pro něj nevýhodnému dvoukolovému volebnímu systému pouhých šest senátorů. Bezprostřední praktický vliv na celostátní politiku nic z toho mít nebude, ale vzroste nervozita v řadách současné koalice.

Tím se dostáváme k tomu, co se může odehrát v roce 2024 ve vládním táboře. Již koncem letošního roku je čím dál zřejmější, že voliči pětikoalice jsou nespokojení s výkonem kabinetu Petra Fialy. Vyčítají mu zejména nesrozumitelnou komunikaci a nekonzistenci. Symbolem obojího se stala snaha o rozpočtovou konsolidaci na straně jedné a odmítání zdanit tiché víno na straně druhé. Důsledkem deziluze byl jednak nárůst preferencí hnutí ANO, ale především výrazný pokles ochoty vládních voličů, pro něž hnutí ANO nepředstavuje myslitelnou alternativu, přijít k dalším volbám. Začal se tak otevírat prostor pro vznik nové politické strany.

Kalouskův ohlášený zájem kandidovat do Evropského parlamentu na kandidátce Spolu je hodnocen spíše jako snaha koalici rozklížit.

Není vyloučeno že k založení nové formace skutečně dojde. Indicií jsou jednak debaty, které se vedou v kruzích českých přívrženců zavedení eura. Ale také politický návrat Miroslava Kalouska, silné politické osobnosti, jež má sice množství odpůrců, ale zároveň nemalou část nadšených obdivovatelů. Z jeho vystupování, které je velmi kritické vůči krokům vládní koalice, je cítit, že svou budoucnost nespojuje s žádnou z existujících pravostředových formací. I jeho ohlášený zájem kandidovat do Evropského parlamentu za TOP 09 na kandidátce koalice Spolu je insidery hodnocen spíše jako snaha koalici rozklížit, protože ani ODS, ani KDU‑ČSL ho na společné kandidátce nechtějí, než jako vážný zájem zaparkovat v evropských strukturách. Z rozkolu by mohl Kalousek, který už v minulosti při zakládání TOP 09 ukázal, že dokáže kreativně aplikovat heslo „rozděl a panuj“, politicky profitovat.

Samozřejmě by – podobně jako při zakládání TOP 09 – potřeboval k sobě silnou a respektovanou osobnost, podobnou jako byl letos zesnulý Karel Schwarzenberg. Takže uvidíme. Pravděpodobnost, že dojde ke vzniku nové formace, která by změnila poměry v demokratické části spektra, je pouze zhruba padesátiprocentní. To je však oproti době před rokem pořád padesátiprocentní nárůst.

Podobné je to s poměry v části politického spektra, která je nyní mimo Poslaneckou sněmovnu. Jednotlivé dvou‑ až čtyřprocentní strany začínají chápat, že se samy k podílu na moci vyškrábou jen těžko. Náznaky konsolidace jsme viděli už na podzim, kdy se na společné tiskové konferencí objevili šéfové SOCDEM Michal Šmarda a Přísahy Robert Šlachta. Nižší volební práh pro koalice (dvoučlenná potřebuje pro vstup do sněmovny sedm procent) je může motivovat k dalšímu sbližování a společnému postupu. Spolupráce Okamurovy SPD s Trikolorou je pak už prakticky hotovou věcí.

Rok 2024 bude sice jen předskokanem klíčového roku 2025, který určí směřování Česka na další období. Ale podstatné trendy uvidíme už v jeho průběhu. 

Související