Vzdělávání pro všechny. Rekvalifikace už nebude jen pro klienty úřadů práce

Dvě i tři kariéry za jeden život. Pro blízkou budoucnost to experti na pracovní trh předpovídají jako běžnou praxi. Lidem se postupem let mění životní podmínky a sami získávají v životě jiné preference. Ale hlavně se nově utváří trh práce, potřebuje flexibilní pracovní sílu.

Když chce dnes někdo opustit svůj pracovní obor, vysněnou nebo i nucenou kariérní změnu si pravděpodobně nebude moci dovolit. Pokud nemá čas a peníze, aby se mohl vrátit do školy. V Česku nefunguje pružný systém dalšího vzdělávání, tedy získávání nových znalostí a dovedností při práci. Stát sice umožňuje lidem se rekvalifikovat, ale vede k tomu jen lidi registrované na úřadech práce. Vedle těch, kteří práci nemají a hledají ji, jsou tu i zájemci, kteří chtějí změnu. Do kurzů je však těžké se dostat. Systém je nastaven tak, že lidé musí v několika parametrech prokazovat, že na rekvalifikaci a konkrétní vzdělávání mají nárok. Proto ročně projde kurzy málo absolventů, loni jich bylo přes 11 tisíc.

Problém zvětšuje i zkostnatělý systém regulace kvalifikací. V Česku je 330 regulovaných profesí, kde nelze pracovat, aniž by člověk musel absolvovat státem akreditované vzdělávání. Mít certifikát, osvědčení, maturitu či vysokoškolský diplom. Mezi regulované profese patří třeba zámečník. Kdokoliv ho chce dělat, musí mít středoškolské vzdělání zakončené výučním listem, a to v některém z pouze osmi studijních oborů.

Regulace má zajistit, aby odbornou práci dělali odbor­níci, dělali ji správně a bezpečně. Požadavky, pro jejichž splnění je nutné třeba tříleté studium, jsou pro spoustu pracujících nesplnitelné nebo je odrazují. „Kdyby bylo možné absolvovat kratší vzdělávání, stačily by kurzy trvající týdny nebo měsíce, byly by přestupy reálnější,“ říká Tomáš Ervín Dombrovský, datový analytik společnosti LMC, která provozuje pracovní portály Jobs.cz a Práce.cz.

Nad rigidním systémem regulací drží ochrannou ruku řada institucí od ministerstev až po oborové komory a cechy. Proto ho nelze tak snadno měnit. Jednu z mála změn zažilo školství v době, kdy vznikly dětské skupiny. „Ukázalo se, že to měnit jde a že to dobře funguje,“ ukazuje Dombrovský příklad oboru, v němž dříve směli pracovat jen vysokoškolsky vzdělaní. Do dětských skupin ale bylo potřeba pedagogických asistentů. Podmínka mít vysokou školou padla. Stačilo, že se začalo uznávat pedagogické minimum. Což je vzdělání, které lze získat za pár měsíců,“ dodává Dombrovský. Stejný model doporučuje i pro pozice v sociálních službách.

Kratší než víceleté bloky vzdělávání poskytuje stát v rekvalifikacích tří typů – zabezpečované, zvolené a zaměstnanecké. První podléhá zákonu o veřejných zakázkách, je tedy nutné vyhlásit soutěž na poskytovatele. „To činí systém nepružným a znemožňuje rychle a flexibilně reagovat na změny kvalifikačních potřeb na trhu práce,“ říká Kateřina Štěpánková, náměstkyně ministra práce a sociálních věcí. Typ zvolená je výrazně flexibilnější. Lidé si mohou vybrat sami z veřejně poskytovaných kurzů. I zde ale úřad posuzuje, zda je kurz pro kariéru člověka přínosný, a podle toho rozhodne, v jaké míře ho proplatí. Zaměstnanecká rekvalifikace se řeší spolu s firmami, jimž stát na pořádání kurzu přispívá nebo je pomáhá organizovat přes externí firmy.

Experti se shodují, že tento systém nefunguje jako nástroj flexibility pracovního trhu a vytváření moderní ekonomiky. Proto se dočká kompletní proměny. Má být především jednodušší a přístupný úplně všem. Stát rozpracovává koncept individuálních vzdělávacích účtů, se kterým přišla loni Evropská komise. Spočívá v tom, že každý člověk získá od státu rozpočet na vzdělávání a v určité lhůtě ho může vyčerpat. Chystají se to zavést i na Slovensku, zvažovaná částka na rok tam je 200 eur. „V Česku je program sice na začátku, ale peníze z evropských fondů se na něj budou vyplácet už letos. Je tedy málo času na přípravu,“ uvedl Tomáš Langer, andragog a odborník na vzdělávání dospělých, který je jedním z těch, kteří na nových principech spolupracují. Jsou propojeni uvědoměním, že odstraněním bariér pro vstup do vzdělávání stát prospěje především sám sobě a své ekonomice.

Dalšího vzdělávání se tedy konečně dostane i lidem, kteří práci mají a chtějí rozšiřovat své schopnosti a erudici. Největší důraz je v nově vytvářeném systému položen na posilování digitálních dovedností a všeho, co souvisí s rozvojem průmyslu 4.0. Postupně dojde i na rozšiřování systému. Vedle nabídky kurzů budou jeho součástí diagnostika dovedností a kariérní poradenství.

Vznikající platforma umožní zapojit se mnohem většímu počtu vzdělávacích subjektů. „Nabídka kurzů a vzdělávacích společností je už teď obrovská, firmy jsou schopné reagovat na poptávku,“ domnívá se Langer. „Je ale klíčové, aby stát zajistil selekci a kontrolu, aby se do systému dostala kvalitní nabídka.“

Na totéž upozorňuje i ekonom Filip Pertold, který působí v ekonomickém výzkumném centru CERGE ‑EI. Spolu s Langerem vidí i další úskalí vzdělávání pro novou kariéru: jak k němu motivovat lidi, kteří naopak po novinkách netouží, ale ekonomika je potřebuje mít jinde. „Člověk nikdy nebude studovat, pokud nebude tlačen vnějšími okolnostmi, třeba podmínkou státu. Tak to mají nastavené ve Skandinávii,“ tvrdí Pertold.

Každý občan bude mít nárok na studium v určité hodnotě. Na Slovensku jsou v přípravách nového systému dál, hovoří už o konkrétní částce 200 eur na rok.

Pojem flexisecurity je v severoevropských ekonomikách již zavedený. „Jde o to, aby byl pracovní trh co nejvíc flexibilní. Lidé mohou jednoduše měnit práci a jednoduše z ní mohou být vyhozeni, to je první část toho slova. Ta druhá znamená, že jsou snadno dostupné dávky v nezaměstnanosti. Díky tomu například v Dánsku ani nemají nastavenou minimální mzdu, ta je v podstatě určena výší dávky v nezaměstnanosti. Vede to k tomu, že se lidé nebojí měnit práci, a když ji dlouho nemohou najít, musí se přeškolovat,“ popisuje ekonom.

V Česku není rekvalifikace podmínkou pro vyplacení dávek v nezaměstnanosti. „Na druhou stranu stát nezaměstnané obviňuje ze zneužívání dávek,“ upozorňuje Pertold. Je pro to, nedržet se zajetých stereotypů, například radí přestat bránit krachům firem, neboť po nich se uvolní síla pro ty fun­gující. „Ekonomika se tím pořád obnovuje. U nás se této logice bráníme,“ míní odborník.