Aktuální číslo časopisu Ekonom
Hana VackováVětšina školství je už téměř rok bez prezenční výuky. Odborníci na vzdělávání nyní diskutují, jaký to bude mít vliv na zaměstnatelnost nynějších studentů a učňů. "Zajímavé ovšem bude, až se s odstupem času zjistí, že to žádný vliv nemělo," říká Bohumil Kartous, expert na vzdělávání, který se věnuje rozvoji školství, inovacím ve vzdělávání a také problematice dezinformací. Kartous se domnívá, že fyzický distanc od vzdělávání rozvoj většiny studentu nezbrzdí, obává se však o poměrně velkou skupinu těch, kteří nemají doma dostatečně vhodné podmínky a motivaci ke studiu obecně. "Podle hrubých odhadů se jedná až o čtvrtinu žáků a studentů, kteří jsou kvůli pandemii odříznuti od školy ve stavu deprivace. Škola pro ně byla svým způsobem únik z drtivé reality," říká Bohumil Kartous, který v průběhu pandemie přešel ze vzdělávacího informačního centra EDUin do vedení Pražského inovačního institutu a zaměřuje se nyní na propojování vzdělávání s veřejnou sférou a firemním sektorem.
Co nám o českém vzdělávacím systému prozradila pandemie?
Zviditelnily se všechny problémy, které v něm byly už dlouho. Jedná se o všechny různé druhy nerovností, na úrovni žáků a studentů či jejich rodin, na úrovni učitelů, ředitelů a škol, na úrovni zřizovatelů. Krize okamžitě ukázala rozdílnou, často velmi nízkou dovednost učitelů v používání digitálních nástrojů. Moc se o tom nemluví, ale ještě dnes jsou školy a učitelé, kteří s tím bojují. I když možná mají pocit, že už dosáhli svého maxima. Nechtějí překonávat své hranice a využívat dalších možností, které digitální vzdělávání nabízí.
Z dlouhodobého hlediska vidím další zásadní problém, o kterém se mluví ještě méně: je tu podle hrubých odhadů 15 až 25 procent žáků a studentů, kteří žijí v prostředí sociálního, materiálního a ekonomického nedostatku a škola jim do pandemie poskytovala jakýsi únik z této reality. Teď jsou od něj ale odříznuti. Některým to nepochybně prohlubuje jejich deprivaci. Často jsou to děti z rodin, které jim nedokážou zajistit technické zázemí, ale ani motivaci, aby zvládly distanční výuku, jak v tuto chvíli, tak i dlouhodobě. Obecně distanční režim vyžaduje velkou míru důslednosti a někteří rodiče ji nemají, nouzový stav trvá už moc dlouho. Stát problém této obrovské skupiny dětí a mladých lidí − a jejich rodin − neřeší a to mi připadá naprosto skandální.
Kdyby se testovalo v průmyslu, mohly být školy otevřené. Zavřít školy ale bylo jednodušší. Vláda o tom nemusela s nikým jednat.
Přístup státu tedy, zdá se, hodnotíte kriticky…
Ano, stát totálně selhal. Zavřel školy, protože mu přišlo jednoduché převést děti do distanční výuky. Jasně se ukazuje, jaký má stát vztah ke vzdělávání. U nás se zavíraly školy jako první, zatímco jiné země je zavíraly až jako poslední. Bylo to pro vládu jednoduché řešení, protože o něm nemusela s nikým vyjednávat. Kdyby šlo o průmysl, musela by jednat s podniky. Tohle rozhodnutí nikoho nebolelo, ředitelé jako státní zaměstnanci mohli leda tak poslouchat a sklapnout podpatky. Přitom se už pár měsíců hovoří o tom, že kdyby se testovalo v průmyslových podnicích a platila by tam striktní opatření, bylo by možné školy pro významnou část dětí a mladých lidí otevřít, protože by záchyt v průmyslových zónách kompenzoval míru infekčnosti. Místo maximálního testování jsme opět dospěli k nějakému paušálnímu řešení, které nepomůže vůbec nikomu.
Jaké by bylo vaše řešení?
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
