Od rozpoznání blížící se krize po insolvenci: jakou mají odpovědnost jednatelé a představenstva firem?

Pandemie koronaviru vyústila v uzavření pro­vozoven, rušení kulturních a sportovních akcí, veletrhů, koncertů a tím ve snížení obratu, zpoždění dodávek zboží a služeb. To řadu společností uvrhlo do finančních potíží. Důsledky těchto těžkostí dopadají také na osoby stojící v čele zasažených společností, tedy jejich statutární orgány, například členy představenstev akciových společností a jednatele společností s ručením omezeným. Právě ty totiž nesou odpovědnost za fungování společnosti a její finanční stav.

Členové statutárních orgánů jsou povinni jednat při výkonu své funkce s péčí řádného hospodáře, tedy s nezbytnou loajalitou, s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Tedy tak, aby mohly při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jednají informovaně a v obhajitelném zájmu společnosti.

Statutárním orgánům proto naléhavě doporučujeme sledovat nejen právní úpravu, která se během pandemie téměř denně mění, ale i hospodářskou situaci společnosti, aby byly schopny co nejrychleji rozpoznat krizový stav a reagovat na něj. Kromě toho je nutné zajistit také plnění běžných povinností statutárních orgánů, jako je například vyhotovení účetní závěrky.

Odpovědnost vůči podniku

Při porušení péče řádného hospodáře vzniká statutárním orgánům vůči společnosti povinnost k náhradě škod, pokud tuto škodu způsobili v příčinné souvislosti s porušením. Zatímco vznik škody a příčinnou souvislost prokazuje společnost, důkazní břemeno za prokázání dodržení péče řádného hospodáře nese zásadně statutární orgán.

Aby se této odpovědnosti zprostil, nestačí mu prokázat, že porušení povinnosti nebylo způsobeno úmyslně ani z nedbalosti. Musí podle převládajícího výkladu prokázat, že mu ve splnění povinností zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Jinými slovy, zproštění nastane pouze v případě vyšší moci, která podle našeho názoru může zahrnovat i současný stav nouze způsobený pandemií.

Ke zproštění odpovědnosti ovšem nedojde, pokud byl statutární orgán s plněním svých povinností již v prodlení v okamžiku, kdy nastala překážka, v tomto případě pandemie, nebo pokud byl překonáním mimořádné události pověřen. Jak při posouzení náležité péče, tak při zproštění odpovědnosti je nutno posoudit, zda statutární orgán při svém rozhodování jednal rozumně se zohledněním informací, které mohl mít v okamžiku učinění rozhodnutí k dispozici, a v zájmu společnosti.

Odpovědnost vůči třetím osobám

Společník se může teoreticky domáhat náhrady škody způsobené podniku přímo vůči členovi statutárního orgánu, pokud jednání statutárního orgánu snížilo hodnotu účasti společníka ve společnosti. Kromě toho zákon stanoví ručení celého statutárního orgánu za závazky společnosti, a to vůči společníkům i věřitelům pro případ, že člen orgánu nenahradil podniku škodu způsobenou porušením svých povinností při výkonu funkce. Rozsah ručení je omezen výší škody, kterou by jinak musel nahradit člen statutárního orgánu.

Věřitel nebo společník by v takovém případě musel prokázat, že se nemohl domoci náhrady škody na společnosti například z důvodu její platební neschopnosti a že společnost má vůči statutárnímu orgánu splatný nárok na náhradu škody.

Pokyny jako omluva z odpovědnosti

Obecně platí, že člen statutárního orgánu je vázán pokyny valné hromady pouze strategického a zásadního významu, pokyny se ale nesmí týkat běžných záležitostí obchodního vedení, o kterých člen statutárního orgánu musí být schopen rozhodovat samostatně. Zákon upravuje nicméně také možnost, že statutární orgán požádá valnou hromadu o pokyn týkající se obchodního vedení. To ho sice nezbavuje povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, bude-li se však řídit pokynem valné hromady uděleným v souladu se zákonem, lze předpokládat, že nebude odpovědný za následek. Podmínkou ale je, že před udělením pokynu dostatečně informoval valnou hromadu o předmětu rozhodnutí.

V současné situaci proto doporučujeme, aby rozhodnutí týkající se obchodního vedení, která by mohla mít významný dopad na budoucí vývoj společnosti, byla projednávána se společníky nebo na valné hromadě. Je však třeba pamatovat na to, že statutární orgán musí společníkům, případně valné hromadě nabídnout řešení a poskytnout dostatečné informace k tomu, aby si dokázali z těchto řešení vybrat.

Hrozící platební neschopnost

Současná situace, kdy řada provozoven musí být už několik týdnů z nařízení vlády uzavřená, zvyšuje tlak na platební schopnost společností. Pokud nejde zlepšit schopnost podniku dostát svým závazkům odkladem plateb nebo platebními úlevami, je v případě platební neschopnosti nebo předlužení zpravidla nutné zahájit insolvenční řízení.

Rozhodnutí, která by mohla mít významný dopad na budoucí vývoj společnosti, by statutářům měla schválit valná hromada nebo společníci.

Předlužená je společnost, která má více věřitelů a souhrn jejích závazků převyšuje hodnotu jejího majetku, přičemž se přihlíží mimo jiné k dalšímu provozu závodu. Platební neschopnost naopak nastává tehdy, když dlužník má více věřitelů a peněžité závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které nedokáže plnit. Jistým zvýhodněním dlužníka je zákonná úprava domněnky platební schopnosti. Platební neschopnost podle ní nastane teprve tehdy, kdy dlužník není schopen kdykoli uhradit alespoň 90 procent splatných závazků. Jinak ale za standardní situace platí, že úpadce a jeho statutární orgán jsou povinni podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu po zjištění úpadku. Když nepodají insolvenční návrh včas, odpovídají věřiteli za škodu, která mu vznikne pozdním podáním návrhu.

Důsledky mimořádných opatření v souvislosti s epidemií koronaviru reflektuje návrh zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru, který má na aktuální schůzi projednat Senát. Dle tohoto návrhu se ustanovení o povinnosti podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu nepoužije od nabytí účinnosti tohoto zákona až do uplynutí šesti měsíců od ukončení mimořádného opatření, nejpozději však do 31. prosince letošního roku. Výjimkou jsou případy, kdy úpadek nastal již před přijetím mimořádného opatření při epidemii, nebo pokud úpadek nebyl převážně způsoben v důsledku okolnosti související s mimořádným opatřením při epidemii, která by dlužníku znemožňovala nebo podstatně ztěžovala plnit své peněžité závazky. Dále má platit blokace věřitelských insolvenčních návrhů. Nemělo by se tedy přihlížet k insolvenčnímu návrhu, který v by době od účinnosti projednávaného zákona do 31. srpna podal věřitel.

Další druhy odpovědnosti statutárního orgánu

Insolvenční soud může při úpadku společnosti rozhodnout, že člen statutárního orgánu ručí za splnění povinností společnosti, jestliže člen nebo bývalý člen statutárního orgánu věděl nebo měl a mohl vědět, že společnost je v hrozícím úpadku, a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinil za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokládatelné. Tím může být podání insolvenčního návrhu nebo přijetí nápravných opatření, jako je podání návrhu na takzvané moratorium, tedy ochranu před věřiteli. Soud v rozhodnutí vymezí, jakých dluhů a případně v jakém rozsahu se toto ručení týká.

V případě insolvenčního řízení zahájeného na návrh věřitele může být člen statutárního orgánu insolvenčním správcem také vyzván, aby vydal svou odměnu, kterou obdržel od společnosti v posledních dvou letech před právní mocí rozhodnutí o úpadku. To platí v případech, že člen statutárního orgánu věděl nebo měl a mohl vědět, že společnosti hrozí úpadek a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinil za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokladatelné.