Aktuální číslo časopisu Ekonom
Michal Kroupa má za sebou několik náročných expedic do hor. Naučil se v nich bojovat s nepříznivými podmínkami a hlavně sám se sebou. Zjistil, že i když to vypadá, že už nedokáže udělat krok, vždycky jich udělal ještě stovky a dostal se bezpečně do základního tábora. A také v mnoha tisících metrech nad mořem přišel na to, že všechno se prostě ovlivnit nedá. "Vždycky ale musíte vymyslet, jak se posunout kupředu, nemůžete zůstat stát na místě," říká s tím, že to platí jak v horách, tak v jeho práci.
Co táhne Consumer, Customer and Engagement Managera, zjednodušeně řečeno manažera pro zákazníka a spotřebitele, do hor?
Hory mě vždycky lákaly. Svůj první výstup jsem uskutečnil ve dvaadvaceti letech, kdy jsem se vydal na Mont Blanc. Z hlediska náročnosti nejde o nic technicky extrémního, už tam jsou však ledovce, a tak musíte něco umět. Tím spíš, když vyrážíte bez horského průvodce. Intenzivně se pak horolezectví věnuji od pětadvaceti. Začal jsem pravidelně jezdit do Alp, kam se dostanu tak desetkrát za rok, protože to je víkendová záležitost, maximálně pár dní navíc. Každoročně vyrážím na jednu větší expedici mimo Evropu. Na horské túry ale jezdím od dětství, s mámou jsme jezdili pravidelně. Lásku k horám mám asi v genech. Můj táta, Leopold Pláníček, patřil mezi nejlepší horolezce své generace. Nikdy sice nestanul na osmitisícovce, ale udělal celou řadu prvovýstupů, postavil celou řadu náročných tras, byl součástí expedic do Himálaje.
Vy zatím do oblasti osmitisícovek namířeno nemáte, přesto za sebou máte úctyhodné výkony. Chcete zdolat sedm nejvyšších vrcholů na sedmi kontinentech. Na které jste už vylezl?
Zatím jsem zdolal tři, řekněme ty jednodušší. Bránou do projektu Seven Summits pro mě byla nejvyšší hora Jižní Ameriky a zároveň můj nejvyšší výstup. Už je to skoro sedmitisícovka (Aconcagua v Argentině měří 6959 metrů − pozn. redakce). Nachází se v poušti, takže tam až tak nehrozí srážky, ale spíš silný vítr. Může dosahovat rychlosti 200 kilometrů v hodině. Foukat navíc začne dost nečekaně. My jsme ale měli štěstí. V den výstupu bylo nádherné počasí, vlastně to byl předtím i potom jediný hezký den. Na vrcholu jsem se tak mohl dvě tři hodiny opalovat, bylo mi skvěle.
Ve společnosti Ikea pracuje čtyři roky. Od dubna 2018 je ve funkci manažera pro zákazníka, spotřebitele a engagement. Odpovědný je také za oblast datové transformace. Na starosti má Česko, Slovensko a Maďarsko. V marketingovém oboru se pohybuje více než třináct let, z toho zhruba polovinu času působil na manažerských pozicích. V minulosti pracoval sedm let na různých pozicích v Ogilvy. Na Karlově univerzitě vystudoval marketing a mezinárodní vztahy, na prestižní britské University of St Andrews pak získal titul MSc v oboru ekonomie a mezinárodní strategie. Ve volném čase se věnuje cestování, má rád vysokohorskou turistiku a horolezectví.
Zdolal jste i nejvyšší horu Severní Ameriky Denali, dříve Mount McKinley, na Aljašce. Tam vám počasí také přálo?
Tam jsem se vydal hned další rok a byl to naprostý opak. Tehdy jsme šli čtyři a byli jsme rádi, že vůbec víme, kde ten vrchol vlastně je. Naštěstí nefoukal moc vítr, ale bylo "mlíko", mlha, že nevíte, jestli jdete nahoru, nebo dolů, celou cestu jsme šli v mracích. Na vrcholu jsme se nijak nezdržovali, stejně nebylo nic vidět. O to víc si ale pak vážíte toho, když je krásně a vidíte tu nádheru kolem sebe.
Na třetí vrchol jste vzal partnerku…
Třetí vrchol jsem dal na Vánoce minulý rok. Nejvyšší horu Afriky, Kilimandžáro. Nejde ale o horolezectví, je to spíše trek. Navíc díky podmínkám národního parku máte s sebou velmi pohodlné zajištění v podobě místního kuchaře, nosičů a průvodce, bez kterých vás na výstup nepustí. Je to taková organizovaná podpora ekonomiky Tanzanie a pro mě velký nezvyk mít večeři i snídaní o třech či více chodech. Vše se ale odehrává v nádherné přírodě. Projdete si všechny podnebné pásy, protože vyrážíte z cca tisíce metrů nad mořem až do šesti tisíc. Takže jde s trochou nadsázky o takovou krásnou a pohodlnou šestidenní procházku.
Výstup na čtvrtou horu ze seznamu, kavkazský Elbrus, se vám nepovedl. Překazilo ho špatné počasí?
Přesně tak.
Jak jste se s tím vyrovnal? Několik měsíců příprav a nevyšlo to…
Já obecně nesu neúspěch špatně, navíc když jde do značné míry za vámi. Můžete se sice uklidňovat tím, že podmínky nebyly dobré, ale stejně. Je to o schopnosti podívat se do zrcadla a říct si: dobře, toto nevyšlo, jdu dál. Řada lidí říká, že jim o ten vrchol nejde. Já se pod to nedokážu podepsat. Na druhou stranu si s sebou vždycky něco z těch hor odnesete, i když to třeba nevyjde úplně podle vašich představ.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
