Dalších šest let s Putinem: Povede znovuzvolený ruský prezident zemi do větší izolace, nebo dá přednost smíru s oligarchy?

Bude to slunečná neděle 18. března 2018, kdy miliony Rusů půjdou k volebním urnám. O deset dní později ústřední volební komise oficiálně vyhlásí, že se ziskem nějakých 75 procent hlasů se ruským prezidentem opět stal Vladimir Putin. Nikdo soudný o tomto scénáři nepochybuje. Otázkou ale je, jaký bude jeho mandát, který skončí v dalekém roce 2024. Důvodů k optimismu mnoho není. S vysokou mírou pravděpodobnosti bude pokračovat kurz k izolaci a konfrontaci se Západem. A nejvíce to pocítí sami ruští občané.

Vladimir Putin se tradičně dlouho vyhýbal otázkám ohledně toho, zda vůbec bude kandidovat. Některá kremelská média v prosinci začala spekulovat, zda znovu své místo neuvolní současnému premiérovi Dmitriji Medveděvovi, jiná hovořila o kandidatuře mladého tulského gubernátora Alexeje Ďumina. Jenže to byly jen hrátky kremelských technologů, kteří se snažili udržovat určité napětí před tím, než se oficiálně oznámí pokračování Vladimira Putina ve funkci prezidenta. Počátkem prosince Putin na setkání s dělníky automobilky GAZ svou kandidaturu konečně oznámil.

Hlavní soupeř ze hry

V Kremlu po jistou dobu zvažovali, že umožní v prezidentských volbách kandidovat hlavnímu ruskému opozičníkovi Alexeji Navalnému, aby zvýšili volební účast a dali možnost opozici vypustit páru. Koncem podzimu ale bylo jasné, že tato varianta padla. Úřady začaly zakazovat Navalného setkání s voliči a šéf jeho volebního štábu Leonid Volkov skončil ve vězení, ze kterého se dostane ven až po Novém roce.

Roli oficiální kandidátky opozice tak bude hrát světská lvice Xenija Sobčaková, dcera někdejšího Putinova mentora a petrohradského starosty Anatolije Sobčaka. Díky tomu, že ji současný ruský prezident kdysi houpal na kolenou, nehrozí jí nejspíš trestní stíhání, ani když veřejně prohlašuje, že z hlediska mezinárodního práva Krym patří Ukrajině. Ovšem její status celebritky a "stávkokaze Navalného" také zajišťuje, že získá maximálně pět procent hlasů.

Přidejme k seznamu kandidátů klauna ruské politiky Vladimira Žirinovského a demokratického veterána Grigorije Javlinského, kandidujícího prakticky ve všech volbách, a o úspěchu Vladimira Putina není pochyb. Tím spíše, že jeho podpora se v posledních třech letech pohybuje mezi 65 a 85 procenty.

Temná prognóza střízlivého muže

Jinou otázkou ale je, jakým způsobem se Rusko pod vedením Vladimira Putina bude nejbližších šest let vyvíjet. Známý lidskoprávní aktivista Pavel Čikov sepsal počátkem října 2017 temnou prognózu. Podle něj se bude země stále více uzavírat. Počítá například se zákazem všech zahraničních médií typu Hlasu Ameriky nebo Deutsche Welle. Moskva podle něj také vystoupí z Rady Evropy, a nebude tím pádem uznávat rozsudky štrasburského soudu. Předpovídá rovněž přijetí nových represivních zákonů, uvěznění Alexeje Navalného a dalších klíčových osob opozice. Bude pokračovat i odřezávání ruského internetu od zbytku světa a jeho cenzura. Další gubernátoři skončí za mřížemi kvůli úplatkům a všechny finanční toky budou kontrolovat nejbližší lidé kolem Vladimira Putina. Všichni ostatní se budou muset spokojit s tím, co zbude.

Kdyby podobná prognóza zazněla z úst Garriho Kasparova nebo jiného představitele tvrdé opozice, nebylo by to překvapení. Čikov je ale znám coby střízlivý komentátor dění, ostatně je i členem prezidentské Rady pro lidská práva, tudíž není žádný radikál. Faktem je, že všechny tyto tendence jsou dnes již vidět. Regulací VPN sítí počínaje a koncentrací majetku v rukou polostátních korporací typu Rosněfť konče.

"Silovici" zesílili

Režim Vladimira Putina byl v posledních patnácti letech postaven na rovnováze mezi silovým blokem, ekonomickými liberály z vlády a centrální banky a představiteli velkého byznysu. "Silovici" odpovídali za eliminaci vnitřních hrozeb, liberálové zajišťovali ekonomickou stabilitu a díky jejich receptům Rusko téměř bezbolestně proplulo světovou ekonomickou krizí po roce 2008, byznys investoval do rozvoje ekonomiky a příležitostně sloužil jako pokladna Kremlu, když ten potřeboval zafinancovat akce typu olympijských her v Soči.

Jenže po anexi Krymu, vlně sankcí a propadu cen ropy je toto ekvilibrium pryč. O zásadních krocích rozhoduje silový blok, který žádá zvýšení výdajů na bezpečnost, ať už jde o výzbroj nebo zařízení pro sledování vlastního obyvatelstva. "Vidíme rostoucí roli tajných služeb nejen při potlačování opozice, ale všeho potenciálně nebezpečného, přijímají se zákony, které jim umožňují sledovat prakticky všechno," napsala jedna z nejlepších analytiček ruského domácího dění Tatjana Stanovaja.

"Silovici" v tom nacházejí podporu prezidenta Vladimira Putina, který se zjevně rozhodl využít oslabení role Spojených států k tomu, aby vrátil Rusku jeho velmocenský status. Slovní spojení "naši západní partneři" se v Rusku nyní používá výhradně v uvozovkách. Ruský prezident chce od Západu, aby uznal, že postsovětské republiky, snad s výjimkou Pobaltí, patří do ruské sféry vlivu a všude jinde má Moskva právo veta. Západní systém vnímá jako cynický a pokrytecký, založený na principu síly. Hodnoty jsou podle něj jen rétorikou, maskující klasickou realpolitiku vzoru 19. století.

Slovní spojení "naši západní partneři" se v Rusku nyní používá výhradně v uvozovkách.

Přitom při svém nástupu k moci na začátku tisíciletí se Vladimir Putin snažil, aby se Rusko stalo součástí klubu rozvinutých demokratických zemí a žádal jejich uznání, výsledkem kterého bylo členství Ruska v G8. "To byl hák, který zpomaloval sklouzávání do šťastného sovětského dětství. Krymská krize a následující roky sankcí ovšem tento hák nahlodaly. Teď z posledních sil drží na uzdě tlak konzervativně elitní lokomotivy, která se hýbe směrem k izolacionismu," varuje Tatjana Stanovaja.

V souladu s oligarchy

Existují ale i optimisté. Ti tvrdí, že omezenost finančních zdrojů, způsobená sankcemi a pádem cen ropy, omezí ruské zahraničněpolitické výboje. Putin má podle těchto lidí, kteří jsou většinou blízcí ekonomickým liberálům, především zájem na stabilitě Ruska a nechce riskovat zhroucení ekonomiky. V následujících šesti letech na postu prezidenta se především zaměří na hledání loajálního nástupce, který by mu dokázal poskytnout věrohodné garance nedotknutelnosti pro něj a jeho blízké.

"Současná společenská smlouva s elitami je taková, že je nechává vydělávat i na úkor státu a ony na oplátku nezpochybňují Putinovu roli rozhodčího v konečné instanci. Pokud by se represe začaly týkat i těchto lidí, mohl by se setkat s velkým odporem. Oni jsou už dnes nespokojeni s izolací, ve které se Rusko ocitlo. Chtějí posílat své děti na západní školy, jezdit na dovolenou do Francie a nakupovat v Miláně. Izolacionismus je hlavně rétorika, Putin nebude riskovat odcizení elit," myslí si novinářka a publicistka Jevgenija Sněžkinová. Kterým směrem se Rusko vydá, napoví i chování Kremlu v roce 2018.