Jsem na dávkách. Je to nemoc?

Principiálně je možné dívat se na věc ze dvou pohledů. Ano, může se zdát, že 12 miliard korun, které stát ročně dává na dávky v hmotné nouzi, je velké číslo. A 40 miliard pro samoživitelky či pěstouny ještě větší. Celkem jde ročně na sociální dávky, vyjma důchodů, téměř 80 miliard korun. A dlouhé roky je tématem číslo jedna zostřování systému. Teatrální chytání padouchů, kteří, ač bez práce, si dovolí pro dávku přijet autem. Jaká hrůza.

Z jiného pohledu se ono číslo 80 miliard nemusí zdát tak vysoké. Je to částka podobná té, za kterou každoročně takzvaně obsluhujeme dluh země – ten nás stojí přes 60 miliard korun ročně. Nebo jinak – jde v průměru o 2300 eur na jednoho Čecha ročně. Méně, než dává jakýkoliv západní stát. Lucembursko vydá na hlavu v průměru 17 tisíc eur sociální podpory.

Ano, zlepšujme systém sociální podpory. Nenechávejme vydělávat lichváře. Na druhou stranu, nenechme úředníky povyšovat se nad lidmi v nouzi. A nehoňme čarodějnice. Sociální smír či možnost i méně schopných podílet se na úspěchu ostatních z nás činí civilizovanou společnost. Jeden z hlavních průšvihů minulých, takzvaně pravicových vlád byl, když se tvářily, že sociální cítění není jejich agenda.

Hezké čtení

Dalibor Martínek, šéfredaktor Ekonomu

Objednejte si nové číslo Ekonomu přes SMS . Ke stažení je také v nových aplikacích Ekonomu na iPadu, iPhonu a zařízeních se systémem Android.