24 hodin v Dublinu: Co nepřehlédnout ve městě hudby a černého piva

Dublin je zřejmě jediným městem v Evropě, jehož obyvatelé nemluví svým národním jazykem. Prastará gaelština se dochovala jen v maličké části vnitrozemí, takže víceméně celé Irsko včetně metropole mluví anglicky. Byť základy gaelštiny by si měl osvojit každý vysokoškolák.

Příběh JFK

Počasí v Dublinu se obejde bez větších teplotních výkyvů, v létě není horko a v zimě zase zima, téměř nikdy tu nemrzne a i během zimních měsíců je možné občas posedět venku na terase. Daní za mírné počasí je nadměrné množství srážek, podle statistiků kolem 150 deštivých dnů za rok, takže žádný Dubliňan neodejde z domova bez deštníku.

Proti dešti tu ovšem mají ještě jednu vychytávku, a to irský bar, ve kterém, jak tvrdí rozšířené úsloví, přece nikdy neprší. Irský bar má fantastickou atmosféru a běžně se v něm můžete setkat s hudební produkcí, a to jak amatérskou, tak profesionální.

Jedním z nejslavnějších barů ve městě (Dubliňané používají název bar mnohem častěji než pub) je viktoriánská hospoda Mulligans, založená v roce 1782, kde prý čepují nejlepšího guinnesse ve městě. Podnik si zakládá také na tom, že ho v polovině 60. let navštívil americký prezident John F. Kennedy, jehož rodina z Irska pocházela a opustila zemi v roce 1848, v době obrovského hladomoru, kvůli kterému zemřela pětina obyvatel ostrova.

Hudba jako byznys

Ale pojďme zpátky k místním barům, ve kterých se zrodila celá řada slavných irských kapel - vedle piva další nejvýznamnější vývozní artikl. Nejvíce hospod stojí v centru města, v oblasti zvané Temple Bar. V místních barech začínala legendární zpěvačka Sinéad O'Connorová a zahráli si zde i muzikanti sdružení kolem Bona v U2.

Dnes je však Temple Bar spíše turistickou atrakcí, samozřejmě, hraje se zde každý večer, ale není to autentická produkce místních talentů jako v 70. a 80. letech, ale mnohem více turistická show. V křivolakých uličkách s desítkami hospod, jejichž návštěvu doporučuje každý průvodce, je od setmění do půlnoci hlava na hlavě. Možná tady hledají inspiraci kreativci a vývojáři z Googlu či Facebooku, kteří mají ve městě své evropské základny.

Jak se zrodil guinness

Přestože v Dublinu v posledních několika letech stejně jako u nás prudce stoupá zájem o piva z malých, rukodělných a nezávislých pivovarů (za vyzkoušení stojí například výtečný O'Hara's či Eight Degrees Brewing, případně cider Mac Ivors), klasikou, bez které si nikdo návštěvu Dublinu nedokáže představit, zůstává legendární guinness.

Slavné pivo vyráběné už více než 250 let patří mezinárodně k nejúspěšnějším a nejznámějším pivům a čepuje se v téměř 150 zemích světa. Dnes je pivovar šestým největším na světě a v kategorii stout ovládá neskutečných 80 procent světového trhu. A v Irsku je samozřejmě číslem jedna, za což může i dlouhodobě úspěšná marketingová kampaň, která startovala již před 100 lety.

Kniha rekordů

Geniálním tahem byl na začátku 50. let nápad začít vydávat Guinnessovu knihu rekordů, která se stala světovým fenoménem a jednou z nejprodávanějších knih světa (poprvé byla vydána v roce 1954). Dalším skvělým marketingovým nástrojem jsou každoroční oslavy dne sv. Patrika 17. března, které se bez pinty (dvou či tří) guinnesse prostě neobejdou.

A to nejen v Irsku, ale ve všech irských barech po celém světě. V Dublinu je možné navštívit působivou budovu pivovaru Guinness, v ceně prohlídky (18 eur) je pinta guinnesse čepovaná v proskleném Gravity baru v nejvyšším patře, odkud je krásný výhled na Dublin, ale obvykle zde bývá dost plno.