Hrával hokej s Haškem, teď si hraje s módou. Příběh zakladatele módní značky pietro filipi

Z evropského mistrovství si tahle parta přivezla stříbrnou medaili, ale pak nadějného sportovce Hendrycha na rok zastavila operace kolena a prozatímní návrat do druhé ligy už nebyl to pravé. V rámci "výcviku" byl odvelen na dvoutýdenní brigádu do mladoboleslavské Škodovky a tam u pásu si začal rovnat životní hodnoty.

"Zjistil jsem, co nechci. Skončit někde ve fabrice. A že honem musím pro to něco dělat, v mém případě dokončit Vysokou školu ekonomickou v Praze. Plakal jsem, když jsem to trenérovi oznamoval, protože jsem žil hokejem od šesti let," vzpomíná tehdejší střední útočník. Došlo mu, že vrcholový sport a náročné studium k sobě nejdou, a rozhodl se pro školu.

Ale tah na bránu si přenesl do života a začal zúročovat v podnikání. V době socialismu to sice bylo skoro zakázané slovo, ale Petr Hendrych k němu měl vysloveně buňky. Například tříměsíční letní přivýdělek v kiosku na břehu rybníka u Humpolce pojal velice akčně. Stánek vymaloval, zajistil stroj na hranolky, kvůli čerstvému pečivu vstával ráno v šest a večer chodil spát mezi posledními.

"Dal jsem to tam docela do kupy, přitom jsem nevěděl o takovém obchodování vůbec nic. Cenotvorba, shánění zboží, to mi nic neříkalo. Ale rád na to vzpomínám, protože to byl takový první závan byznysu. Poprvé jsem stál za pultem a realizoval své nápady," vypráví Petr Hendrych.

Petr a Filip

Nejen kvůli italsky znějící značce pietro filipi, ale i kvůli vzhledu bývá tento muž, který oslaví v září padesátiny, spojován s Italy. Přitom prý o nějakých předcích z Apeninského poloostrova nikdy neslyšel. Také na rozdíl od pravých, poněkud hlučnějších a společnosti otevřených Italů je typický introvert. Před cizími lidmi je uzavřený, hovoří potichu, hlas prý zvedá, jen když se rozčílí. A to jen tehdy, když mu za to někdo stojí, takže vlastně častěji doma než v práci. Ovšem živé a vstřícné Italy má rád, často k nim míří na dovolenou, a i proto se jimi nechal inspirovat, když hledal značku pro svůj módní dům.

Předtím ale už v roce 1990 založil velkoobchodní společnost Hendrych, která dovážela konfekci ze zahraničí. Pak následovaly nejrůznější podnikatelské pokusy včetně značky H mode, ale až pietro filipi bylo údajně to pravé. "Do té doby to byla taková hra, zkoušel jsem to, ale v roce 1993 s pietro filipi to už bylo vážné," vzpomíná. V té době se mu narodil syn Filip, a tak spojil své a jeho jméno v název Petr Filip a z toho byl jen krůček k pietro filipi.

Přiznává, že ho vedl trochu kalkul a tehdejší hlad po zahraničním brandu. "Na druhou stranu, kdyby to nemělo podstatu, tak nám název pietro filipi nepomohl. Museli jsme mít kvalitu, zaujmout produktem. Šlo nám prioritně o českého zákazníka, který potřeboval a potřebuje kvalitu, vypracování, látky, seriózní přístup," tvrdí Hendrych.

Postupně tak díky těmto prioritám strhl ke značce pozornost nejprve mužů a posléze i žen. V současné době tvoří dámská móda tak 65 a pánská 35 procent nabídky pietro filipi. Firma nakupuje materiály v Německu, Itálii, Francii a v Česku. Podstatnou část kolekce šije v tuzemsku a na Slovensku, málo v Polsku.

"V Česku je tradice oděvních podniků, stále tu jsou kvalitní dílny. Naší strategií není přenášet významnou část výroby do levnějších a někdy i třeba méně kvalitních regionů," prozrazuje generální ředitel, který produkty své firmy zásadně nazývá "hadříky".

Módní dům pietro filipi nabízí své zboží v 31 vlastních obchodech v Česku a na Slovensku a v šesti v Litvě a Lotyšsku. Včetně franšízových partnerů i velkoobchodů je značka zastoupena ve více než 70 monobrandových prodejnách v osmi zemích světa, například také v Rusku, Bělorusku, Kazachstánu a donedávna i na Ukrajině. Mimochodem právě východ od Československa považuje byznysmen za perspektivní teritorium.

Takový atak ovšem nepřišel jen tak, původně totiž až do roku 1998 pietro filipi vyvíjelo kolekce pro velkoodběratele, kteří je pak dál distribuovali. S růstem prvních obchodních center a celkovou změnou struktury trhu nasměroval majitel značku k vlastní maloobchodní síti, první prodejna vyrostla na pražském Smíchově v roce 2001.

Posléze se Hendrych rozhodl, že k dalšímu rozvoji obchodní sítě potřebuje partnera, a spojil se s Genesis Capital, který měl volné zdroje a chuť investovat do středně velké firmy, takže v roce 2004 za 63 milionů korun získal 58 procent firmy. Hendrychovi zůstal zbytek i s možností ovlivňovat společnost dál v jejím čele.

Za následujících osm let se pak podařilo módní dům ztrojnásobit. To znamená, že 200milionové tržby stouply na 600 milionů korun. Loni si společnost její zakladatel zase odkoupil zpět s tím, že Radim Jasek, bývalý partner Genesis, získal 20procentní podíl.

Děti musejí dostat nic

A Petr Hendrych je vlastně skoro zase na začátku. "Opět jsem se zadlužil významnou částí svého soukromého majetku, takže teď mám cíl splatit akviziční financování a stabilizovat firmu, soustředit se na stávající trhy," vysvětluje generální ředitel pietro filipi a předseda představenstva pietro filipi holdingu.

Na první pohled se zdá, že docela lehce pozbývá a zase získává zpět svoji firmu. Jako by byl prost veškerého sentimentu, ale to rázně vyvrací. "Je to balanc mezi hodnotou společnosti a silným vztahem k tomu, co jsem za 20 let vybudoval. Nejhezčí je to, že jsem vybudoval něco, co má cenu. Koukám, jakou hodnotu má firma dnes, jakou může mít za pět let, a říkám si, zda já jsem ten správný, kdo může ještě posunout firmu dál," uvažuje Petr Hendrych.

Přestože má hned tři následovníky, dvě dcery ve věku 17 a jeden rok a jednadvacetiletého syna, nechává na nich a na času, zda se z firmy stane rodinný podnik. Zatím se snaží, aby měli potomci pěkné dětství a kvalitní vzdělání.

"Nemám to nastavené tak, že syn dostuduje, bude mi dělat asistenta a postupně přejímat firmu. Naopak, děti musejí dostat nic, aby si život prošlapaly samy. Samozřejmě neříkám, že si nedovedu představit, že se jednou začnou zapojovat do firmy," uvažuje. Zatím se rozhodl vybudovat management, ke kterému má důvěru a který je schopen posouvat firmu dál.

V přeneseném slova smyslu mu předává jakýsi "batoh" informací, vědomostí, svých zkušeností. "Chtěl bych, aby zase oni ten batoh dali tomu dalšímu managementu, jestli to budou třeba děti, které mezitím nasbírají nějaké zkušenosti, to nelze říci. Takhle to cítím," míní většinový vlastník úspěšného módního domu.

On sám vidí svoji nejdůležitější roli ve firmě v nastolování vizí, operativě a práci s lidmi. Aktuálně se zaměřuje třeba na větší propojení tvůrčího personálu pietro filipi s Paříží. Chce, aby tam zaměstnanci pobývali více než dosud, aby se nechali inspirovat při vytváření kolekce, vzorů a střihů. "Naše cílová skupina jsou sebevědomí lidé a tak musí působit i naše značka. Náš zákazník je cílevědomý, dynamický člověk, který má rád změny, dělá spoustu věcí, jeho přesah je širší, má životní drajv. Takové klienty, myslím, úspěšně oslovujeme," míní Petr Hendrych, který tímto výčtem vlastně vyjmenovává své osobní vlastnosti.

Přestože tvrdí, že není workoholik, jen jednou si dopřál třítýdenní dovolenou, jinak mívá maximálně 14 dní volna v celku. "Práce mě baví, i to, jak do ní vkládám energii a něčeho dosahuji. Nedovedu si představit, že bych nepracoval, potřebuji režim a pravidelnost. Mám chatu na břehu Orlické přehrady a říkám si, že je dobře, když se těším, že tam zase budu, a mám zlost, že musím odjíždět. Takový režim mě nabíjí," přiznává.

A právě k Orlíku jezdí Hendrych nejraději. V blízké chatě po rodičích se setkává se sestrami a okolí je plné známých z dětských let. "Nejsem tam podnikatel, ale Petr. Všichni si tam jezdí oddychnout, a ne kvůli byznysu, nezávidějí si, je tam dobrá parta," líčí šéf pietro filipi, kde se ve volných chvílích cítí dobře.n

Nejhezčí je to, že jsem vybudoval něco, co má cenu.

Dalších 18 příběhů úspěchu osobností českého byznysu, včetně Podnikatele roku 2013 Jiřího Hlavatého a jednatele slavného Pribináčku Oldřicha Obermaiera najdete v publikaci Příběhy úspěchu z edice Fenomén, která je právě v prodeji. Více o publikaci zde.