To znamená, že i nájemní smlouvy uzavřené před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku se budou z větší části jeho ustanoveními řídit. Podle staré úpravy se tak již budou posuzovat pouze samotný vznik nájmu a práva a povinnosti vzniklé do 31. 12. 2013.

Právní úpravou nájmu bytu se budou řídit všechny případy, kdy bude prostor pronajat za účelem zajištění bytových potřeb nájemce. To platí nejen pro netradiční obytné prostory typu obytný vůz či hausbót, nýbrž i pro nebytové prostory.

Ačkoli tedy dosavadní soudní praxe hleděla na smlouvy, kterými byl k bydlení pronajat jiný než obytný prostor, jako na absolutně neplatné, dle nové úpravy jimi budou strany vázány stejně, jako by se o obytný prostor jednalo. Pravidlo nicméně platí i naopak - je-li byt pronajat k účelu jinému než bydlení, právní úprava nájmu bytu se nepoužije.

Rozsáhleji než doposud upravuje NOZ také ochranu nájemce, když stanoví, že se v nájemní smlouvě nelze odchýlit od znění zákona v neprospěch nájemce, a zakazuje i sjednání smluvní pokuty pro případ porušení povinnosti nájemce.

Zároveň ačkoli zákon vyžaduje pro smlouvu o nájmu bytu písemnou formu, nemá pronajímatel právo namítat vůči nájemci její neplatnost jen proto, že forma nebyla dodržena. Bude-li pak nájemce po dobu tří let byt používat v dobré víře, bude nájemní smlouva považována za řádně uzavřenou i navzdory nedostatku formy.

 

Martin Fučík
partner advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners

Archiv sloupků: Ekonom.cz/rekodifikace

Související